Štíhlá, zakroucená silueta růžových plameňáků je typická a atraktivní natolik, že se stala jedním z hlavních symbolů tropických krajin i zoologických zahrad. Ať už ji stvořil přirozený výběr, Bůh, Alláh nebo kdokoli jiný, odvedl dobrou práci!
Srdcová královna byla obyčejný tyran! Snad to došlo i Alence, která si s ní - chtě nechtě - musela zahrát kroket... a místo palice používat plameňáky. Hranice fantazie i krutosti lidí na tomto světě i v Říši divů zřejmě nezná mezí. Proč tedy plameňáky spíše ctít, než-li je využívat coby sportovní náčiní?
Pokud chceme spatřit hejno plameňáků ve volné přírodě, musíme nejblíže do Itálie (laguna u města Comacchia), Francie (přírodní park Camargue v Provence), jih Portugalska ( Parque Natural da Ria Formosa) nebo Španělska (jezero Albufera u Valencie).
camargue-provence-france.jpg
Pohled na spokojené hejno plameňáků růžových není ve francouzském Camargue ničím neobvyklým. (Foto: nebespan.cz)
Ač bychom je směle zařadili mezi brodivé, kupodivu mají blíže k potápkám. Měří až metr a půl, avšak váží maximálně 3,6 kg. To díky jejich odlehčené kostře, jejíž některé kosti jsou dokonce duté. Jejich nohy jsou delší, než jejich tělo a kotníky se nachází v jejich středu. V sedu je k podivu přihlížejících dokáží šikovně složit pod a za tělo. Dožívají se 20 až 30 let, v zajetí jsou však zaznamenány případy i padesátiletých starců. Plameňáci jsou velmi společenští. Jejich skupiny mohou tvořit dva ale také třeba několik stovek, v některých extrémních případech i miliony jedinců.
V dnešní době žije šest druhů těchto ptáků: růžový, čilský, Jamesonův, andský, karibský a malý.
flamspecies.gif
Jak se asi žere s tak extravagantním zobákem?
Živí se drobnými bezobratlými živočichy, korýši, měkkýši, hmyzem, řasami či rozsivkami, které cedí skrze lamely svých zahnutých zobáků. Nohama si přitom víří vodu, která pak obsahuje větší množství těchto organismů. A celé je to tak komplikované, že jsou u toho nuceni zadržovat dech.
Proč tak často stojí na jedné noze?
plamenaci_rakosi.jpg
Ačkoli jsou skvělí plavci, raději si vykračují po mělčinách. (Foto: khongthe.com)
Vysvětlit toto s jistotou nedokáže nikdo. Nejpravděpodobnější vysvětlení praví, že tak činí pro zachování tělesného tepla. A věřte, nebo ne, v této poloze dokonce i odpočívají! Své nohy mají přitom vybavené plovacími blánami, kterých využívají nejen k samotnému plavání (v hlubších vodách – na mělčinách to nesvedou), ale také k chůzi v bahně. Nachodí toho také mnohem více, než toho naplavou!
Jak se jim s takovýma nohama vlastně létá?
plamenaci_mali.jpg.gif
Problém jim ve skutečnosti činí pouze samotný rozlet. Ať už ho podnikají ze souše či vody, musí se pořádně rozběhnout a nabrat rychlost. Létají se svým dlouhým krkem napnutým vpřed a nohama nataženýma dozadu, za téměř neustálého rychlého mávání křídly. S těmi se létá krásně, neboť jejich rozpětí činí 140 až 165 cm. Obvykle v hejnech ve tvaru „V“ letí rychlostí až 56 km/hod, v době migrace na vzdálenost až 140 km za noc.
A co jejich smysly? Pochutnají si vůbec někdy?
Ku podivu mají plameňáci lepší noční vidění než člověk. Na druhou stranu však nedisponují dobrým čichem, ani chutí. Něco za něco - i u plameňáků. Zajímavé jsou jejich dorozumívací, nasální zvuky. To pak nastávají legrační situace, kdy tito vznešeně krásní ptáci kejhají, chrochtají nebo vrčí.
K námluvám netřeba soukromí!
plamenaci_jamesonovi.jpg
Plameňáci Jamesonovi během námluv - nádherná podívaná! (Foto: Pedros Szekely (Wikimedia))
V tak velkých hejnech mohou námluvy probíhat jedině hromadně. V případě plameňáků jsou však dotažené k dokonalosti, když dostávají podobu jakéhosi synchronizovaného tance celého hejna. Ptáci se drží pohromadě a vztyčené hlavy hromadně otáčejí doprava a doleva. Na plození potomka jsou pak však už jen dva. To se přitom stane pouze jednou do roka a pouze jedním vejcem.
Že ptáci "nekojí"? To je omyl!
Ptáčata totiž plameňáci krmí jakousi obdobou mateřského mléka, která vzniká ve voleti – tzv. voletním mlékem. Matka i otec jím ze zobáku do zobáku napájí svého potomka 5 -12 dní po vylíhnutí. Ačkoli nedosahuje kvalit mléka mateřského, i tak obsahuje velké množství tuků a bílkovin, potřebných pro zdravý vývoj mladých.
Kde se ta barva bere?
Mláďata jsou obvykle bílá nebo šedavá a dospělého zbarvení dosáhnou do dvou až tří let. Škála zbarvení dospělců od světle růžové přes oranžovou až po červenou je daná karotenoidními pigmenty v jejich potravě. Pigmenty najdete třeba - v karotce.
Kdo je jejich největší predátor? Překvapení se nekoná!
plamenak_peri1.jpg
Důkladná úprava peří má u plameňáků zásadní význam. (Foto: hdw.datawallpaper.com)
Největšími hrozbami jejich přežití jsou nejen zvířecí predátoři a úbytek stanovišť. Škodí jim také lidé, kteří sbírají a konzumují jejich vejce a loví je pro dekorativní peří a … maso z jejich jazyka! Ten je v porovnání s většinou jiných ptáků velmi neobvyklý – je velký, hebký a lesklý.
Nejohroženější druh plameňáka snese i extrém... nebo ne?
Dnes v přírodě žije pouze okolo 30 tisíců jedinců ohroženého plameňáka andského. Ten obývá nadmořské výšky mezi 3500 až 4500 m, kde se nachází andská termální jezera (na území Bolívie, Argentiny, Chile a Peru). Teplota vody zde přesahuje 60 °C, okolní teploty však v noci klesají pod bod mrazu. Podílí se tyto extrémy na úbytku jejich populace?
Zajímá vás, jak plameňáci pronikli do kultury? Přejděte na druhou stranu!
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
