Když se před několika dny objevila na sociálních sítích fotografie uměleckého díla „Když...“ umístěného na budově Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, spustila se smršť negativních reakcí na adresu studentů a vzdělávacího systému. Zájem byl tak enormní a neutuchající, že věci musel na pravou míru uvést děkan fakulty Pavel Mrkus.
Nelze mlčet
„Zaznamenali jsme v posledních dnech zvýšený zájem některých uživatelů sociálních sítí o umělecké dílo „Když…“ slovenské autorky Ilony Németh, které je aktuálně umístěno na budově Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem,“ začíná tiskové prohlášení děkana Mrkuse. Už z prvních řádků je tak jasné, že se nejedná o práci studentů, které například Jan Čížek z SPD označuje za pomatené a zasažené europropagandou. A to jsme ještě jako příklad zvolili jeden z těch nejmírnějších příspěvků.
Čížek ani další podobní přispěvatelé si nebyli schopní dohledat pravdu a zaplavovali internet nenávistnými komentáři. Připomínáme, že pět žlutých bannerů na sobě nese nápisy: „Když vraždili Židy, mlčel jsem, „Když vyháněli Němce, mlčel jsem“, „Když mlátili Romy, mlčel jsem“, „Když odmítali uprchlíky, mlčel jsem“, „Když přišli pro mě, už všichni mlčeli“. Právě zmínka o uprchlících dokáže i nyní tři roky po uprchlické krzi zvednout mnoho lidí ze židle a přivést k nepříčetnosti.
Studentům, coby domnělým autorům, byly bouřlivě vyčítány historické neznalosti i snaha o vítání uprchlíků. Za to jim bylo spíláno, protože imigranti nás přece všechny povraždí a podobně. Čížek si navíc myslí, že kampaň ústecké univerzity, která podle jeho slov cílí na vyvolání nenávisti a rozdělování společnosti, financuje Ministerstvo kultury.
Děkan vysvětluje
Není divu, že se musel ozvat děkan fakulty a představit světu uznávanou slovenskou umělkyni a profesorku na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě Ilonu Németh, která se inspirovala slavným vyjádřením německého protestantského teologa Martina Niemöllera. Jeho výrok aktualizovala a promítla do současné společenské situace.
Diskutované bannery jsou součástí projektu, který se konal v rámci oslav 100 let české státnosti, zároveň jde o součást oslav 25. výročí založení uměleckých studií na této univerzitě.
Děkan Mrkus v závěru prohlášení zmiňuje: „Tomuto dílu se podařilo nejen odhalit na jedné straně mělkou a nebezpečnou těkavost sociálních sítí, ale na druhé straně i hlubokou propast v porozumění a výkladech základních dějinných traumat, které stále ovlivňují současný bolestný stav duše střední Evropy a v jejím rámci i nelehký každodenní život obyvatel České republiky a především jejích příhraničních oblastí.“
Zde si můžete přečíst o tom, jak se Ústecká univerzita rozhodla nemlčet: Za bannery na své budově sklidila na internetu bouři nenávistných komentářů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
