Na pocuchané nervy prý skvěle funguje pomazlení s roztomilým štěňátkem. Z naší zkušenosti už ale víme, že ještě lepší je strávit den s nádhernými koňmi.
Štěňátka a koně, v tom je diametrální rozdíl. Uslintaná psí láska je ale instantní, rychlá pomoc, kdežto pobyt u koní je zážitek, který s vámi zůstane podstatně déle než štěněčí chlupy na vašem oblíbeném triku. A to dobře ví každý, kdo byť jen jednou seděl v sedle.
Když se tedy chcete vypravit za koňmi, proč ne rovnou za těmi nejkrásnějšími? Každý máme sice trochu odlišný vkus, ale Haflingům nemůžete upřít, že jsou jako fantastická stvoření z pohádek. Ušlechtilí, robustní a přitom překvapivě něžní. Zlatohlaví koně jsou velkou pýchou rakouského Tyrolska. A jestli opravdu chcete vidět ty nejlepší z nejlepších, musíte logicky přímo za nimi.
20150701_161618.jpg
Stáje v Ebbsu jsou jako ze škatulky - a tenhle malý ráj krásných koní navíc obklopuje ohromné horské panoráma (Foto: Foto: Veronika Doleželová)
Jen zhruba sedm kilometrů od tyrolského Kufsteinu leží městečko Ebbs, kde se nachází stáje těchto krasavců, kvůli kterým vzdychají obdivem milovníci koní (a nejen ti) po celém světě. Taky se tu každých pět let sjíždí přehlídka všech chovatelů – a koně z Ebbsu pravidelně ve velkém berou většinu ocenění.
To, že si své šampióny hýčkají jako milované děti, pochopíte už při příchodu do jejich stájí. Perfektně uklizené stáje, svěží vzduch, koně vyhřebelcovaní, krásní a mírní. Věnují jim tolik času a péče jako nikdo jiný. A k tomu prostě logicky musíte cítit respekt a zároveň nakažlivé nadšení.
Hafling původně vznikl zkřížením arabů a těžkých chladnokrevníků. S jeho šlechtěním se začalo v 19. století právě v rakouském Tyrolsku, v městečku Haflinger, od kterého je i odvozeno jméno plemene. Nemůžete si je splést, jejich poznávacím znamením je zlatá srst a hříva. Obzvlášť se cení "odznaky" na hlavě. Kdybyste si jednoho takového koně chtěli koupit, budete muset sáhnout hodně hluboko do kapsy. Ti z Ebbsu se neprodávají levně – a protože si Rakušané svých koní opravdu váží, jen tak někomu je na potkání ani neprodávají, pouze dobrým chovatelům.
Když už je ale nemůžete fakticky vlastnit (je to pěkné pomyšlení, ale nemůžeme mít všechno), v Ebbsu je možné s těmihle krasavci strávit nezapomenutelné chvíle. Pro děti tu pořádají tábory, výukové hodiny jízdy na koních, prostě splněný sen všech malých holek a kluků, kterým svítí oči úžasem jen při pohledu na koňskou hřívu. Můžete ale zažít ještě něco lepšího. Čímž se opět vracíme ke zklidnění a pohlazení rozhozených nervů.
Haflingové z Ebbsu mají jednou za rok v létě strávit šest týdnů v horách, kdy se ve stádu potulují po kopcích a jen se pasou a pasou. Z dálky jsme je při jízdě z Ebbsu viděli na louce vysoko mezi horami jako kupu zlatých teček. Nepochybujte, určitě je krásné se na Haflinzích projet a vidět svět z výšky sedla. Ale ještě krásnější je se mezi těmi mírnými krály a královnami procházet a sledovat je, jak klidně spásávají trávu.
Na horách nejsou po těch šest týdnů tihle krásní koně sami. Společně s nimi je tu i jejich „chůva“, starý honák, místní kmet, který sice neumí ani slovo anglicky, ale když jsme mu zkusili mizernou němčinou položit pár otázek, celkem svižně se rozhovořil.
Všechny je zná. Aby se neřeklo, každý kůň má na zadnici vyholené pořadové číslo – ale to on nepotřebuje. Volá na ně jmény a když zavelí, jdou s ním jako slušně vychované děti. Procházíme se mezi nimi a honák nás upozorňuje, abychom k žádnému raději nepřicházeli zezadu, což zcela chápeme. I když Hafling není velkého vzrůstu (v kohoutku má takový kůň zhruba kolem 150 centrimetrů), kopanec od něj není vůbec žadná slabota. Ale oni nemají proč se ohánět kopyty.
Když k nim přicházíme, všímají si nás. Každého si chvilku poměří očima, strčí k nám čenich. Když se dostatečně seznámíme, vrací se nerušeně k pastvě.
Jsou neskutečně klidní. V jeden okamžik nás obklopí asi pět koní a jsou zvědaví jako malé děti. I když by se někdo v takové chvíli možná bál, že ho kůň jen tak zlomyslně kousne (a každý si dokáže představit, že to bolí jako čert), tohle vám Hafling jen tak neudělá. Pohladí vás sametovým čenichem, beze slov pozdraví, mrkne na vás okem. A pase se dál.
S honákem jsme tam nahoře v kopcích strávili téměř půlku dne – a netušili jsme, jak ten čas mohl tak rychle uletět. Pokud jste už někdy byli v rakouském Tyrolsku, tak to dobře pochopíte. Je tu nadpozemský klid. Ale tyrolští Haflingové vás teprve do toho klidného života vtáhnou – sice jen na chvíli, ale vzpomínka s vámi zůstane navždy. Ne nadarmo se jim říká "zlatí koně se zlatým srdcem".
20150701_171817.jpg
Nemusela jsem ani žádat o svolení - koně mi do záběru na selfie prakticky sami lezli (Foto: Foto: Veronika Doleželová)
A tady máte 5 důvodů, proč budete toto léto chtít navštívit vysokohorské jezero v Alpách - Achensee.
Podobné články
Martin Miko
Jana Mrákotová
Doporučujeme
