Co vás čeká ve třetím světě. Díl dvanáctý.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
29.9.2014, 14:09
…a proč do těch chaotických a špinavých zemí vůbec jezdit? Na www.g.cz se to budete dočítat v seriálu. Sepsal jsem ho poté, co jsem na desítkách cest po Asii prožil asi tři roky života.

Vyměšování a fekální historky

Přijde vám tohle téma nechutné? Omyl! Asijské záchody mají stejně jako místní fatálně špinavé vlaky důležitou gnozeologicko–edukativně–filozofickou funkci. Cestovatele, který je s nimi na svém putování kontinentem denně konfrontován, už pak totiž v životě jen tak něco nepřekvapí. Na cestách nahlédl samotné dno existence a vše již přijímá se stoickým klidem, vědom si hluboké pravdivosti výroku českého filozofa Ladislava Klímy (1878 – 1928): „Člověk jest jen jitrnice naditá hovny.“ V každodenním boji s amébami, virózami a jinými střevními problémy se totiž český cestovatel na asijských záchodcích seznámí s pomíjivostí věcí lidských a bláhovosti odporu všeobecné entropii vesmíru. K asijskému vyměšování, prubířskému to kameni civilizační přecitlivělosti a hygienické změkčilosti, se váže řada „fekálních“ cestovatelských historek. Všechny je spojuje akutní střevní infekce. Náš nejmenovaný přítel, válečný fotograf Michal Novotný, byl například jednou na Srí Lance nucen potupně kálet hned vedle autobusu, který se mu podařilo zastavit doslova v poslední vteřině. Bělochovo počínání samozřejmě všichni domorodci se zájmem sledovali vykloněni z oken a se smíchem to komentovali. „Aby vás sračka po poli honila stejně jako teď mně!“ křičel zoufalý Michal. Jiný náš nejmenovaný přítel David Horák se zase v indickém Dárdžílingu smál střevními příhodami postiženým kamarádům, což se mu trpce nevyplatilo. On sám to popisuje těmito slovy: „Zmrtvělý pokoj plný nezdravě zbarvených kamarádů jsem nejprve posměšně označil za lazaret. Když jsem si ale vzápětí uvědomil, že jsem jedl a pil totéž, co moji spolucestovatelé, přihlásil jsem se o svůj díl utrpení zvoláním: ‚Sračko, sračko, pojď si pro mně!‘ To bylo během pouhých dvaceti minut vyslyšeno.“ A třetí nejmenovaný cestovatel Ivan Brezina se při nákaze amébami v noci podělal přímo na zápraží nepálsko–indické pohraniční stanice Sonauli, kde ho hodní nepálští celníci nechali zdarma přenocovat. Dobrý skutek byl tedy po zásluze potrestán...  

Čurání na bobku

India-toilets-c indiam.com Indičtí muži často močí na bobku stejně, jako to dělají ženy. Asi nikdy z hlavy nevymizí obraz, který zahlédnete každé ráno z okna vlaku v Indii či Pákistánu. Z jakéhosi podivného důvodu přitahuje železniční trať ty, kdo doma nemají vlastní záchod (což je v této části světa někde až třetina populace). Podél vlaku tak v mlžném jitřním oparu dřepí stovky a tisíce kálejících postav, které si pro následnou očistu přinesly vodu v plastových kyblíčcích a PET lahvích. V Indii chodí u moře celá vesnice kálet na pláž, která slouží jako jedna velká veřejná latrína (taky proto nepatří koupání v Indii k vrcholným cestovním zážitkům). Zajímavostí jsou záchody ve vysokohorské poušti indického Ladakhu, tvořené jen dírou v podlaze. Po použití se nesplachují, ale zasypávají popelem nebo pískem, který je připraven v kbelíku s lopatkou. Za zmínku stojí i pouliční asijské pisoáry. Většinou jde o vykachlíkovaná domovní nároží, která nejsou vizuálně nijak oddělena od ulice. Prostě jen žlábek s odtokem, který většinou ústí opodál na ulici. Není asi třeba popisovat, co to v horkém klimatu znamená – se vzpomínkami na všechny ty nádherné paláce a chrámy se vám nesmazatelně spojí zápach rozkládající se moči. Na pouličním pisoáru musíte vykonat potřebu zády ke spěchajícímu davu. Je to podobný nezvyk, jako kdybyste vyrazili do divadla jen ve slipech. Naštěstí si vás ale nikdo nevšímá. Močit přímo na ulici totiž přijde v Asii všem stejně normální, jako nám smrkat do kapesníku. Tyto „více než veřejné“ pisoáry jsou ale určeny pouze mužům. Ženy to řeší díky neforemným muslimských hábitům a sárí kdekoli je napadne, aniž by bylo vidět, jakou činnost právě provozují.  

Western style x turkish style

Dražší hotely mívají sedací „evropské“ záchody, označované jako western style. V levnějších hotelích a ve vlacích jsou ale jinak většinou „turecké“ záchody (díra a dvě betonové či keramické šlapky). Existuje lékařská teorie, podle které je použití tohoto typu toalety přirozenější a zdravější než naše „trůnění“. Při vyprazdňování „na bobku“ totiž člověk tak nenamáhá břišní svaly. Něco na tom bude, protože lidé to takhle dělali miliony let. Sedací záchod je relativně nedávným vynálezem změkčilé civilizace. Jak záhy překvapeně zjistíte, „turecká“ alternativa je hygieničtější a pocitově příjemnější. Ničeho se totiž nedotýkáte a nemusíte řešit, kdo tam seděl před vámi. Oceníte to i při cestování vlakem. Vagóny sice bývají vybaveny oběma typy záchodů, ale ty „evropské“ jsou o poznání špinavější. Většina domorodců je totiž neumí používat. Stoupnou si na prkénko jako na „tureckém“ záchodě a až tam si přičapnou „na bobek“. Ale vůbec nejdrsnější záchody bývají na nádražích... Jak správně používat "turecký" záchod?  

Mytí je lepší než utírání

Na ty, kdo jsou v Asii poprvé, může působit nezvykle fakt, že se zde nepoužívá toaletní papír. Záchody jsou místo něj vybaveny kohoutkem s vodou a malým kbelíčkem. Používá se tak, že z něj v podřepu pravou rukou naléváte vodu a prsty levé ruky se myjete (právě proto je taky levačka považována za nečistou a lidé se s ní nedotýkají jídla). Slabším povahám to může ze začátku působit psychické problémy. Brzy ale poznáte, že je tento způsob očisty mnohem hygieničtější než ten, na který jste zvyklí z domova. Asiati mají pravdu, když se nám ze Západu často posmívají, že chodíme „se špinavou řití“. indian-toilet-manual indiam.com Pokud se s umýváním pozadí rukou nedokážete vyrovnat, dá se toaletní papír skoro všude koupit. V dražších hotelích, kde toaleťák mají, vás možná překvapí zvyk neházet použitý papír do záchodu, ale do speciálního koše. Důvod je prostý – zdejší odpadní trubky nejsou na papír normovány a snadno by se mohly ucpat.  

Komentáře

Doporučeno pro vás