1. Cirrus

Řasovitý oblak, který se vyskytuje nejčastěji ve výšce 8 až 13 km. Tvoří ho pouze ledové krystalky, vypadá jako jasně bílá vlákna nebo chomáčky a je téměř průsvitný, takže nevrhá stín. Důležité je, že z něj nikdy nepadají srážky a bývá předvěstí příchodu teplé fronty.

2. Cirrostratus

Cirrostratus vypadá jako jemný mléčný závoj, který halí oblohu. Bývá typickým předvojem teplé fronty a je tvořen krystalky ledu, typicky se u něj tvoří i halové jevy.

3. Cirrocumulus

Tenhle fotogenický řasokupovitý oblak známe pod lidovým označením beránky a vyskytuje se zhruba ve výšce 7 až 10 kilometrů. Stejně jako u předchozích dvou se v jeho případě nemusíme bát deště, předznamenává však nestálé počasí, zejména příchod teplé fronty.

4. Altocumulus

Skupiny nebo dokonce vrstvy velkých bílých či šedých oblaků, které se skládají hlavně z vodních kapiček, někdy ledových krystalků. Altocumuly se tvoří v tzv. středním patře, zejména ve výšce 3 až 6 km, vrhají stín a srážky z nich většinou nepadají. V letadle ale pozor, protože občas způsobují turbulence.

5. Altostratus

Pruhovaná oblačnost středního až vysokého patra, z níž padají deštové i sněhové srážky, které ale většinou nedopadnou až na zem. Bývají světle šedé až tmavošedé a často zakrývají Slunce. Průlet altostratem bývá nebezpečný, protože se může tvořit námraza.

6. Stratus

Jednotvárná šedá vrstva bez výraznějších prvků, podobná mlze. Tahle nudná šedá obloha v nízké vrstvě občas přinese mrholení nebo v zimě sněžení, vyskytuje se často i jen několik metrů nad zemí. Typický druh oblaků při podzimní a zimní inverzi.

7. Stratocumulus

Nízká oblačnost, která se vyskytuje několik set metrů až dva kilometry nad zemským povrchem. Vypadá jako bílá nebo šedá peřina, která mívá tmavší okraje. Může z ní zapršet nebo z ní padají kroupy, ale srážky nebývají intenzivní.

8. Cumulus

Oblak, který má nepravidelný tvar – dole bývá téměř vodorovný, nahoře připomíná květák. Je to typický mrak krátkých, ale vydatných letních přeháněk nebo přívalových srážek. Nemusí z něj zapršet po celý den, ale pokud se rozvine do výšky, může vás zničehonic překvapit.

9. Cumulonimbus

Cumulonimbus je blízký příbuzný cumulu, ovšem s tím rozdílem, že hořejší část se jakoby rozplývá do ztracena a okraje jsou nezřetelné, typický je tvar kovadliny. Cumulonimbus je vertikální bouřkový mrak. Přináší hromy, blesky a srážky. Roste do obrovských výšek pěti až patnácti kilometrů a je příčinou nejen bouřek, ale i tornád.

10. Nimbostratus

Nimbostratus je nepřítel hezkého počasí. Česky se tomuto srážkovému oblaku výstižně říká "dešťová sloha": typické je šedé, olovnaté zabarvení a dlouhotrvající intenzivní srážky. Tenhle mrak zasahuje od nízkého přes střední až po vysoké patro a často oblohu zatáhne v souvislou vrstvu, takže Slunce nemá šanci.

...a to není všechno přátelé! Je tu úplně nový oblak jménem Undulatus Asperatus neboli rozrušená vlna. Byl pozorován zatím jen na severní polokouli, nejčastěji nad americkými prériemi, nad Francií, Norskem, Skotskem a Velkou Británií. Jméno mu dali fanouškové oblaků, ale zatím nepatří mezi vědecky uznané druhy oblaků.

Ty popisuje a ‚taxonomicky‘ systematizuje organizace, která nepravidelně vydává Atlas oblaků a sídlí v Ženevě. Poslední edice téhle příručky vyšla v roce 1975 a nejnovější oficiálně uznaný mrak je starý už víc než půl století (1951). Undulatus Asperatus by tedy v případě úspěchu a oficiálního zapsání doslova rozčeřil zatuchlé vody této důležité vědy. Držíme mu palce!

A TADY se dozvíte, jak si sami vyrobit vlastní mrak.