Svět je zas na chvilku v pořádku: české babičky čtou dětem – G.cz
Vyhledávání

Svět je zas na chvilku v pořádku: české babičky čtou dětem

Začalo to už o generaci zpátky televizí a prvními počítači, pokračuje to dál mobily a tablety... čím dál víc nahrazují dětem kdysi tak hojný, hřejivý lidský kontakt s jejich prarodiči. Naštěstí se ukazuje, že babičky (i dědečkové) jsou přeci jenom v něčem nenahraditelní.

Radek Kovanda
Radek Kovanda 21.10.2015, 18:00

Je to pár dnů, co českým facebookem rezonoval příspěvek Domova pro seniory v Dubině. Víc jak tři tisíce lajků a šestnáctset sdílení hovoří za své – aktivita tohoto pardubického zařízení, které se dohodlo s nedalekou Mateřskou školkou a každou středu tam ‚vysílá‘ své klientky, aby četly dětem při poobědovém spánku, se zjevně setkává s kladnými ohlasy.

Jedná se o příkladnou ukázku tzv. win-win strategie. Jejím výsledkem je to, že každá ze zúčastněných stran čerpá v rámci dané situace nějaký užitek sama pro sebe, jelikož spolupracuje s ostatními.

Některé děti vlastní prarodiče už nemají, jiné je neznají, z nějakého důvodu se s nimi nestýkají buďto vůbec či jen zřídka. Nebo jsou naopak zvyklé na to, že si s nimi hrají a povídají. Všem bez rozdílu se ale určitě bude slastně usínat, když jim bude číst pohádku pro změnu babička, ne paní učitelka, kterou už dobře znají a jsou s ní ostatně celý zbytek dne. A samozřejmě je to přitáhne ke knihám a ke čtení obecně, pomáhá to v rozvoji soustředění na mluvené slovo (už teď mají děti odrostlé na animovaných pohádkách z tabletů potíže rozumět ve škole delšímu výkladu), a taky to tříbí představivost a slovní zásobu.

A ještě daleko více to prospívá babičkám – ozvláštní to poklidnou, možná někdy nudnou rutinu jejich mnohdy osamocených životů a hlavně jim to dá pocit, že jsou užitečné, tudíž mají stále své platné místo ve společnosti. Nehledě na to, že předčítání je i formou mozkového tréninku, tak nutného k udržení psychického i fyzického zdraví.

Za všechno může facebook?

Jedna věc je ovšem zvláštní: proč je takových projektů málo? Nebo se nám to jenom zdá?

Těch krátkodobých, kdy se setkávají děti a senioři například v rámci osvětové kampaně Celé Česko čte dětem, je nepočítaně. Ale funguje nemálo i těch dlouhodobých, za všechny jmenujme třeba projekt Senioři čtou dětem na ZŠ a MŠ v Boleradicích. Podobné probíhají po celé republice a na mnoha místech v Praze, v Kobylisích například senioři namlouvají pro děti speciální audioknihu pohádek.

Akorát se o těchto projektech mezi nezasvěcenými (nezúčastněnými) tolik neví, protože – co není na facebooku, jako by snad nebylo vůbec. Přitom stačí jen trochu víc zapátrat a vzápětí zjistíte, že v Česku už tři roky funguje jeden unikátní dobrovolnický projekt, který se zdá být čímsi jako ideovým zdrojem (ačkoli nemůžeme sahat nikomu do svědomí a je pravděpodobné, že autoři výše zmíněných projektů je vymysleli sami), ale hlavně celou věc posouvá do další roviny.

Počteníčko s babičkou

V nemocnicích je spousta dětí, za některými ani často nechodí jejich rodiče, sestřičky na ně nemají tolik času... a přijde odpolední doba a děti jsou smutné nebo se nudí,“ říká Mgr. Ivan Sekanina, který stojí za dobrovolnickým (a zároveň aktivizačním seniorským) projektem a občanským sdružením Počteníčko s babičkou. „Sám jsem tyhle situace mnohokrát viděl a jednoho dne jsem si řekl, že by bylo dobré vymyslet něco, co by dětem pobyt v nemocnici zpříjemnilo a povzbudilo je na duši.

A jak se do toho dostali senioři? Manželka pana Sekaniny je učitelka a zná mnoho takových, které jsou již v důchodu a mají volný čas i chuť věnovat se dětem. Zkusili je tedy oslovit, zda by nechodily nemocným dětem předčítat – jednak protože vědí, jak s dětmi jednat v těchto pro ně smutných a nepříjemných situacích, a také mají ‚trénovaný‘ hlasový projev.

Pilotní projekt začal v roce 2012 v Městské nemocnici v Ostravě. Byl úspěšný, takže se v dalších letech začal rozšiřovat a dnes již zahrnuje 15 nemocnic v šesti krajích. Hlavně tedy v oblasti svého zrodu v Moravsko-slezském kraji, ale i na Vysočině nebo v Praze (konkrétně na Bulovce).

A nejde jen o čtení, povídají si s nimi, kreslí nebo si hrají, záleží na věku pacientů. Mluvíme-li totiž o dětech na dětských odděleních nemocnic, máme na mysli tříleté až osmnáctileté.

Projekt má propracovanou strukturu, v jejímž rámci několik „vedoucích babiček“ řídí 130 dalších babiček, které mají cosi jako rozvrh směn. „Je to v podstatě práce, do které se ale babičky těší, protože jim to dává novou náplň a smysl života,“ popisuje fungování projektu Ivan Sekanina. „Probíhají i společná setkání, kde se hodnotí stávající věci a vymýšlejí a plánují nové.

Projekt si získal i přízeň sponzorů, bez nichž by nebyl dlouhodobě udržitelný. Je sice založen čistě na dobrovolnosti – tedy v podstatě která babička má zájem, ta se může zúčastnit. „Jenže často není nemocnice v místě jejich bydliště, takže do ní musejí dojíždět i desítky kilometrů. Navíc každá naše babička je pojištěná pro případ, že by se cokoli při jejím pobytu v nemocnici stalo.

A kde jsou dědečci?

Těžko přesně říct, čím to je, že babičky převažují, ale bude tam hrát roli několik faktorů. Ženy mají více mateřského citu, muži možná bývají trochu línější a mají jiné zájmy a taky je jich jako seniorů méně, protože ženy se obecně dožívají vyššího věku než muži.

Máme zatím jenom čtyři,“ říká Ivan Sekanina. „Je jich sice málo, ale zato jsou to mezi dětmi největší hvězdy. A úplně největší šoumen je v Havířově.“ Ale ani babičky nepřicházejí, co se týče popularity, zkrátka. „Z poslední doby znám případy ze Vsetína a Humpolce, když šla jedna z našich dobrovolnic po ulici a najednou se kolem ní seběhly děti: ‚Jéé, vy jste ta naše babička, co nám chodila číst...‘.

Projekt se postupně rozrůstá i o další aktivity – babičky třeba s dětmi barví o Velikonocích vajíčka nebo o Vánocích pečou cukroví. V plánu je i ‚boční projekt‘ Hodinový vnuk, kdy budou mladí lidé chodit za seniory. Cíl je ale pořád stejný – ten, který jsme zmínili na začátku. Obohatit co nejvíce obě strany a zároveň znovuobnovit tradiční vazby, které v lidské společnosti existovaly mezi mladými a starými lidmi už od pradávna, jen se v posledních pár generacích poněkud zpřetrhaly. Naštěstí díky projektům, jako je tento, to snad nebude natrvalo.

Další informace o projektu najdete ZDE.

Jste senior/ka a rádi byste se do projektu také zapojili? Nebo o nějakém takovém člověku víte? Kontaktujte přímo pana Mgr. Ivana Sekaninu na adrese sekaninaivan@seznam.cz.

A vzhledem k tomu, že pozitivních zpráv není nikdy dost, přečtěte si ještě TADY o návratu lososů do našich řek.

Podobné články

Doporučujeme

Další články