Judas Priest se zformovali již v roce 1969, ale s otevřeným přiznáním své homosexuality přišel zpěvák Rob Halford až o necelých 30 let později. Ne, že by v 70. a 80. letech coming-outy mezi hudebníky jiných žánrů zrovna letěly. George Michael, Elton John, Mike Stipe z R.E.M. či Neil Tennant z Pet Shop Boys si taktéž počkali až na příchod liberálnějšího období, Freddie Mercury dokonce až do smrti o svojí orientaci otevřeně nemluvil, přestože se ji nesnažil skrývat ani ji vyloženě nepopíral. Co se metalu týče, vše bylo však ještě trochu složitější. Homofobie byla a bohužel stále do jisté míry je nedílnou součástí metalové scény. Agresivita, tvrdost a maskulinita byla s tvrdou muzikou spojována téměř od svého počátku a gayové tak do konceptu zapadali jen stěží. Judas Priest v první půlce 70. let V první půlce 70. let ještě Judas Priest oblékali jakousi tvrdší variantu hippie módy (stejně jako například Black Sabbath či dokonce ranní Iron Maiden), ale později stejně jako většina jejich kolegů postupně přecházeli od zvonáčů, batikovaných triček a koženkových třásní ke křivákům a džínům. Zlom nastal v roce 1978 s vydáním desky Killing Machine, kdy Halford začal experimentovat s vizuální prezentací svojí kapely. Podle jeho vlastních slov přišel nejdříve s nápadem, že bude jezdit po pódiu během koncertů na motorce a tudíž by také jako motorkář měl vypadat. Mimo to mu přišlo, že bude vše hezky korespondovat s macho-agresivní muzikou, kterou se Judas Priest prezentovali (přestože Killing Machine je paradoxně měkčí deskou než její předchůdce – album Stained Class). Nová image začínala mít úspěch a Halford jí společně s vizážisty kapely dál vyvíjel a zanesl do ní trendy z homosexuální komunity, která toho času hodně surfovala na S&M a bondage vlně. Celokožené ohozy vylepšené kovovými doplňky jako jsou cvoky, hřeby, přezky, pásky, řetězy, kování na botách apod. se celkem rychle staly uniformou většiny metalových kapel i fanoušků. Judas Priest na obalu desky Screaming for Vengeance (1982)   Halford se po svém coming-outu nechal slyšet, že využil situace a dál pěstoval a vylepšoval svou image „kožeňáka“, aby mohl bez podezření navštěvovat S&M salóny (které často fungovaly jako „meeting-pointy“ pro homosexuály) za záminkou, že tak dělá z „profesionálních důvodů“. Nic netušící metalový svět, ve kterém o homofoby rozhodně nebylo nouze, tak zůstal na mnohá léta v závěsu homosexuální módy. Norští blackmetaloví zlouni Immortal - Pokud by Rob Halford nebyl gay, asi by na sobě neměli zdaleka tolik kůže a kovu.   Přestože dnes je styl oblékání mezi metalisty daleko rozmanitější, paradoxně formace, které mají k intoleranci jedinců orientovaných na osoby stejného pohlaví nejblíže, stále často těží z vizáže, se kterou přišel Rob Halfrod. Zpěvák, od roku 1998 mluví o své homosexualitě velmi otevřeně a to i proto, že mu její skrývání přivodilo deprese, pocity izolace a následně alkoholové a drogové excesy. Svým postojem tak dle svých slov chce chránit novou generaci muzikantů, kteří se potýkají se stejným problémem a souběžně oprostit metal od tabuizování homosexuální orientace. Takhle vypadá "král kožeňáků" Halford (při svém kultovním vystoupení na motorce) dnes.   To se samozřejmě nedaří úplně dokonale – například frontman Megadeth a bývalý kytarista Metallicy Dave Mustain sice tvrdí, že se pro kariéru metalového muzikanta rozhodl po potyčce se svým švagrem, kterému se nelíbila deska Judas Priest Sad Wings of Destiny, ale jakožto „znovuzrozený křesťan“ se v poslední době čím dál častěji veřejně vyslovuje proti homosexuálním svazkům. I tak Halford přispěl k liberálnějšímu smýšlení metalové scény velkou měrou a co se nenapravitelných homofobních fanoušků a kapel týče, stále se může chlubit, že na ně zahrál jeden z největších módních podfuků hudební historie. Krom toho má od roku 2009 vlastní značku oblečení Metal God Apparel. Při pomyšlení na to, jak se Halford v 80. letech baví s nějakým intolerantním pitomcem a v duchu si říká: „Kdybys tak věděl, co to máš ve skutečnosti na sobě,“ se musí jeden od srdce rozchechtat víc než Václav Klaus při svém slavném „nejveselejším zážitku.“   Přední český odpůrce homosexualismu Václav Klaus a jeho heterosexuální dikce