Každá je jedinečná a zoufale pomíjivá.
Sněhové vločky jsou perfektním důkazem toho, jak úchvatné zázraky dokáže stvořit příroda. Přitom je každý z těch unikátních drobných kousků smutně pomíjivý.
Teprve na začátku zimy jejich existence končí prakticky ihned po dopadu na městskou dlažbu. Podívejte se tedy na jedny z nejhezčích věčných záběrů těch drobných klenotů - konkrétně od fotografa Alexeye Kijatova.
1. Překvapivě mají vločky vždy šest stran - a stejně jako u otisku lidského prstu se má za to, že nikdy nemohou vzniknout dvě přesně stejné.
2. Sněhové krystalky se utváří v mracích, když teplota klesne pod bod mrazu tak, že kapky vody zamrzávají na malých ledových částečkách.
3. Jak ledový krystalek klesá mrakem, naráží přitom do dalších krystalků a stává se z něj sněhová vločka. Všechny tyto otřesy, tření a případné malé roztavení pomáhá vytváří jejich složitou konstrukci.
4. Vzduch, kterým vločka klesá, musí mít teplotu pod bodem mrazu, jinak vločka roztaje a sníh přejde do deště.
5. Forma a tvar vločky záleží na obsahu, teplotě a vlhkosti mraku.
6. Pokud je opravdu velká zima, sníh je jemný a prachovitý - vločky tedy mají velmi jednoduchý vzhled, např. se tvoří do tvaru jehly.
Kdo byl prvním fotografem sněhových vloček? To a další krásné, jedinečné záběry ledových krystalků uvidíte na druhé straně...
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
