Mít o jeden den prodloužený víkend je určitě paráda, navíc na tenhle dětem školou povinným navazují dvoudenní podzimní prázdniny, někdy díky velkorysosti ředitelů vzdělávacích institucí prodloužené až do konce týdne. Takže když opadne prvotní nadšení z volna, logicky vyvstane otázka „co budeme dělat?“ Jeden nápad máme. Co takhle dětičky zvednout od herních konzolích, mobilů a televizí a trochu je vzdělat? A vy už jste jeli parním vlakem?
Generace Husákových dětí si určitě pamatuje, že do saského městečka Žitava se za minulého režimu jezdilo na nákupy. Za pracně směněné a uškudlené východoněmecké marky si koupěchtivé rodiny z tohoto malebného městečka vozily dětské boty, oblečení, ale třeba i záclony. Dnes se do této příhraniční destinace rozhodně vydejte ne za nákupy, ale za zážitky. Žitava, která si zachovala svůj půvab a tamější náměstí, kterému vévodí majestátní radnice postavená ve stylu florentské novorenesance, vás určitě nadchne i dnes. My vás ale chceme zavést o pár kilometrů dál, do městečka Ojbin, které se dokonce honosí titulem lázeňské obce.
Nasedněte v Žitavě úzkokolejku a zažijte tak doby dávno minulé. Jízda parním vlakem je zážitkem pro všechny věkové kategorie. Z Žitavy dojedete na malebné nádraží v Ojbíně, kde budete mít pocit, že se zastavil čas. Děti určitě ocení dětské nádraží, kde zjistí, jak nastavovat na hradle výhybky nebo si budou moc hrát na strojvůdce. Rodiče si určitě s chutí vychutnají kávu přímo na peróně. To hlavní totiž na návštěvníky Ojbina teprve čeká – setkání s gotikou a romantikou díky hradnímu a klášternímu komplexu, který se hrdě tyčí nad údolím.
My se Karlu IV. vůbec nedivíme
První zmínky o hradu najdeme již ve 13. století. Původně jednoduché opevnění hradu bylo počátkem 14. století rozšířené na obranyschopný systém. Hrad měl totiž velmi strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Největšího věhlasu ale hrad získal díky Otci vlasti Karlu IV., který si místo zamiloval a byl jeho oblíbeným odpočinkovým sídlem. Ve spolupráci s věhlasnou dílnou stavitele Petra Parléře zde nechal postavit gotický kostel. Jeho rozhodnutím byl později také vybudován klášter celestýnů. Své si Ojbin zažil i během husitských válek, kdy byl dvakrát obléhán. Nebyla mu nakloněná ani příroda. V druhé polovině 16. století do kostela udeřil blesk a ten vyhořel. K dalšímu poškození došlo díky zřícení části skály. Hrad se stal neobyvatelným a místními obyvateli byl využívaný jako zdroj stavebního kamene. Ke znovuobjevení pak došlo až během období romantismu, kdy se zřícenina začala hojně objevovat na plátnech tehdejších malířů. Naštěstí, chtělo by se říci. Z hradního a klášterního komplexu se tak stalo oblíbené výletní místo právě pro svou neopakovatelnou atmosféru. Děti budou nadšené z nejrůznějších chodeb a zákoutí, která můžou prozkoumávat. Ti odrostlejší určitě ocení okolní panoramata. Chce se nám tedy závěrem už jen říct legendární filmovou hlášku „to je dost táto, že jsi nás taky vyvez…“.
Nechce se vám ven, ale paříte mezi filmové fandy? Pak vás určitě nadchne článek o nejoblíbenějších českých filmech.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
