Jste muž. Jste v posteli, s partnerkou. Můžete tam být i s dalším mužem, ale to by tento článek byl o něčem úplně jiném, než je "tajemný" G-bod.
Takže jste v posteli, snažíte se, makáte a ...pořád nic. Můžete si myslet, že děláte něco špatně, ale chyba může být na straně vaší partnerky. Není totiž žena jako žena. Některé jsou lépe vybaveny k tomu, aby dosáhly orgasmu stimulací uvnitř pochvy. A co ty zbylé?
Musejí se nadále spolehnout na osvědčenou metodu točící se kolem klitorisu? Ne tak docela. Existuje skupina žen, které mají k dosažení cíle veškeré předpoklady, jenom ho zatím nemůžou najít. Co s tím?
Bod G opravdu existuje!
Důležitá zpráva zní: po letech dohadů a spekulací se podařilo nedávno ověřit, že Grafenbergerův bod - známější jako bod G - není nějaká divná fáma, ale hmatatelná věc. A nejen to. Podstatné je, že i ženy, které ho mají, ale ještě o něm nevědí, mají šanci vnitřní orgasmus natrénovat.
Pomocnou ruku jim podal výzkum doktora Emmanuela Janniniho z Univerzity v L’Aquile v Itálii, který se specializuje na endokrinologii, reprodukční medicínu a sexuologii. Stimulace Grafenbergerova bodu vyvolává jeden z nejsilnějších orgasmů, při němž se vlny slasti rozlévají celým tělem. Doposud byly důkazy o existenci bodu, který se má nacházet mezi močovou trubicí a vaginou velmi neurčité. Janninimu se podařilo prokázat, že schopnost dosáhnout vaginálního orgasmu souvisí se zesílením tkáně nacházející se ve zmiňovaném prostoru.
Oblast mezi pochvou a močovou trubicí je silně prokrvená a je plná žláz, svalových vláken, nervů. U některých žen jsou zde také Skeneho žlázy, které mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně jako mužská předstojná žláza. Tyto žlázy jsou pokládány za příčinu ženské ejakulace. Doktor Jannini prověřil dvacet žen. Devět z nich tvrdilo, že vaginálního orgasmu dosáhnou, a jedenáct nikoli. Na ultrazvukových snímcích jejich uretrovaginálního prostoru Jannini nalezl zcela zřetelné anatomické rozdíly mezi ženami, které bod G mají, a těmi, co mají smůlu. „Nikdy nebylo tak snadné určit, zda má partner pátrat dál, nebo má své úsilí raději upřít směrem k jinému způsobu stimulace,“ říká Jannini.
Doktor rozdělil ženy na ty, které mají zesílenou tkáň a vaginálního orgasmu dosahují, nebo alespoň můžou dosáhnout, a ty, které mají tkáně méně a které si o vaginálním orgasmu můžou nechat zdát.
Hlavu vzhůru, nejste nešika!
Představte si, jaké důsledky by to mohlo mít pro váš sexuální život! Vaše partnerka by zašla ke gynekologovi a na náklady VZP by zjistila, zda je vada na jejím příjímači, nebo jste nešika a vůbec ho neumíte naladit. Žádná psychologie, otázka partnerského porozumění nebo nálad. Stejně jako příroda někoho opatří světlými vlasy a jiného černými, některým ženám nadělí předpoklady pro dosažení vaginálního orgasmu a jiné o něj zlomyslně oloupí.
To ostatně odpovídá i na vaši otázku, proč vám to s některou jde, až křičí o pomoc, a jiná metamorfuje v bezvládnou otep dříví, třebaže na obě aplikujete stejný pracovní postup.
Ale pozor! Jistě jste si všimli, že z výzkumu vyplula skupina žen, které zatím znají vaginální orgasmus pouze z učebnic, ale mají zesílenou tkáň a jen ji špatně stimulují. Tímto myšlenkovým pochodem se vydal i doktor Jannini a rozhodl se zjistit, zda by jim nepomohl intenzivnější trénink. Ultrazvukem prověřil vzorek dalších třiceti žen a bod G prokazatelně objevil pouze u osmi. Jen pět z nich ovšem připustilo, že vaginálního orgasmu skutečně dosahují.
Co se zbylými třemi? Jannini ženám ukázal snímky, poučil je o technice správné stimulace a čekal, jak si s domácím úkolem poradí. A co se nestalo? Dvě z nich svou schopnost objevily! Trochu to připomíná zkušenost, že některým ženám musíte ukázat vjezd do garáže, aby věděly, kudy do ní zaparkovat.
Ale co? Hlavní je, že to funguje.
Pro orgasmus musíte něco udělat!
„Pokud chcete svůj bod najít, musíte pro to taky něco dělat,“ vzkazuje Jannini tápajícím ženám. Jeho teorii podporuje i Leonore Tiefer, psychiatrička z newyorské univerzitní medicíny. Leonore zastává názor, že ženy, které prožívají poševní orgasmus, se této schopnosti naučily cílevědomým procvičováním.
Domnívá se, že tkáň odpovědná za spuštění blahých pocitů se dá vytrénovat podobně jako bicepsy v posilovně, na boxu nebo při veslování. Vysvětlení je jednoduché. Buď se doma válíte a ochabujete, nebo na sobě makáte a nemáte si na co stěžovat. „Ideální by bylo, kdybychom mohli ženám bez vaginálního orgasmu ukázat, co mají dělat, nechaly bychom je, ať na sobě pár minut pracují, a pak bychom provedli měření v oblasti mezi pochvou a močovou trubicí,“ říká Leonore a dodává, že by to byla dobrá výzva i pro jejich partnery.
Jak tedy na to? Bod G je uložen relativně hluboko, takže pomůžou dlouhé prsty. Po zasunutí stimulujte horní stěnu pochvy. Podobně jako byste doma malovali strop krouživými pohyby. Neomezujte se přitom na tuctové bílení. Přidat můžete i zednické úkony, jako třeba jemné poklepávání. Ale nepřežeňte to, abyste nebudili sousedy nad vámi! Během dráždění bodu G můžete druhou rukou tlačit na podbřišek. Při samotné souloži pak zohledňujte podobný princip. Pokud partnerce nezpůsobíte bolesti, zasouvejte co možná nejhlouběji. Pro jistotu se raději zeptejte, protože rozdíl mezi mimikou značící slast a bolest bývá - zvláště pak u žen - těžko čitelný. Nedaří-li se vám proniknout dostatečně daleko do jejího zázemí, zkuste jí zadek podložit polštářem.
Pořád nic? Utěšte ji slovy, která jsme si půjčili od doktora Janniniho: „Každá žena je jiná.
A to je taky důvod, proč jsou ženy tak zajímavé.“
A TADY si přečtěte, jak poznáte, že to ta pravá.