Příběh Dalibora Valouška je téměř jako vystřižený z filmového plátna, je však naprosto reálný, protknutý adrenalinem i absurditou. Co se stane, když vyšle KGB do Ameriky svého českého agenta, aby pronikl do konzervativního think tanku, o němž si Sověti mysleli, že zde sídlí jakési centrum kapitalismu?
Náš příběh začíná v malé vesnici u Kroměříže zvané Zdounky. Tatínek Dalibora Valouška bojoval v první světové válce, později ve vládním vojsku proti Maďarské republice rad. Strýc byl v legiích, poté přešel k bolševikům, které po návratu do Československa nenáviděl. Naopak jeho teta (Hrabálková) byla zakladatelkou buňky komunistické strany v Kroměříži, její syn (Daliborův bratranec) byl tzv. španělák – bojoval jako komunista ve španělské občanské válce. Možná, že od své tety pochytil své budoucí levicové zaměření. Jeho spolužák Milan Zajíček vzpomíná, že se již za dob svého mládí, kdy byl Valoušek komunistou a členem různých organizací, choval slušně a nikomu ze své pozice neuškodil. Jeho dětství a budoucí kariéru v rozvědce poznamenala tragédie jeho spolužáka – toho během okupace Němci zastřelili (bylo mu tehdy 15 let). Valoušek později tvrdil, že cítil jakousi povinnost vrahy najít a potrestat je, což měl být jeden z důvodů jeho vstupu do rozvědky.
V roce 1953 promuje – vzpomíná, jak přišli kádrováci a rozdávali umístěnky na různé posty na ministerstvech, on však nedostal žádnou – na gymnáziu byl spíše lajdák a pro svůj kádrový profil a upřímnou povahu jej soudruzi mezi sebe nechtěli. On však myšlence komunismu upřímně věřil a toužil jim ukázat, že je skutečným soudruhem. Poté musel na vojnu – i zde jej dohnal jeho kádrový posudek – strýc kontrarevolucionář, otec živnostník, on sám byl považován za titoistu. Měl štěstí, soudruzi ocenili jeho vstřícný přístup a i přes svůj špatný kádrový profil nemusel nastoupit k pomocným praporům PTP, jak bylo zvykem. Po prvním roce své služby se upisuje státu a stává se z něj voják z povolání, až do roku 1955 slouží u brigády Pohraniční správy. Jednoho dne si jej zavolají až z ministerstva vnitra – jede do Prahy, kde na něj čekají tři rusky hovořící pánové. Po pár otázkách zjišťujících hloubku jeho ideologického zaměření mu navrhují práci v rozvědce – v ilegální, nutno dodat.
Agentem KGB
Je cvičen v Sovětském svazu, dostává krycí jméno – na 30 dní mizí Dalibor Valoušek ze světa, odjíždí jako Libor Novotný do NDR, kde se má zdokonalovat v němčině, poté je jeho krycím jménem Vlasak. Jeho původním úkolem mělo být sledování neonacistické scény Spolkové republiky Německo. Během svého působení v NDR potkává také dívku ze Sudet Inge Jürgenovou, s níž se po určité době ožení. Tedy až po schválení svého řídícího důstojníka, ba co víc, je rozhodnuto začlenit ji také do rozvědky. Je totiž oddanou komunistkou a kádrový profil má v pořádku. Jeho nová identita Rudolf Hermann patřila shodou okolností jednomu sudetskému Němci, který zahynul na frontě za druhé světové války. Krycí historka pro jeho blízké okolí zněla, že studuje v Číně, což vyústilo v komickou příhodu, kdy byl pozván na besedu na gymnáziu, kde měl mluvit o událostech a životě v Číně. Díky tomu, že byl velmi sečtělý, nikdo nic nepoznal.
Bylo rozhodnuto, že bude poslán společně se svou manželkou do Ameriky. Má zde vystupovat jako nacista, je pro něj vytvořen nový životní příběh, který se musí naučit. Ještě předtím pracuje v Západním Německu v jedné motoristické firmě, kterou vlastní neonacista – zde se učí vše o tomto hnutí, gesta, tajnou symboliku apod.
Nasazení v USA
Ještě před svým nasazením v Americe se měli společně s manželkou usídlit v kanadském Torontu, získat občanství a být loajálními Kanaďany. To jim zajistí, že v Americe budou méně podezřelí. Začali se tedy zabydlovat – koupili si obchod s lahůdkářstvím. Důležitou věcí je, že takto vyslaný agent do poslední chvíle neví, co je jeho skutečným úkolem – sledování neonacistů v SRN, jak víme, mělo úplně jiný než bezpečnostní význam – měl se zde učit, aby zapadl do jejich prostředí.
Brzy však musel změnit profesi – narodil se jim druhý syn a jeho manželka se již nemohla podílet na práci v lahůdkářství. Začal se tedy živit jako zvukař, zamiloval si švýcarský rekordér Nagra. Chtěl být kameramanem, a tak se pomalu učil. Nakonec si otevře vlastní studio, kde natáčí propagační a krátké umělecké filmy (například biografii Alexandera Rutsche). Když v únoru 1967 dostali občanství (dokonce byl vybrán přímo Valoušek, aby četl slavnostní přísahu před ostatními žadateli), čekal je absolutní šok – rozkaz k přesunutí do poslední konečné destinace New York. Je třeba si uvědomit, že děti nic o práci svých rodičů nevěděly – myslely si, že otec je skutečně nacista a chtěly v Kanadě zůstat – nechápaly logicky, proč se musí stěhovat, když jim podnikání vzkvétalo. Valoušek však byl oddaný komunista a poslechl, přestěhovali se do městečka nedaleko New Yorku jménem Hartsdale. A dostává také svůj konečný úkol – proniknout do Hudsnova institutu, think-tanku založeném Hermanem Kahnem, který měl být dle komunistů centrálním mozkem kapitalismu. Soudruzi nevěřili, že je možné dosáhnout takových úspěchů, jakých dosáhly USA bez centrálního vedení a kontroly. Také marxistická poučka říká, že západní vlády jsou loutkami kapitalistů – tento institut měl být oním nástrojem, kterým kapitalisté dávají své rozkazy do pohybu, centrem styku vlády se skutečnou mocí. Prostě konspirační teorie jak vyšitá. Valoušek vzpomíná, že to byl cíl nejen nereálný, ale doslova úplně idiotský (jeho vlastní slova). Jednak na to neměl vzdělání, za druhé do institutu přijímali jenom ty nejlepší inženýry a vědce.
Jednou se svému synovi svěřil, kdo doopravdy je (také se snažil, ačkoliv hrál roli nacisty, ukazovat mu třídní rozdíly mezi lidmi) a naverboval svého syna, který byl velice nadaný v matematice a myslel tedy, že on by se snad do zmíněného institutu dostat mohl. Nikdy se to nepovedlo jemu, ani jeho synovi. Od roku 1975 je v hledáčku FBI o rok později je zatčen – rozesměje pracovníky FBI, když ukáže svou romantickou představu (nejspíš ovlivněnou propagandou), kdy FBI slíbí spolupráci, ale zůstane komunistou a nechce také nikoho zavraždit. Jeho styky se sovětskou rozvědkou ochladnou a on zůstane s rodinou v New Yorku. Pokud nezemřel, žije zde doteď. Jeho činnost se USA nejspíš nijak nedotkla a byla spíše komická – až na pár mrtvých schránek po jeho rozvědné činnosti nic nezůstalo. Svého levicového přesvědčení se nevzdal – jedna z fotografií jej ukazuje, jak nese transparent, protestuje přitom proti embargu Kuby před Bílým domem a v ulicích New Yorku, také sbírá staré počítače a daruje je organizaci Kněží pro mír. Ta je posílá do nemocnic na již zmíněnou Kubu.
ZDROJE:
Československo ve zvláštních službách (2001, dokumentární série)
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
