Ne, to není Photoshop. To je naše planeta ve všech svých divukrásných podobách.
Možná se vám nebude chtít věřit, že některá z těchto míst skutečně existují. Úplně nejlepší by bylo jet se přesvědčit na vlastní oči. Aspoň část z těchto nádherných koutů naší planety byste měli vidět předtím, než zemřete, protože nic vás neubezpečí víc, že stojí za to být naživu.
1. Zhangye Danxia - Duhové pohoří v Číně
Duhové pohoří, které se nachází v provincii Kan-su vám sebere dech. Nekonečné žluté, oranžové, červené, smaragdové, tyrkysové, zelené, modré pruhy... Prostě pohádka. A nějaká pěkně psychedelická. Neobvyklé zbarvení je výsledkem ukládání jednotlivých vrstev pískovce a dalších nerostů. Příroda začala takhle čarovat už před 24 miliony let. Šest z oblastí pohoří je zapsáno na seznamu UNESCO. Pokud se sem vypravíte, poprvé v životě nebudete nadávat na déšť, protože ten skály ještě víc rozzáří a budete si tak připadat jako v barevném snu. Ale to i bez deště...
2. Jezero Hillier v Austrálii
Jezero bylo uprostřed zalesněného ostrova Middle Island v souostroví Recherche v západní Austrálii objeveno roku 1802. 600 metrů dlouhá vodní plocha absolutně nestandardní růžové barvy orámovaná bílým solným pásem budí úžas dodnes. Vědci totiž stále ještě netuší, co jeho neobvyklé zbarvení způsobuje.
Původně se domnívali, že za to může řasa Dunaliella salina, stejně jako v nedalekém jezeře u města Esperance, ale ta ve vodě objevena nebyla. Růžové jsou například i senegalské jezero Retba nedaleko Dakaru nebo španělské vodní plochy Laguna Salada de Torrevieja a Laguna Salada de la Mata. U těch je ale jasné, že v jejich růžovosti má "prsty" zmíněná řasa. Jezero Hillier tak zůstává velkou záhadou. Koupat se v něm ale můžete. Jezero je navíc mělké, takže se ani nemusíte bát, že se nad vámi růžová voda v hloubce zavře.
3. Obrův chodník v Irsku
Desetitisíce čedičových hranolů vystupují z moře na pevninu na severním pobřeží Severního Irska. Kamenné schodiště, po kterém můžete za křiku všudypřítomných racků sestoupit až do vln, lemuje pobřeží v délce zhruba 200 metrů. Hranoly jsou většinou pěti nebo šestiboké. Díky mořskému příboji mají oblé hrany.
Obrovy schody jsou předeny mnoha legendami - podle jedné z nich se obři pokoušeli postavit stezku mezi Irskem a Skotskem, podle jiné je má na svědomí proslulý obr Fin McCool, který je vytvořil, aby mohl navštěvovat svou lásku na skotském ostrově Staffa. Skutečnost je ale méně romantická. Před 60 milióny let, kdy láva vytekla z nitra Země a zaplavila celou oblast, vznikly tyto pravidelné útvary jejím postupným ochlazováním.
4. Světélkující jeskyně Waitomo na Novém Zélandu
Asi 46 metrů pod povrchem země můžete obdivovat tuhle podivnou krásu. "Světlušky", které pokrývají strop novozélanské jeskyně jsou larvy hmyzu Arachnocampa (v překladu pavoučí červ) Luminosa. Když se vylíhnou, připomínají komáry. Ze svého hnízda na stropě jeskyně spouští desítky vláken obalených lepkavým slizem a na ně chytají potravu. Čím jsou larvy hladovější, tím více světélkují. A že jsou opravdu žravé: než se z nich za 9 měsíců vyklube dospělý jedinec, často uloví a sežerou i dospěláka svého vlastního druhu.
Jeskyně samotná je stará 30 milionů let. Lidé ji podruhé objevili až ve 40. letech 19. století, předtím se o ní vyprávělo ve starých maorských legendách. Uvnitř jeskyně, která je velkou turistickou atrakcí, se návštěvníci plaví na lodičkách.
5. Červená pláž, Pchan-ťin (Panjin), Čína
Kdybyste sem přijeli na jaře nebo v létě, viděli byste temně zelený koberec – ten změní svoji barvu až s příchodem podzimu, podobně jako to dělají listnaté stromy. V tomhle případě jde o porost sestávající z trávy rodu Suaeda, jejíž různé druhy rostou v přímořských oblastech po celém světě. Také na podzim mění barvu, ale nejhustější pokryv s nejvýraznější červenou spatříte jen v Číně.
6. Kappadokie, Turecko
V podzemních městech turecké Kappadonie (což v perštině původně znamenalo země krásných koní) mohlo najít přístřeší až 30 000 lidí. Určitě tu byla již roku 401 př. n. l., kdy je objevil řecký voják Xenofon, který tudy putoval se svými žoldnéři. Později posloužila třeba jako úkryt křesťanským komunitám. A když se řekne město, tak se vším všudy: v prvních podlažích byste našli stáje, skladovací prostory nebo třeba lis na víno, pod nimi pak obytné prostory a také kostel. Města s až 11patrovými příbytky jsou vykutána až do hloubky 60 metrů pod zemí.
7. Jeskyně Naica, Mexiko
Fotografie obřích krystalů sádrovce v jeskyni, která se nachází v polopoušti v pohoří Naica v Mexiku, ohromily svět v roce 2000. Ve zdejších dolech se až do 19. století sádrovec i těžil, některé z nich stále ještě fungují. Během důlních prací byly objeveny dvě přirozené dutiny. Když do nich těžaři vstoupili, zalapali po dechu. První tzv. Jeskyně mečů, která leží 120 metrů pod povrchem země, byla objevena v roce 1910. Sádrové krystaly v ní dosahují délky až 2 metrů a v průměru mají až 25 centimetrů.
Druhá je ještě neskutečnější. Jeskyně krystalů byla objevena právě ve zmiňovaném roce 2000. V hloubce kolem 300 metrů narazili dělníci na komoru s krystaly dlouhými až 10 metrů s průměrem kolem 2 metrů. Po předchozích zkušenostech z Jeskyně mečů, kdy si sběratelé téměř celou jeskyni rozebrali, se tentokrát postupovalo obezřetněji. Jeskyně je chráněna betonovou stěnou a železnými vraty a smí sem pouze dokumentaristé a vědci. I ti ale mají co dělat, aby zdejší prostředí "rozdýchali". Teplota tu totiž dosahuje až 65 °C a vlhkost bývá i stoprocentní.
8. "Hvězdná" pláž na Maledivech
Sice to vypadá, jak by příliv přinesl hvězdnou oblohu na zem, ale vysvětlení je mnohem prozaičtější. Tahle maledivská pláž světélkuje díky fytoplanktonu, který má na denním světle červenou barvu, pročež se tento jev nazývá rudý příliv. Modrá světýlka jsou důsledkem bioluminiscence miniaturních bičíkovců obrněnek Lingulodinium polyedrum. Ty jsou pro člověka neškodné, na rozdíl od řas, které způsobují výše zmiňovaný rudý příliv.
9. Brána do pekla, Darvaza, Turkmenistán
Poněkud strašidelné, přesto fascinující. Kráter uprostřed pouště Karakum nedaleko oázy Darvaza v Turkmenistánu vypadá skutečně jako pekelná brána. Od roku 1971 v něm hoří unikající zemský plyn. V roce 2010 nařídil prezident Turkmenistánu únik plynu zpacifikovat. Ale všechny snahy byly marné.
Kráter nemá na triku příroda, ale samotní lidé. Konkrétně sovětští geologové, kteří zde prováděli průzkum ložiska zemního plynu. Při tom se propadlo podloží a vznikl tak kráter o průměru 100 metrů a hloubce 20 metrů. U podzemní jeskyně, na kterou geologové narazili, se zřítil strop a došlo tak k proražení izolačních vrstev horniny, díky čemuž plyn nerušeně uniká už 44. rokem.
10. Solná pláň Salar de Uoni, Bolívie
Největší solná pláň na světě bývala kdysi dnem pleistocénního jezera Ballivián. Má rozlohu 10 582 km² (do celé České republiky by se jich vešlo zhruba 7 a půl). Leží na jihu Bolívie v blízkosti hřebene And v nadmořské výšce 3 650 metrů.
Těžko si to dokážeme představit, ale pláň obsahuje neuvěřitelných 10 miliard tun soli. Ročně se jí tu vytěží desetitísice tun. Těžaři pracují od rána do večera, prakticky bez přestávky, k čemuž jim pomáhá žvýkání koky. Najdete tu i hotel postavený ze soli, který byl ale uzavřen a slouží už jen jako muzeum. Jednou ročně dochází na Salar de Uoni k záplavám. Celá plocha pak odráží vše, co se na ní objeví, jako obří zrcadlo.
Naše planeta je fascinujícím způsobem krásná i při pohledu z vesmíru. TADY se můžete podívat na úžasné časosběrné video pořízené německým astronautem z Mezinárodní vesmírné stanice.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
