Kam se hrabe moře: 5 důvodů, proč vyrazit do Alp k jezeru Achensee

Nejkrásnější zážitky tohoto léta čekají mezi vysokými horami rakouského Tyrolska. My jsme tam byli - a propadli jsme jim.

Rakousko je u Čechů v létě relativně oblíbené, ale většina z nás míří buď za kouzlem krásné Vídně nebo na lyžovačku k ledovcům - a to je nesmírná škoda. Vy přeci nechcete o dovolené vyjet za stádem našince. Taková místa, jako je například vysokohorské jezero Achensee, jsou stále Čechy neodhalená. Prožijte ho tak jako my.

1. Mezi horami budete cestovat časem

Přímá trasa Jenbach-Seespitz Achensee stojí 23,- Euro. Děti mají slevu.

Jezero samotné se nachází mezi rakouským Innsbruckem a Kufsteinem. A pokud můžeme doporučit - a to my rádi - začněte svou cestu k němu z vlakového nádraží v Jennbachu.

Můžete jet vlakem a to ne jen tak ledajakým. Jedním z nejstarších dopravních prostředků, co tu můžete najít, je parní lokomotiva, která z Jenbachu přes údolí Inntal pozvolna míří k jezeru po ozubnicové dráze. Funguje tu už bezmála 126 let. Na sedmi kilometrech své trasy překonává téměř 400 metrů převýšení a chvíli budete mít pocit, že jste se vrátili do časů, kdy vaše prababičky byly mladice. Pro cestu k Achensee je to úchvatný otvírák - pozvolna vás uvádí do panoráma vysokých hor, které jezero objímají. Skvostný a příjemný zážitek už na samém začátku.

Ozubnicová dráha neboli zubačka se od jiných železných drah liší tím, že ozubená kola zabírají do taktéž ozubeného hřebene, který je upevněn v koleji. Ozubnicových drah je několik druhů a používají se kvůli vysokému převýšení terénu - tedy zejména v horách.

Cestou po trati Achenseebahn minete pár malebných koutů, Eben a Maurach, jeden ze tří místních turistických středisek. U Maurachu se otvírá pohled na jezero, sevřené v objetí hor. Svezte se vlakem k jeho poslední zastáce u mola Seespitz, kde se vrací zpět do Jenbachu. Odtud jsme pokračovali v krasojízdě.

2. Úchvatné jezero

Žádný řev aut. Čistý, svěží vzduch. Voda křišťálově čistá a pitné kvality - ano, ta v jezeře Achensee. Na to jsou místní extrémně pyšní. Dojdete-li k jakémukoliv potůčku, vodopádu, studánce, můžete se z ní beze strachu napít. Voda je z tajících ledovců. A ledovce jedovaté doopravdy nejsou.

Abyste si to ze začátku pořádně užili v plné kráse a ne pouze ze souše, nechte se svézt jednou z jezerních výletních lodí, které kotví na Seespitz. Protože je jezero vysokohorské, bylo přece jen trochu těžší sem každou loď dostat - museli je rozložit, po kusech dopravit auty k Achensee a zde znovu kus po kuse poskládat. Očividně to stálo za to.

Jet s lodí z vesničky Pertisau je pro vás jednou z možností, jak rychle a pohodlně poznat jezero v celé své kráse

Z paluby výlední lodě je ohromný výhled na jezero. I když si o to Achensee přímo říká, čilý rej lodí tu zrovna nečekejte. Je tu úžasný klid. Cítíte ho s každým nádechem. Jezero leží 929 metrů nad mořem, obklopené horami, ale přesto máte pocit, jako kdyby jeho hladina byla krásnější než pohled do nekonečných vod. Chvíli jen sedíme na vyhlídce, posloucháme šumění vln, bručení motoru lodi a užíváme si, že tu jsme.

3. Nemusíte být horolezec, ani nadšený cyklista

Odpočinkovou plavbu po jezeře končíme na Gaisalmu, který vypadá na břehu jezera jako chaloupka ukradená z pohádky. Samozřejmě, uvnitř je restaurace. A kdo by neměl po vlaku a plavbě žízeň a hlad. Místnímu pivu se prostě nevyhnete, ale za trest to opravdu není, ba právě naopak.

Budete žasnout, jak místní dbají na detaily. Chcete si po obědě někam lehnout? Jsou tu houpací lehátka a trávník tak perfektně zastřižen, že musíte nad tím puntičkářstvím žasnout

Po lehkém obědě jsme zvolili krátkou, hodinovou cestu podél jezera směrem k Pertisau, která se line klidnou přírodou a párkrát odhalí menší pláže s pozvolným vstupem do vody. Ty nejsou okupované rodinami s dětmi - a proto jsme si je pochopitelně o tom víc užili. Voda, i když je sebevětší horko, v těchto místech dosahuje teplot mezi 16-17 stupni Celsia. Jezero holt není nikdy "jako kafe", jenže to je ve skutečnosti jeho plus.

Když jsme se zapovídali s místními, zhruba jsme spočítali, že cesta kolem jezera jim pěšky zabere kolem 4 hodin. Což je docela dobrý výkon, vzhledem k rozměrům celého Achensee - 6,8 kilometrů čtverečních plochy, délka 9,4 kilometrů (a maximální hloubka 133 metrů). Za čtyři hodiny se cesta kolem celého jezera opravdu dá stihnout, na úpravě a údržbě stezek si tu dávají dost záležet.

Pokud se rozhodnete po příchodu do Pertisau nesedět jen tak na zadku a civět na tu krásu kolem, můžete si v jedné z místních půjčoven vzít kolo a vyrazit buď na okružní jízdu kolem jezera (je tu udržovaná cyklostezka, která je bez větších převýšení), nebo to risknout a zkusit objevit několik vodopádů, které se z hor řítí k jezeru. Ať už zvolíte cokoliv, pohled na Achensee je pořád kouzelný.

4. Plnohodnotné plážové flákání

Na nejhezčí pláže jsme narazili v jižní části jezera u Buchau - jsou písčité nebo jen travnaté, ale pokaždé perfektně udržované. To se musí místním přiznat, že se nikdy nenechají přistihnout při tom, že by něco zanedbali. Je tu prostě nádherně. Přitom na plážích není hlava na hlavě. Nejsou tu mraky křiklavých, odporných stánků s občerstvením, kterých máme u rybníků a českých koupališť jak máku. Nic vám tu nedá možnost se nechat rozptylovat a rušit. Chcete-li windsurf, kánoe nebo šlapadlo, všechno tu je. Tady si doopravdy skvěle odpočinete.

Co ale každému zvedne adrenalin - a někomu zase žaludek - je tenhle "vyhlídkový" skokanský můstek, který na který jsme narazili u jezerní promenády Pertisau (minout ho opravdu nemůžete, je dost dobře vidět). Je to patnáct metrů vysoká vyhlídka, ze které se tento rok statečně (a exhibičně) vrhali nejlepší světoví skokani. Od té doby zde ale skoky nikdo nepraktikuje - i když to ve skutečnosti úplně zakázané není. Což pochopíte, když do té výšky výšky vylezete. Patnáct metrů se ze země nezdá tak vysoko, ale shora... Navíc voda je opravdu velmi, velmi čistá a z té výšky lze velmi dobře vidět kamenité dno. To většině normálních lidí moc odvahy ke skoku nedodá.

5. To jídlo!

Vynechat místní kuchyni rozhodně nemůžete. S tím, co si pro nás Rakušané připravili, jsme zjistili, že mají celkem dobrý smysl pro humor. A abychom před nimi po celodenním lítání nezívali nad talíři, svezli jsme se z Pertisau stařičkým autobusem skrz národní park v údolí Falzthurntal. Na jeho konci je horská chata Alpengenusshof, kde nás čekala večeře. Předtím, než vejdete dovnitř, se zastavte na zápraží a napněte uši. Neslyšíte nic. Jen v dálce zní jemný cinkot zvonců krav. Ohromný klid.

Správně. Doopravdy ty tácy, na kterých jsou nahozená masa, vypadají jako klobouky

Ještě jsme ani nedostali šnaps, a už nám bylo horko z hořáků pod grily (připomínají klobouky, ale sahat byste na ně rozhodně nechtěli). Na jejich okrajích plaval zeleninový vývar a brzy se rozvoněl kolem celého stolu. Maso - kuřecí, hovězí či vepřové - stačilo jen šikovně nabodnout na drobné háčky trčící z klobouků. Je to nepsané pravidlo, ale komu jeho kus spadne do vývaru, musí zazvonit na zvonec - a pak všem u stolu platí rundu šnapsu.

Jako by nám naschvál bylo přáno, abychom neodcházeli po svých, maso se nám k pobavení našich tyrolských kamarádů ve vývaru téměř koupalo. V Rakousku se pod šnapsem může skrývat leccos - lehké a sladké likéry stejně jako něco ostřejšího - čistý poctivý destilát z místních ovocných a jiných sladkých plodů. Pálí tu doslova všechno. A po večeři je sklenička šnapsu bez vyjímek nutností.

A tady máte 5 důvodů, proč zdolat další highlight rakouského Tyrolska - Jakubskreuz.


Komentáře

Doporučeno pro vás