7. října roku 1975 zrušil soudce Nejvyššího soudu státu New York příkaz k deportaci Johna Lennona, čímž mu umožnil legálně zůstat v jeho tehdy „přechodném“ domově v New Yorku. John Lennon se svými protiválečnými názory znelíbil tehdejší administrativě Bílého domu. Svým vlivem mohl značně ovlivnit smýšlení tehdejších prvovoličů a zamíchat tak kartami v prezidentských volbách.
John Lennon proti Bílému domu
Všeobecná nespokojenost veřejnosti a protesty proti válce ve Vietnamu se začaly výrazně stupňovat po oznámení invaze do Kambodže 30. dubna roku 1970 a po zastřelení čtyř protestujících studentů na Kentské státní univerzitě o pouhé čtyři dny později.
Na mnoha protestních shromážděních a demonstracích zpívali pokojní demonstranti Lennonovu „hymnu za mír“ z roku 1969 s názvem „Give Peace a Chance“, někteří z četných skupin protestujících však tak mírumilovní nebyli.
John Lennon, který se toho času nově přestěhoval do New Yorku, se začal veřejně stýkat s poměrně radikálními osobnostmi, jimiž byli například Abbie Hoffman, Jerry Rubin či Bobby Seale.
Dle dokumentárního filmu USA vs. John Lennon se Bílý dům v té době začal velice obávat Lennonova potenciálně silného vlivu na generaci osmnáctiletých až dvacetiletých lidí, kteří mohli v roce 1972 poprvé volit v prezidentských volbách a silně tak zamíchat kartami.
Vyšetřování FBI
Později se k situaci vyjádřil americký televizní hlasatel Walter Cronkite: „Předpokládám, že kdybych měl na Nixonově místě napsat seznam svých nepřátel a rozhodnout, kdo je nejnebezpečnější, Lennona bych zařadil téměř na vrchol.“
Stejného názoru byl i senátor z Jižní Karolíny Strom Thurmond, který jako předseda senátního výboru pro vnitřní bezpečnost napsal Bílému domu dopis, jenž tamější administrativu přiměl k akci.
Vyšetřování FBI u Lennona sice nepřineslo žádné důkazy o zapojení do nezákonných aktivit, záležitost byla ale přesto postoupena Imigračnímu a naturalizačnímu úřadu, který zahájil proti Lennonovi a jeho ženě Yoko Ono deportační řízení na základě odsouzení v souvislosti s drogami v Anglii v roce 1968.
Zelená karta
Leon Wildes, imigrační právník, který se Lennonovým případem zabýval v následujících více než čtyřech letech, o reakci svého klienta na tento případ řekl: „Pochopil, že to, co se s ním děje, je špatné. Bylo to zneužití zákona a on byl ochoten se tomu postavit a pokusit se to ukázat – posvítit na celou událost velkým reflektorem.“
Lennonova vytrvalost v boji proti Bílému domu se nakonec vyplatila. 7. října roku 1975 soud vydal rozhodnutí, které nenechalo nikoho na pochybách o skutečných motivech deportace. Soudce Irving Kaufman napsal: „Soudy nepřipustí selektivní deportaci na základě tajných politických důvodů,“ a dále uvedl: „Lennonův čtyřletý boj o setrvání v naší zemi svědčí o jeho víře v tento americký sen.“ O necelý rok později, v červnu roku 1976, obdržel John Lennon svou zelenou kartu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
