Podobně jako Šumava tvoří i Jizerky jakousi náhorní plošinu vysokou necelých tisíc metrů. Nemusíme v nich tedy překonávat velká převýšení na krátkých vzdálenostech jako třeba v Krkonoších anebo v Beskydech. Spousta běžkařů to oceňuje, a Jizerky jsou proto hojně navštěvovány. K tomu jistě pomáhá i jejich dobrá dostupnost z Prahy.
Z Bedřichova po stopách Padesátky
Oproti ostatním pohořím nejsou Jizerky podlouhlé. Jizerská magistrála tedy sice existuje, ale vlastně do ní patří všechny hlavní cesty. Nemůžeme proto sledovat jednu páteřní linii. Tratě jsou upravovány jak pro klasiku, tak i pro bruslení, takže si na své přijde každý z vás.
Výchozím bodem pro vyjížďky je Bedřichov, kde vždy na začátku ledna startuje kultovní závod Jizerská 50. V okolí jsou závodní tratě, které si můžete vyzkoušet i vy. Nejste si jisti mazacím uměním? Svěřte své lyže odborníkům ve Skiservisu Mára, který má pobočku jak na stadionu na Bedřichově, tak i na Jizerce.
Běžecké tratě v Jizerských horách upravuje Jizerská o.p.s. Na jejím webu se dozvíte vše potřebné nejen o jejich stavu, ale i o počasí. Běžkový výlet si pak můžete plánovat i na Bilestopy.cz.
Smekající lyže
Jizerská 50 se jela poprvé v roce 1968. Startovné tehdy bylo 5 Kčs a závodníci dostali dvě tatranky a čaj. Dnes závod patří do světové série Ski Classic a Worldloppet. Startuje v něm kolem šesti tisíc běžců. Poprvé jsem ho měla jet v roce 2011. V létě jsem si ale zlomila obě zápěstí a léčba trvala dlouho, takže jsem měla slabé ruce. Byla jsem přesvědčená, že to nemůžu ujet anebo že na závodě budu jen do počtu.
V předvečer závodu pršelo a bylo teplo, ale v noci přišlo ochlazení a ráno nasněžilo. Takže všechno špatně… Servismani bojují, jak můžou, ale sníh je v každé části trati jiný. Když mi servisman předával lyže, povídá: „Až na Novou louku to bude smekat, ale pak už to pojede dobře.“
Od startu tedy vyhlížím Novou louku. Minu ji, ale lyže smekají dál. Do „mazacího algoritmu“ jsme totiž zapomněli dosadit, že se během další půlhodiny o stupeň oteplí a že navíc stopou přede mnou projede čelo závodu – aspoň sto lidí.
Nad Kristiánovem to chci zabalit. „Přeci se ale nebudu vracet skrz tu tlačenku, co jede za mnou nahoru,“ říkám si v duchu a bojuju dál. Lyže smekají, takže můžu jet jen soupaž. Odrazím se až od výšky asi tisíc metrů, kde je chladněji a sníh umrzlejší. Jenže takových pasáží na trati moc není...
Skoro celou Jizerskou 50 jsem nakonec jela soupaž – se slabýma rukama. Výsledek? Nejlepší Češka a v ženách sedmá, takže spokojenost!
Borůvkové knedlíky
Z Bedřichova vyrazte na Novou louku, kde najdete chatu Šámalka. Dobře tu vaří, ale závodníci se tady nezastavují. Kolem Blatného rybníka stoupají ke Kristánovu. Kdybyste zatočili vlevo, dojedete k josefodolské přehradě. Anebo to raději vezmete přes Severák a Horní Maxov do Smržovky či Lučan nad Nisou?
Jizerská 50 ale Kristiánovem projede a stoupá stále rovně nahoru na Rozmezí a Čihadla. Mine Knajpu a vine se po pravém úbočí vrchu Jizera (1 122 m). Překříží cestu od přehrady Souš, odbočí prudce vpravo a směřuje rovnou za nosem na rozcestí U Bunkru. Odtud se skrz osadu Jizerka vrací zpět přes Smědavu. Dělají tu skvělé borůvkové knedlíky, ale budete pokračovat do kopce, tak ať vás netíží v břiše!
Ze Smědavy vás dlouhé stoupání dovede k rozcestí Na Knejpě. Vrchol Jizery budete mít po levé ruce. Trasa Jizerské 50 vede doprava po úbočí Holubníku, na Krásnou Máří a okolo Ptačích kup na Točnou. Odtud se pokračuje na Hřebínek a na Bílou kuchyni, za kterou vás čeká poslední kopec celého závodu – Olivetská hora. Pak už je to jen kousek okolo Grégrova kříže na Novou louku a do Bedřichova.
Z Jizerky do Polska
Dalším oblíbeným nástupním místem na Jizerskou magistrálu je osada Jizerka. Pokud si o víkendu nepřivstanete, parkoviště už vaše auto nepojme. Z Jizerky můžete vyrazit po frekventovaných tratích k Bedřichovu, ale méně přelidněná bude magistrála směrem k přehradě Souš a dále do Polubného a Kořenova.
Z Jizerky se také dá dojet do oblíbených polských Jakuszyc, ale je k tomu třeba dostatku sněhu a cesta je trochu dobrodružná. Od bývalé sklárny se vydejte tak, abyste měli vrch Bukovec (1 005 m) po pravé ruce. Značka vás dovede k Jizeře, která je tu zatím jen malou říčkou. Překonáte ji po dřevěné lávce a po krátké lesní spojce navážete na upravovanou magistrálu na polské straně. Můžete se těšit na bigos (maso se zelím) nebo nalešniki (palačinky) v kamenné restauraci Orle. O víkendu se ale smiřte s frontou jako za komunistů na banány.
Martina Chrástková je mistryně republiky v běhu na lyžích a spoluorganizátorka lyžařských kempů a kurzů WOK–outdoor (www.wok-outdoor.cz). Více i na jejím webu www.machr-consuling.cz.
A tady si přečtěte, co potřebujete, když je vám i doma zima.