Když se řekne Saúdská Arábie, mnozí si automaticky vybaví kruté tresty a porušování ženských práv. O historii tohoto konzervativního království se u nás moc neví. Jak Saúdská Arábie vznikla? Co je onen wahhábismus, o němž mluví média? To vše se dozvíte.
Nejstarší dějiny
V prehistorických dobách byl Arabský poloostrov zelený a úrodný. Byl také obydlený, zhruba před 7000 lety se v Arábii nacházela spousta jezer. Na skalách zachycují život v této době petroglyfy. Poté se podnebí změnilo a úrodná savana se proměnila v poušť. Kolem roku 500 př. n. l. se v jižní části poloostrova usadili Nabatejci – jednou z jejich hlavních obchodních komodit bylo kadidlo, které roste výhradně na Arabském poloostrově. Tyto obchody jim umožnily zbohatnout. Nabatejské náboženství je stále tajemstvím. Na jejich hrobkách ani jinde se nevyskytují žádná vyobrazení bohů ani lidí, pouze geometrické tvary.
Předislámská Arábie
V době před vznikem islámu byla Arábie multikulturním místem, obzvlášť město Mekka, které bylo obchodní křižovatkou. Stála zde svatyně krychlového tvaru, jež ukrývala posvátný Černý kámen. Toto místo bylo ukázkou náboženské tolerance. Do Kaaby (jak se dodnes nazývá) se chodili modlit všichni – pohané, křesťané, ale i Židé. Uvnitř Kaaby jste mohli vidět pohanské sošky vedle křesťanských. Mekka byla náboženským střediskem místních beduínských kmenů. V této době zde nevládla žádná říše, byly zde pouze kmeny, které spolu občas válčily. Jednotícím prvkem nebylo náboženství, ale kmenová příslušnost. To vše se mělo změnit po narození Muhammada.
Vznik islámu
Muhammad se narodil roku 571 v Mekce. Otec mu zemřel pár měsíců po jeho narození, staral se o něj hlavně dědeček. Věnoval se obchodu, pracoval pro Chadídžu, která si jej oblíbila natolik, že se stala jeho první manželkou. Muhammad chodil často meditovat do jeskyně, někdy zde pobýval i několik týdnů. Právě zde jej měl navštívit anděl Gabriel a vnuknout mu Korán. Podle tradice mu měl říct, ať přednáší. Muhammad se nechápavě ptal, co má přednášet, vtom mu anděl sdělil toto: „Přednášej ve jménu Pána svého, který člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán Tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ (Korán 96:15: Kapka přilnavá). První zjevení jej vyděsilo natolik, že vyběhl z jeskyně a vše řekl své manželce. Ta jej ujistila, že neblouzní. Stala se tak jeho prvním následovníkem. Další zjevení následovala. Dostal se do sporu s kmenem Kurajšovců, který ovládal Kaabu a vybíral poplatky od poutníků. To se Muhammadovi nelíbilo, také chtěl vymýtit všechny bůžky a sošky z Kaaby a zasvětit je jedinému Bohu Alláhovi (arabské jméno pro Boha, jež užívají křesťané i arabští Židé). Je vyhnán z Mekky a útočiště nachází v Medíně. O osm let později dobude, téměř bez boje, se svými stoupenci Mekku. Z Kaaby vyhází všechny sošky, také je odstraňuje ze soukromých domů. Obyvatelům dává na výběr – buď konvertují k jeho náboženství, nebo musí Mekku opustit.
Šíření islámu
Prorokovi následovníci dobyli nejdříve Arabský poloostrov a pak sousední oblasti. Svou rychlostí šíření překonal islám křesťanství. Ihned po smrti Muhammada začíná mocenský boj v ummě (výraz pro společenství věřících muslimů). Islám se stává politickou mocí. Vznikají státy založené na teokratické myšlence – chalífáty (ummajovský, fátimovský, abbásovský...). Dochází také k myšlenkovému rozštěpení a vzniká nová forma islámu zvaná ší´a. Nejdéle trvající je však Osmanská říše. Podaří se jí dobýt i Arabský poloostrov a ovládá dvě nejsvětější místa islámu – Mekku a Medínu.
Vznik wahhábismu
Muhammad ibn Abd al-Wahháb se narodil roku 1703 v regionu známém jako Nadžd. Patřil k beduínským kmenům. Jeho předci byli náboženští učenci a teologové. Od mládí byl velmi oddaný muslim, naučil se Korán nazpaměť a zkoumal také hadísy (komentáře ke Koránu a islámské praxi, jsou to výroky připisované Muhammadovi nebo jeho nejbližším učedníkům). Od mládí byl velmi puritánsky zaměřený. Postupně se jeho pohled na islám konkretizoval a radikalizoval. Velmi odsuzoval uctívání hrobů muslimských světců, pití alkoholu, nošení amuletů apod. V jeho pojetí islámu bylo odsouzeníhodné vše, co nedělal prorok Muhammad. Islámské učení o odmítání novot, které se vztahuje na náboženství, vzal doslova a začal brojit proti tabáku i kávě (nic z toho za Muhammadových dob nebylo). Nakonec zašel tak daleko ve svých myšlenkách, že prohlásil, že muslimové, kteří se odchýlí od hodnot islámu jsou vlastně nevěřící a je možno proti nim vést svatou válku (džihád). Právě tato myšlenka se stane hnacím motorem budoucích teroristů. Byl natolik radikální, že jej vlastní kmen vyhnal (zde viděl paralelu s Muhammadem, který byl vyhnán Kurajšovci).
Byl přijat u kmenu Ibn Saud, nabídli mu ochranu a spojenectví. Ten má velkou myšlenku. Chce znovu sjednotit arabské kmeny, založit stát a vyhnat Osmany. Ihned mu dochází, že Wahhábova doktrína může být právě onou hybnou silou. Roku 1744 Wahháb s klanem Saúdů uzavřou pakt o vzájemné podpoře. Tento pakt funguje dodnes a legitimizuje moc saúdské rodiny. Wahhábisté šíří své učení po celém poloostrově a nemilosrdně bojují proti všem odpůrcům. Bez milosti zabíjejí i Osmany. I když jsou to také muslimové, pro ně jsou nevěřící. Povedlo se jim ovládnout svatá místa a založit první saúdský stát. Osmané si ovšem nechtěli nechat líbit, aby je nějaká sekta připravila o Mekku. Po krutých bojích se povedlo wahhábisty porazit a král Muhammad ibn Saud byl v Istanbulu popraven. Myšlenka wahhábismu však žila dál. Obdobné povstání dalo vzniknout i druhému saúdskému státu, který se také rozpadl.
ibn_saud.png
Abd al-Azíz ibn Saúd, zakladatel Saudské Arábie (Foto: Wikimedia Commons, Public Domain)
Království Saúdská Arábie
Na počátku první světové války se Osmanská říše přidala na stranu Německa, což velice znepokojilo Spojené království, které potřebovalo silnou pozici v Perském zálivu. Rozhodli se podpořit emíra Abd al-Azíze ibn Saúda, jenž stejně jako jeho předci toužil po sjednocení Arábie a založení vlastního státu. Ichwáni (bratři, jak si wahhábističtí nájezdníci říkali) zahájili novou vzpouru proti Turkům. Abd al-Aziz byl odhodlán tentokrát uspět – při své první akci zabil vlastníma rukama osmanského místodržícího, když z dnešního Kuvajtu přijeli na koních s asi 40 ichwány do Rijádu. V roce 1924 je již pánem Mekky a Medíny. V roce 1932 zakládá Saúdskou Arábii.
Saúdská Arábie dnes
V roce 1938 byla v Saúdské Arábii objevena ropa. Ta se stala hlavním motorem růstu království a také zdrojem financování vývozu wahhábismu. Saúdská Arábie je velmi konzervativním státem, kde platí právo šaría v doslovné formě – amputují se zde ruce zlodějům, za cizoložství je trest smrti. Jsou zde oddělené chodníky pro ženy a muže a pětkrát denně se všechno zastaví a lidé jdou na modlitbu. Je zde náboženská policie, která dohlíží na dodržování zásad islámského práva.
V posledních letech se v Saúdské Arábii dějí velké změny. Náboženská policie si stěžuje, že již nemá žádnou funkci – v hlavním městě se již ženy nebojí například i kouřit na veřejnosti. Drakonické tresty zůstávají, ale Saúdská Arábie se více otvírá světu. Ženy mohou řídit auta a cestovat bez povolení manžela. Ženám je nyní povolen i vstup na sportovní utkání a koncerty. Království také přestalo popravovat nezletilé. Ironií je, že náboženská policie (muttawa), která dříve potlačovala poslech hudby, má nyní za úkol sama organizovat koncerty a festivaly.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mohamed
https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Saudi_Arabia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
