1. Kapr

Sice se uvádí, že žil divoce ve stojatých vodách povodí Dunaje, jenomže do českých rybníků se dostal odjinud – z Číny. Odtud první domestikované kapry přivezl františkánský mnich Jean de Plan Carpin v polovině 13. století. Jakkoli by se to mohlo zdát logické, název pro kapra nepochází z jeho příjmení.

profimedia-0090785504.jpg

Zvláštní, že kapra coby vánoční rybu máme opravdu jen u nás, na Slovensku a taky trochu v Polsku, jinde ho považují za ‚rybí krysu‘. (Foto: Profimedia.cz)

2. Bramborový salát

profimedia-0267787674.jpg

Vejce od české slepice? Jenže český kur domácí je prapotomek lesního divokého kura bankivského, jehož domovem je jihovýchodní Asie. (Foto: Profimedia.cz)

Zde jistě sami tušíte, že už ta hlavní přísada pochází z dovozu – z pohledu lidské historie docela nedávného. Brambory se u nás ujaly asi před deseti generacemi. Jenomže ani další důležité ingredience v českém bramborovém salátu nejsou původně z české kotliny. Mrkev pochází ze Střední Asie a do dnešní oranžové podoby ji vyšlechtili v 17. století Holanďané. To samé okurka – ta je zase původně z Indie a její nakládání s koprem a dalším kořením v kyselém nálevu vymysleli pravděpodobně Židé.

3. Vánočka

Rozinky, mandle, vanilkový cukr. To vše je u nás velmi nepůvodní – víno (a jeho sušené bobule) jsou záležitostí Středomoří, mandle jsou z Blízkého východu a vanilka z východního pobřeží Mexika.

profimedia-0180719589.jpg

I ta jablíčka a vlašské ořechy jsme museli kdysi dovézt z jihu. (Foto: Profimedia.cz)

To samé v bledě modrém platí pro přísady do vánočního cukroví – zázvor, hřebíček, badyán, to vše k nám doputovalo v průběhu staletí z Východu. A vůbec i základ jak vánočky, tak i cukroví nebo třeba houbového kuby či strouhanky na obalení kapra, ať nejsme jen u toho sladkého, je u nás původně cizí. Pšenice, z níž se vyrábí mouka či kroupy, byla ze své divoké travní formy vyšlechtěna v oblasti Úrodného půlměsíce, který sahá od dnešního Iráku přes Sýrii, Libanon, Jordánsko do Turecka na sever a Izraele a Egypta na jihu.

4. Stromeček

Tradice zdobení stromku k nám přišla z novověkého Německa, tehdy ovšem ještě rozdrobeného na menší státy, ale to se dá brát jako ‚náš‘ kulturní okruh, a tudíž i docela původní věc. Dokonce i smrček, přesně tedy smrk ztepilý, je český. A to i přesto, že patří spíš do hor, které bývaly jen řídce obývané, a slušelo by se tedy zdobit spíše hojně rozšířený buk či dub, kdybychom chtěli být úplně původní.

profimedia-0269554622.jpg

Ozdoby, dárky a červená barva – kde bychom byli nebýt cizinců (Foto: Profimedia.cz)

Jenže tradici zdobení stromů ku slavnostním příležitostem znali dávno i před německými oblastmi lidé z Číny nebo Arménie. A dnes tak oblíbené jedle či borovičky jsou botanický dovoz.

5. Vánoční ozdoby

S tím souvisí i to, čím si stromek zdobíme. Ozdoby jsou ze skla, jehož výroba u nás byla dlouhá léta tradiční, ale daleko delší léta předtím se provozovala ve starověkém Egyptě. A také symbolická barva Vánoc, tedy červená, a také její výroba, mají svůj původ ve Středomoří.

6. Dárky

Výmysl dávat dětem dárky pochází ze 4. století z oblasti Malé Asie od někdejšího biskupa Mikuláše z Myry (dnešní Demre v turecké Antálii). A nebýt Číňanů, balili bychom je asi do hadrů.

7. Betlém, Ježíšek a Vánoce vůbec

profimedia-0156175199.jpg

Milé a něžné, ale historicky pomýlené (Foto: Profimedia.cz)

Stavění betlémů je pěkný koníček, který ovšem v sobě spojuje naprosto nesourodé a vzájemně cizí věci. Ježíšek se nenarodil v zimě uprostřed sněhu a neasistovali tomu hudebníci ani jiní občané obce. Křesťanství je původně ‚pouštní náboženství‘, které se do našeho prostředí dostalo z dnešního pohledu až někdy v půlce své existence, a budeme-li střízlivě věřit starým českým bájím a pověstem, nemělo to tady ze začátku úplně lehké.

Tradice svěcení vánočního času je u nás nicméně prastará a předchází o mnoho staletí křesťanské Vánoce – neslavilo se ovšem narození Spasitele, nýbrž astronomický jev, zimní slunovrat. K téhle pohanské tradici se romanticky vracely různé národy v různých dobách, naposledy hnutí New Age nebo Adolf Hitler – za něj dokonce platily zvláštní vánoční směrnice.