Aby byl náš svět lepším místem k životu, stačí někdy udělat úplně jednoduchou věc. Třeba si dát každý den aspoň jedno pivo.
Když budete to jedno pivo poctivě pít každý den a když to budete dělat tisíce let, díky své trpělivosti a vytrvalosti časem získáte dostatek materiálu na stavbu rozlehlého chrámu. Vznikne tak podobný svatostánek, jako je thajský Wat Pa Maha Chedi Kaew. Říká se mu také Wat Lan Kuad ("Chrám milionu lahví") a najdete ho v malém městečku Khun Han v provincii Sisaket ve východní části země. Není to žádná turistická atrakce, ale běžný buddhistický chrám jako kterýkoli jiný v Thajsku. Lidé se sem chodí modlit a hledat duchovní útěchu, slaví se tu různé svátky, mniši tu meditují a čtou posvátné texty...
Až na použitý stavební materiál. I když se tu sem tam najde i nějaká lahev od nealka, ve stěnách budov jsou nejčastěji k vidění zelené lahve od globálního Heinekenu a hnědé lahve od lokálního thajského piva Chang. Se základní dělením piva na "hnědé" a "zelené" si architekt opravdu pohrál. Na kvalitu obsahu prý barva lahví nemá žádný vliv. Když ale z různobarevných lahví stavíte chrám, dají se z nich vymýšlet neskutečné mozaiky a další výtvarné kreace. A když nastřádáte tisíce pivních víček, můžete z nich vyskládat velké nástěnné obrazy Buddhy.
Popel v lahvi od Heinekenu
Nejčastěji tu ale lahve prostě nahrazují cihly. Stavební materiál je to skvělý, na rozdíl od železobetonu jsou totiž lahve zadarmo. Na rozdíl od cihel je nepoškozuje vlhko monzunových dešťů a taky propouštějí světlo. Z lahví je poslepována i střecha chrámu, na které odolávají rozmarům tropického podnebí lépe než klasické hliněné tašky. Z lahví jsou i podlahy, zábradlí a užitkové budovy areálu. Třeba vodojem, Buddhovy sochy, jídelna nebo záchod pro návštěvníky. Jedinou věcí, která na něm není ze skla, je porcelánová "turecká" mísa. Nádržku na vodu už ale mniši postavili z lahví, stejně jako chrámové krematorium. Když některý ze členů kláštera zemře, jeho tělo je položeno na kovový vozík a zasunuto do rozpálené pece. Cihly jsou sice šamotové, ale obezdívka je provedena z tisíců pivních lahví. S pozemským světem se tak mnichova duše duše loučí opravdu stylově. Raději jsem se ale neptal, do jaké urny dávají popel. Že by na ní bylo napsáno "Heinekken"?
Z pivních lahví jsou postaveny i domečky, ve kterých mniši žijí. Probíhá tu jejich každodenní meditace o pomíjivosti věcí a o neúprosně plynoucím času, ve kterém se žádný z nás nemůže zachytit věčně. Všichni jednou umřeme, což nám znovu připomíná pivo. Žádná lahev nevydrží věčně, každá se jednou vypije nebo nedejbože dokonce rozbije… Ale pozor, tady se oběd pivem nezapíjí! I když se může zdát, že jde o chrám chlastu, pořád je to svaté místo, kde vládne přísná prohibice. A když vidíte, jak kreativně mniši lahve využívají, říkáte si: "Že by čistá hlava byla opravdu lepší než moje pravidelné dva tři kousky?!"
V pivu je totiž Bůh
Název chrámu Lan Kuad není zcela přesný – těch lahví prý ve skutečnosti není milion, ale o polovinu víc. Všechno to pivo musel někdo vypít. A pak že alkohol nejde dohromady s vyššími duchovními hodnotami! Stavba chrámu začala v roce 1984. Jeden z místních mnichů měl prý tehdy zvláštní prorocký sen o všeobecném chaosu, na jehož základě se rozhodl bojovat s nepořádkem. Když přemýšlel, jak odpadky co nejlépe využít, napadlo ho, že jen stačí prázdné pivní lahve spojit betonem. Zároveň je v tom i symbolika – mniši jsou nad světské záležitosti povýšeni natolik, že mohou být stále obklopeni připomínkami alkoholu, aniž by dostali žízeň. A do třetice je to svérázná výchova místních lidí k ochraně životního prostředí. Je přece lepší odnést prázdnou lahev mnichům (a vylepšit si tak karmu dobrým skutkem), než hodit ji do řeky nebo rozbít o strom.
Nejzajímavější ale je, jak to do sebe všechno zapadá. Buddhismus si klade za cíl očistit lidskou mysl od smutku, neschopnosti prožívat štěstí a od nánosů neuspokojivé každodennosti. Otevírá lidská srdce, přináší radost a učí milovat všechny lidské bytosti bez rozdílu. Pivo tohle všechno dokáže taky, samozřejmě jen při rozumném užívání. Jak kdysi zpívala pražská rocková kapela Ztracené iluze: "V pivu je totiž Bůh."
Jak se tam dostat?
Z autobusového nádraží Mochit v Bangkoku se rozjeďte do města Sisaket v provincii Isaan ve východní části země (asi osm hodin, jízdenka v přepočtu cca 300 Kč). Ze Sisaketu pak pokračujte lokálním spojem do městečka Khun Han (asi dvě hodiny). Na chrám Maha Chedi Kaew se tu snadno doptáte a dá se v něm i levně přespat. Výlet můžete kombinovat s návštěvou tisíc let starých khmérských chrámů Phanom Rung, Muang Tam nebo Preah Vihear. Na rozdíl od Chrámu milionu lahví jsou coby součást světového kulturního dědictví pod ochranou UNESCO.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
