My dva a rasová segregace v USA

Don Shirley (Mahershala Ali) byl v 60. letech slavným černošským klavíristou, který měl odjet turné po jihu USA. Pokud máte trochu představu o tom, jak se ke spoluobčanům tmavé pleti tam dole tehdy stavěli, vyjde vám, proč si Shirley k ruce povolal podvodníčka a vyhazovače Tonyho Vallelonga, známějšího jako Tonyho Lipa (Viggo Mortensen).

Ti dva byli dost nesourodí a navíc tvrdohlaví, nakonec se mezi nimi ale vyvinulo přátelství a dojemný příběh byl na světě - jak ve skutečné historii, tak na plátně v režii Petera Farrellyho. Ten má na kontě počiny, které úplně nevzbuzují naši důvěru; snímky jako Blbý a blbější, Těžce zamilován, Něco na té Mary je nebo Bratři jak se patří jsou jistě skvělé, když se doma zkouříte s partou kámošů, ale jako průprava pro vážnější počin? No, evidentně asi dostatečné.

Na Oscarech se mezi jasnými favority poměrně často objevuje menší snímek, o kterém jste až do vyhlášení účastníků klání pravděpodobně neslyšeli, určitě jste ho neviděli a pravděpodobně byste si na něj ani nevsadili. Už se ale stalo, bylo to v roce 2006, kdy přesně takový černý kůň nakonec zlatého plešatce ukořistil. Emotivní snímek o soužití různorodých lidí, toleranci a především o předsudích Crash si, zlým jazykům navzdory, vítězství plně zasloužil.

I Zelená kniha hraje na city a sází na rasové téma. Segregace je ve Spojených státech stále živou záležitostí, ačkoliv oproti 60. letům je situace výrazně mírnější, a mustr "dva naprosto rozdílní partneři, kteří si nakenec hluboce porozumí", na to diváci slyší téměř vždy. Ovšem odborná porota udělující Oscary, to je něco jiného.

Na scénář dohlížel a vlastně jej i spoluvytvářel Nick Vellelonga, syn Tonyho Lipa, a ten přísahá, že podle otcova vyprávění se vše ve filmu událo přesně takhle i v reálu. Pokud to tak je, pak větříme opravdu kvalitní komedii s výraznými hereckými výkony. Oscara ale spíš ne.

GALERIE Zelená kniha

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tady si přečtěte, co by mohlo znamenat vítězství opěvované Romy.