fb pixel
Vyhledávání

Zásadní otázka dne zní: kde začíná a kde končí prdel?

Teď máme všichni jasno.

Když vás někdo pošle do oněch míst, měli byste přesně vědět, o co jde.

Veronika Doleželová
Veronika Doleželová 26.5.2015, 17:14

Posílat někoho "do prdele" nebo "do řitě", to čas od času ulítne i lidem z lepší společnosti. Díky vydatné pomoci českých politiků se navíc tato kdysi vulgární slova možná stanou i součástí Slovníku spisovné češtiny.

Pojďme si nejdříve vysvětlit, co vlastně tato slova znamenají, abychom se je naučili používat co nejlépe a nejpřesněji. Mezi prdelí a řití je totiž zásadní rozdíl – nejedná se o synonyma, jak si mnozí, nejen politici, myslí.

Červeným zabarvením svého zadku samice láká okolní samce a naznačuje, že je k mání.

Nebýt prdele, spadli bychom

Slovo prdel má tři možné původy: z latinského pedere, řeckého perdo, (znamenalo"bzdít" "pšoukat") a staroslovanského perdu. V jižních Čechách byla prdel spodní část snopu - odtud známé "zvlhlé prdele".

Nebýt vzpřímené chůze po dvou, lidský zadek by byl plochý jako prkno. Stejně jako u primátů. Člověk je dnes jediný savec, který má nejvyvinutější hýžďové svaly. Naše prdel ale není jen o páru vyboulených půlek.

Zadek nám natolik vyrostl proto, že svaly vyvažují naši rovnováhu. Kdybychom měli prdel plochou jako fošnu, při chůzi bychom spadli. Doopravdy lidská prdel začíná u křížové kosti, na které začíná největší ze svalů lidského těla - velký hýžďový sval (gluteus maximus, který je také největším svalem v lidské těle). Spolu se středním svalem hýžďovým (gluteus medius) natahuje a ohýbá kyčelní kloub, odtahuje a přitahuje nohu. Malý sval hýžďový (gluteus minimus) zase otáčí kyčelním kloubem.

Rýze, která obě půlky odděluje, se říká mezihýžďová. Mezi půlkami svalů a tuku se o pár centimetrů níže nachází zmiňovaná řiť, která je vyústěním trubice trávicí soustavy o dvou svěračích. Venkovní svěrač z příčně pruhované svaloviny můžeme vůlí ovládnout, druhý vnitřní z hladké svaloviny naopak ne. Od pohlavních orgánů je řiť oddělená silným svalem, kterému se říká hráz. Při porodu je u žen tak namáhán, že musí být občas nastřižen. Přesuneme-li se od řitního otvoru níže, končí prdel horní hranou zadní části stehen.

Poslat tedy někoho "do řitě" je všeobecně významně horší než "do prdele". Řiť je místo spojené se studem, nečistotou, strachem z análního znásilnění. Srandy kolem řiti tedy většinou moc není (chcete-li důkaz, pusťte si otřesný film Lidská stonožka). Prdel je naopak od řitě samotné atraktivní na pohled - mnoho výzkumů dodnes dokazuje, že víc než 70% mužů jsou spíš "dolňáci".

Pokud vám tedy někdo řekne, že tady už končí veškerá prdel, budete ode dneška přesně vědět, co to znamená. Pokud vás tedy někdo pošle do prdele, zasmějte se tomu. Pokud vás ovšem někdo pošle do řitě, považujte to za urážku.

Pane Goethe, jak se věci mají: lízat prdel, nebo lízat v ní?

Naši sousedé Němci dokáží být v pojmenování ještě více konkrétnější. Jejich největší básník Johann Wolfgang von Goethe ve své slavné divadelní hře Götz von Berlichingen popsal nejslavnější německou nadávku. Nemohu jinak a zacituji ze skvělého wikipedického hesla:

Z této divadelní hry pochází známý tzv. Götzův citát (v originále Götzzitat). Ve třetím obraze Berlichingen znovu přepadá bohaté kupce, aby mohl kořist rozdělit chudým. Císař na něj vypisuje odměnu, mnozí lidé se jej vydají hledat a Berlichingen se schová na jednom zámku. V té chvíli zazní citát, který se ovšem váže na jistého poručíka a nikoli na císaře:

(v originále) „Mich ergeben! Auf Gnad und Ungnad! Mit wem redet Ihr! Bin ich ein Räuber! Sag deinem Hauptmann: Vor Ihro Kaiserliche Majestät hab ich, wie immer, schuldigen Respekt. Er aber, sag's ihm, er kann mich im Arsche lecken!

(v překladu) „Vydat se! Na milost a nemilost! S kým si myslíte že mluvíte! Copak jsem zloděj! Vyřiď svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, uctivý respekt. Ale on, řekni mu, mi může políbit prdel!

Tento citát je mezi Němci velice známý, neboť z něj pochází spojení „am Arsch lecken“ (lízat prdel), avšak v originále dokonce ve formě, která je v dnešním jazyce poněkud ohroublejší (lízat v prdeli). Zde je ale třeba říci, že Goethe, i když použil slovo prdel, měl na mysli řiť. Ale jak říkali už staří Římané: Omnis traductor traditor (překladatel je zrádce).

Poslechněte si, jak naši sousedé Němci umějí správně, mužně a rázně pracovat se slovem prdel. Slovo prdel padne v čase 00:50.

Pokud slovo prdel používal i kníže básníků, nebojte se jej běžně používat i vy: u zkoušek, na pohovoru, na svatbě, na rande. Ať už se nám slovo prdel zdálo kdysi sprostým, oproti jiným slovům vypuštěným z úst pana prezidenta se jedná o slovo milé, až hladké a také krásně zvukomalebné.

Anketa

Jste pro, aby byla PRDEL zařazena do slovníku spisovné češtiny?

Anketa se načítá...

A tady máte několik bizardních sexuálních studií.

Podobné články

Doporučujeme

Další články