Psi si navzájem očichávají zadní část těla, aby zjistili, co psí protějšek jedl, zda je to kluk nebo holka, jak přátelsky je naladěn a jestli už se někdy předtím setkali. Jako když si čtete něčí charakteristiky na profilu online seznamky.

Čich je u psů primárním smyslem pro získávání informací o okolí, něco jako oči u lidí.

Čichová oblast v psím mozku je cca čtyřicetkrát větší než v mozku lidském.

Že je psí čich citlivější než lidský, není pro nikoho z nás asi nic objevného. Ale dá se přesně spočítat, kolikrát víc je citlivější? Na to se erudované odpovědi liší, a to dosti značně: údajně je citlivější tisickrát až desetimilionkrát.

Jisté je, že zatímco člověk má cca 5 milionů Bowmannových čichových žláz, psi jich v závislosti na plemeni mají 125 až 300 milionů.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že pes má v nose důležité energetické centrum, tzv. čakru. Pravdou bezesporu je, že nos (houba) je nejcitlivější a nejchoulostivější částí psího těla.

Zvlhčující hlen produkovaný žlázami pod povrchem nosní houby pomáhá zachycovat pachy...

... a proto si psi nosní houbu olizují: zaprvé tím vůni analyzují i v ústní dutině (čich a chuť jsou totiž jen dva různé ‚vstupní kanály‘ stejného smyslu, a to i u lidí), zadruhé vyčistí povrch od předchozího pachového nánosu, aby mohli lépe vnímat další vůně.

Psi mají v nose zvláštní olfaktorické skulinky, v nichž zadržují pach tak dlouho, dokud jej kompletně nezanalyzují.

Proto také psi často při očichávání neznámých ‚zajímavých‘ věcí zprudka vydechují nosem (funějí / frkají) – někdy se totiž čichová analýza nepodaří hned napoprvé, načež je třeba kompletně vyprázdnit nozdry a nasát do nich nový pachový vzorek.

A ještě se podívejte, čím někteří lidé zakrývají svým psům jejich houby, protože jim to buďto připadá děsně cool, nebo protože to jiní chytří lidé takhle navrhli a odhlasovali: 6 nejúchylnějších psích náhubků (vidíte, jsou to opravdu houby, ne čumáky).