Deník nymfomanky II. Sexuální praxe

Obrázek uživatele Nick Azazel
01.5.2014, 23:05
Myslím, že mi bylo 18 nebo 19, když jsem se poprvé prodala za peníze. Proč? Byla jsem zvědavá,  jak se při tom budu cítit, byla jsem sběratelka emocí, nymfomanka, která za to dostávala zaplaceno.
Zkusila jsem hodně: stovky různých mužů, drogy, alkohol. Nakonec se mi podařilo pád do hlubin zastavit a peklo v sobě nechat zamrznout. Nejsem naivní, abych si myslela, že led ve mně nemůže roztát a já začnu žít tak, jak nechci. Prostředí malého moravského města, kam jsem se provdala, je ale tak svazující, že mi pomáhá se udržet a neuvolnit mé zkrocené emoce. Co je pro někoho deprimující, pro mne je osvěžující. Neuvádím zde své jméno, můj pseudonym ale odkazuje na minulost. Azazel je v židovské Bibli nadpřirozená bytost, někdy označovaná jako padlý anděl. Budu vám v několika dílech vyprávět svůj příběh. Někdo ho odsoudí, někdo se v něm pozná, někoho vzruší. nympf To je zvláštní, jak je extrémně velký rozdíl mezi knihami o defloraci a deflorací samotnou.  Foto: Ignác Stříž Pokračování z prvního dílu: Jednostranné lovestory mě provázely celým pozdním dospíváním. Byl to prvoligový fotbalista, čutal i v juniorské reprezentaci, teď je z něj funkcionář - prostě perspektivní kádr. Což mi bylo úplně šumafuk. Byl totiž vtipnej a obletovanej a na břiše měl pekáč buchet. A totálně mě fuckoval. Časem nejen obrazně. Z krve byl překvapený nejen on. Myslela jsem, že už mezi miliardy odpaněných zasvěcená pár dní jsem. Každopádně jsme se pak rozešli po svých. Já dělat duckface na zrcadly obložený parket, on k baru. Když se na něj snažím rozpomenout, vybavuje se mi už jenom věta: „Lízej mi koule!" Vlastně se mi dodnes fakt líbí, když si chlap řekne, co chce. Ale tenkrát mne to trochu rozhodilo. Nedávno se mi dostala do rukou srandovní kniha Sexuální praxe od Thomase Glynna z roku 1991. Dovolím si z ní ocitovat pár pasáží: „Vedle citové lásky a manželství je třeba považovat za důležitou technickou operaci a prvořadou událost v sexuálním životě ženy defloraci. Zatímco délka prvního intimního styku činí jinak asi dvě hodiny, délka prvního zasvěcení musí činit alespoň pět hodin. Tak například muž a žena spolu poobědvají a zasvětí intimnímu styku celé odpoledne, nebo brzo povečeří a zabývají se pak láskou až do 1 hodiny po půlnoci. Době po večeři je třeba dát přednost tehdy, měla-li by se dívka po odpoledni věnovaném jejímu zasvěcení do tajů lásky vrátit na večeři k rodičům. Její zážitek zanechá totiž nezbytně své stopy v její tváři i na jejím duchu a pro dívku je pak velmi trapné slyšet od svých rodičů starostlivé poznámky jako „Jsi dnes nějak unavená", „Vypadáš opravdu divně" nebo když jí matka šeptá: „Mimochodem, nemáš již mít menstruaci?" Pro svou sexuální premiéru se panna nemá zatěžovat žádnými teoretickými starostmi. Je třeba, aby byla co nejuvolněnější a teoretické znalosti toho, co ji čeká, by se měly omezit na tyto imperativní požadavky: a) musí se vyhnout otěhotnění b) musí uplatnit své vnady c) musí přemoci svůj stud a laskat pohlaví svého partnera Žena se v žádném případě nemá obávat své nezkušenosti, která právě této premiéře dodává plné kouzlo. Může si být jista, že muže uspokojí. Muž, který zasvěcuje pannu, je na to vždy hrdý, i pro nejblaseovanějšího muže je deflorování panny vždy něčím výjimečným, jakýmsi triumfem." Tak to jsem asi přišla o panenství na jiné planetě. Ideální způsob jsem totálně prokaučovala, přestože jsem dodržela všechny tři imperativní požadavky. Akorát jsem si dala menší speedrun - asi tak 60x rychleji než Thomas Glynn ve své rozkošné příručce doporučuje. Netrpělivost je moje nejhorší vlastnost. Chci to všechno a chci to hned. A pořádně! A pak už to šlo tak nějak ráz naráz. S jídlem rostla chuť. Ovšem ne po slasti, nýbrž po ocenění. Postupem času jsem se samozřejmě technicky zdokonalovala. VHSky s nápisem P jsem zařadila spolu s Dostojevským do své verze základního kulturně-společenského přehledu mladé dámy. Mým největším vzorem byla tehdy Dolly Buster. Tahle prsatice, která se původně jmenovala Nora Bochníčková, mě nepřestávala fascinovat svým tělem hadí ženy, které dokázala zkroutit za hranice lidských možností a taky tím, kolik masa zvládala pojmout s úsměvem na olbřímích rtech. A při tom všem vypadala, jako že to má totálně pod kontrolou. Když jsem prvně viděla sendvič, málem mi vypadli oči z důlků a ruce pro změnu vpadly do hluboko do kalhotek. Dnes už mě podobné výjevy nechávají zcela chladnou. Ztratila jsem sešit, do kterého jsem si své „skalpy" zaznamenávala a známkovala, takže asi všechny z období dozrávajících malin dohromady nedám. Snad jen pár nestandardních zážitků – sex v přeplněném klubu, pokus o znásilnění na chodbě paneláku starším spolužákem (byl to docela sympaťák, ale já zrovna neměla chuť. O pár let později ho zastřelil soused, byl z toho tenkrát docela haló. Karma is a bitch...), zadní sedačky a kapoty aut nevalných značek, pár rozkvetlých mezí a nevkusných studentských pokojíčků a taky dva stěžejní vztahy. Vlastně tři. Příště: Špinavé peníze První díl si přečtěte zde.

Komentáře

Doporučeno pro vás