Charles Darwin odmítal studium medicíny, raději sbíral brouky
Charles Darwin se narodil 12. února roku 1809 na západě Anglie. Je jedním z těch, o kterých se každý chtě nechtě doslechl prostřednictvím výuky na základní škole. Zapsat se do historie jako krutovládce, válečný hrdina nebo třeba rocková hvězda je rozhodně mnohem jednodušší, než se zapsat do historie jako přírodovědec. Darwinovi se to však povedlo. O vývojové teorie se zajímal od svého mládí a již v dobách studia se začal poměrně intenzivně zabývat přírodovědou. Svému otci však Charles Darwin radost nedělal. O studium medicíny nejevil zájem, stejně tak netoužil po tom stát se duchovním. Preferoval střelbu a jízdu na koni, a také začal sbírat brouky, což byla v tehdejší době populární zábava.
Roku 1831 se Charles Darwin vydal na pětiletou plavbu na palubě lodi Beagle, která měla za úkol zmapovat pobřeží Jižní Ameriky. Právě na této expedici Darwin načerpal obrovské vědomosti a shromáždil zde veškeré teoretické podklady k jeho budoucím teoriím. Procházka růžovou zahradou to však pro tohoto přírodovědce nebyla. Po setkání s domorodci v Jižní Americe si Darwin poznamenal, že šlo o nejhorší a nejbídnější bytosti, se kterými se kdy setkal: „Při pohledu na takové lidi lze jen stěží uvěřit, že jsou také tvory Božími a obyvateli téhož světa. V této nejzazší části Jižní Ameriky člověk existuje na nižším stupni dokonalosti, než v kterékoli jiné části světa.“
Svou teorii přirozeného výběru vypracoval krátce po návratu z Jižní Ameriky v roce 1838, ale samotná oficiální publikace vyšla až o 21 let později. Tehdy byly totiž podobné myšlenky považovány za kacířské, znevažovaly by totiž částečně představu o všemohoucím Bohu, který stvořil člověka. Navíc se v roce 1939 stal Darwin členem Královské společnosti, a proto se s teorií svěřil jen svým nejbližším přátelům. Tato teorie prezentovala vývoj organismů od společného předka a byla komplexní vědeckou teorií evoluce druhů v přírodě.
Darwinova evoluční teorie
Charles Darwin nebyl prvním, kdo přišel se samotnou myšlenkou evoluce, jakožto vývoje a proměny druhů. Byl však prvním, kdo správně popsal princip, na jakém evoluce probíhá. Teorie popisuje vývoj života od jeho prvního výskytu na zemi až po existenci nejvyvinutějšího druhu na světě, tedy člověka. Oponuje tak tehdejší náboženské představě o tom, že člověk je dílem ruky Boží. Základem této komplexní evoluční teorie jsou teorie přirozeného a pohlavního výběru. Přirozený výběr spočívá zjednodušeně v přežití toho jedince, který se nejlépe přizpůsobí svému okolí. Jedná se tedy o proces, který selektuje jedince podle „dobrých“ a „špatných“ vlastností, a na základě toho určité druhy zvýhodňuje či potlačuje. Pohlavní výběr zase říká, že jedinec musí být současně dostatečně atraktivní pro druhé pohlaví. Neboť pokud nenajde daný jedinec partnera k páření, nerozmnoží se i přes svou schopnost „dobře žít“ a zahyne, aniž by předal „dobré schopnosti“ svým potomkům. Kombinace těchto tvou „podteorií“ pak tvoří kompletní Darwinovo pojetí evoluce.
Darwinovy evoluční myšlenky byly v tehdejší době kolonialismu často zneužívány, většinou s rasistickým podtextem. Charles Darwin totiž například ve své práci Původ člověka přemítá o tom, že „přirozený výběr“ v boji o přežití zvýhodnil určité rasy podle „stupně civilizovanosti“. Jednoduše řečeno, méně civilizované rasy jsou přirozeně znevýhodněni a čeká je vyhynutí. Evropskými kolonizátory byla tato myšlenka zneužívána v tom smyslu, že civilizovaná „vyšší“ rasa má právo ovládat rasu méně civilizovanou, tedy „nižší“. Z myšlenek Charlese Darwina vychází také eugenika, tedy sociálně-filosofický směr, který usiluje o dosažení nejlepšího genetického fondu člověka. Tyto názory byly poté intenzivně prosazovány například v nacistickém Německu, kde byla myšlenka „vyšší dokonalé rasy“ velice populární.
Pocta v podobě státního pohřbu
Charles Darwin světu ale nepřinesl pouze evoluční teorii. Je také autorem teorie vzniku korálových ostrovů, teorie vzniku humusu, monografie masožravých rostlin a monografie svijonožců. Většinu z těchto prací však dělal jen za tím účelem, aby získal dostatečné profesní uznání, které by poté využil k publikaci své evoluční teorie. Zvláštní představou je obraz geniálního přírodovědce, který rozsáhlou teorií objasňuje původ člověka, jak kvůli touze po uznání 30 let zkoumá pokusný pozemek a vliv žížal na tvorbu humusu. Ovšem veškerá jeho snaha nakonec byla opodstatněná a uznání se mu skutečně dostalo. Charles Darwin, pravděpodobně nejznámější přírodovědec všech dob, zemřel 19. dubna roku 1882 v anglickém Kentu a na jeho počest byl zařízen státní pohřeb.