Nejpozitivnější událost v nejkrásnějším koutu Česka: včerejší vypouštění lososů do Kamenice – G.cz
Vyhledávání

Nejpozitivnější událost v nejkrásnějším koutu Česka: včerejší vypouštění lososů do Kamenice

Některé věci nemusejí přinášet užitek hned a v hmatatelném měřítku. Lososi se k nám už asi nikdy nevrátí v těch počtech, které tu kdysi žily, ale snaha o jejich obnovu nakonec prospívá daleko více nám, lidem.

Radek Kovanda
Radek Kovanda 20.10.2015, 17:30

Začalo to včera v deset hodin ráno u Dolského mlýna, na říčce Kamenici proplétající se mezi pohádkově tvarovanými pískovcovými útvary a podzimně pozlacenými stromy. Dobrovolníci z řad veřejnosti a Střední lesnické školy ve Šluknově vypouštěli do průzračné vody půlroční lososy. Proč? Aby se k nám tyhle ryby zase vrátily. Jenže to nepůjde tak snadno.

Losos byl kdysi v našich řekách docela běžnou rybou. Ještě před sto lety jich pod zdymadlem na Labi v Litoměřicích chytili tři stovky. Tou dobou už ale populace lososů klesala následkem přehrazování řek a staveb vodních děl – a následná desetiletí zpečetila jejich osud nadobro. Lososi se kvůli nepřekonatelným překážkám nedokázali dostat do místa svého narození, které je zároveň i místem jejich rozmnožování, a tím pádem z našich toků úplně vymizeli.

Česko plné lososů?

O každoročním tažení lososů českými veletoky Labem a Vltavou hovoří mnohé historické záznamy. Dokonce jich prý bylo v jistou dobu (18. století) tolik, že se prostý lid žijící podél těchto vodních toků bouřil proti tomu, že jim vrchnost dává k obživě pouze lososy. Jak ale upřesňuje Natálie Belisová, historička z Národního Parku České Švýcarsko, nezakládá se tahle legenda na pravdě. Losos byl podle spolehlivých pramenů sice u nás poměrně hojný, ne však natolik, aby se dostalo na všechny. Naopak, byl spíše vybranou pochoutkou šlechty a některé záznamy hovoří o tom, že právo lovit lososy na území dnešního Národního parku bylo spjato s povinností je do řek znovu vysazovat, aby tak mohla být udržena životaschopná populace. Před cca 150 lety tak bylo každoročně vypuštěno do Labe a Vltavy kolem osmdesáti tisíc malých lososů.

1994 – obnovu populace lososů v Labi spustili němečtí rybáři
1998 – k projektu se připojuje Český rybářský svaz
2000 – do projektu vstupuje i nově vzniklý Národní park České Švýcarsko (pomáhá rybářům při vysazování lososa + udržuje stávající a staví nové rybí přechody)
2008 – NP České Švýcarsko spouští vlastní program vysazování lososa do řeky Kamenice
2009 – spuštěn program Adopce lososů

To je ostatně prostředkem a cílem i současných snah, které mají svůj počátek již na konci minulého století. U nás byla jako nejvhodnější vybrána říčka Kamenice v Národním parku České Švýcarsko, protože protéká panenskou krajinou a nejsou na ní tudíž žádné umělé překážky.

Začínalo se jarním vysazováním plůdků, v podstatě čerstvě vylíhnutých lososů ještě se zbytky žloutkového váčku. Je to jakási simulace jejich přirozeného vylíhnutí ve vodě, v chráněných a stojatých místech zvaných trdliště.

A po několika letech se přidalo i vysazování podzimní, kdy se do vody vypouštějí již odrostlejší (cca 8 až 10 cm velké) kusy, tzv. půlročci.

Statisíce malých vs. tisíce větších

Čím menší losos, tím větší šance, že nepřežije. Může se stát obětí parazitů, plísní, nedostatku kyslíku v určité oblasti vodního toku a samozřejmě mnohých predátorů. Čím větší losos, tím větší schopnost pohybu a tím šancí uniknout smrti.

Obě z těchto metod mají svá pro a proti. Pokud jsou do vody vypouštěny malé plůdky, musí jich být hodně. Od roku 1998, kdy projekt začal, jsou to už téměř dva miliony, tedy každý rok něco přes sto tisíc. Protože dospělosti se dožije jen kolem 3 %, tedy 3 (tisíce) ze sta (tisíc). A z nich jen asi 5 % se dokáže vrátit zpátky do své ‚domovské řeky‘ k dalšímu rozmnožení, teoreticky tedy maximálně 150.

Cesta lososa:
Z oplodněných jiker se vylíhne plůdek, který žije a roste v řece kolem dvou let. Pak se vydá do Severního moře a severních oblastí Atlantiku. Je tam více potravy, kterou potřebují k růstu a k dosažení pohlavní dospělosti, což trvá dalších pár let. Minimálně jsou to tedy čtyři roky, než se losos vrátí zpátky vytřít se tam, kde se narodil. Za svůj život to tak může udělat několikrát.

V případě půlročků je šance na přežití mnohonásobně vyšší, proto se jich také vypouští méně, letos to bylo kolem jedenácti tisíc.

Spekuluje se ovšem o tom, zda takový půlroček, pokud přežije, dokáže najít ‚cestu domů‘.

Zatím totiž není potvrzené, kdy u lososů probíhá tzv. imprinting. Jako si my lidé pamatujeme, byť třeba jen podvědomě, místa, kde jsme trávili čas jako děti, pamatuje si i losos místo, kde se vylíhl a strávil první měsíce až roky svého života.

Prokazatelně se pak vrací rozmnožit právě sem – pamatuje si jak unikátní chemické složení vody (ryba tak naviguje svoji cestu na místní vzdálenosti), tak i sílu geomagnetického pole (navigace na dlouhé vzdálenosti).

Jenomže co když tenhle imprinting probíhá už v prvním půl roce? Pak by se vypuštěný půlroční losos, který se dožil pohlavní dospělosti, logicky vydal úplně jinam, než odkud byl vypuštěn. Čímž se dostáváme k dalším ‚kamenům úrazu‘ – podle zásady, že čím více se prakticky noříte do jisté problematiky, tím více problémů se objevuje.

Projekt na rozcestí?

Program repatriace lososů je více méně úspěšný, i když hmatatelné výsledky, tedy stále rostoucí populace lososů, nejsou takové, jak se ze začátku plánovalo. V prvních letech se skutečně do řek vracelo stále více větších jedinců. Pak ale přišly roky, kdy najednou ‚jako když utne‘.

Na vině může být mnoho faktorů, které lososům znemožní přežít na jejich mnoho tisíc kilometrů dlouhé cestě od nás k Islandu a zase zpátky. Sucho a nízký stav vody tvořící v řece nepřekonatelné fyzické překážky nebo vodní ‚kapsy‘ bez dostatku kyslíku. Přirození predátoři – dravé ryby, ptáci nebo savci, například stále hojnější vydry. A samozřejmě člověk, který ryby na Labi loví. A stejně tak se možná lososi vracejí do míst, kde se skutečně vylíhli – protože ti, co jsou vypouštěni do Kamenice, pocházejí původně ze švédských líhní a německých sádek.

Každopádně stávající stav lososů navracejících se do Labe a Kamenice úplně neodpovídá počtům jedinců vypuštěným v posledních letech. Proto se nyní zvažuje vybudování líhně přímo na řece Kamenici. Jednak by tím odpadla nejistota, zda se lososi pocházející ze švédské řeky Ljungan nakonec nevracejí právě do ní – ačkoli genetické analýzy lososů, které se u nás podařilo odchytnout, potvrzují, že se jedná skutečně o ty zde kdysi vypuštěné.

Za druhé bychom ale měli svou vlastní líheň ‚šikovně po ruce‘ a mohli ji využít i obnově populací jiných rybích druhů, které u nás kdysi hojně žily.

A byla by to i skvělá atrakce. Jakkoli to slovo může znít pouťově, v tomhle případě se nejedná o žádnou nakašírovanou cetku. Díky ní by se cíl vytvořit u nás lososí populaci schopnou samostatné přirozené obnovy stal reálnější. A v líhni a sádkách by se mohli návštěvníci bezprostředně seznamovat s životem lososů a jiných ryb, což by pak obecně zvýšilo povědomí nejen o téhle problematice, ale o ochraně přírody vůbec.

A také by to přitáhlo daleko větší pozornost sponzorů, protože ani samotné vypouštění lososů není záležitost založená čistě na dobrovolnosti, nýbrž vyžaduje nemalé finanční prostředky. Zapojit se ovšem může každý, a to díky programu „Adopce lososů“ – více ZDE.

Výlet do Národního parku České Švýcarsko samozřejmě stojí za to i teď, přestože už vypouštění lososů proběhlo. A vlastně v kteroukoli roční dobu. Takhle členitou divočinu kombinovanou s kulturní, čistou krajinou a vesničkami plnými původních roubených staveb totiž u nás jen tak někde nenajdete. Více na www.npcs.cz.

A nakonec ještě trochu jiné ‚národní parky‘ – 9 parků noční oblohy, kde budete mít hvězdy jako dlani.

Podobné články

Doporučujeme

Další články