Možná jste ho viděli v některém z amerických akčních filmů. Šik vojáků pohřbívá jednoho ze svých vlastních. Tklivá hudba, déšť bičující rakev a v pozadí dlouhé řady stejných bílých hrobů. To je armádní hřbitov v Arlingtonu, Virginii. Ačkoliv je v sousedícím státě, od Bílého domu ve Washingtonu D.C. na něj dojdete během čtvrt hodinky.

1. Od občanské války dodnes

img_2299.jpg

Arlingtonský hřbitov funguje od roku 1864. Ostatní washingtonské hřbitovy se totiž během občanské války natolik zaplnily, že arlingtonské panství, toho času patřící konfederačnímu generálovi Robertu E. Leeovi , vítězná protistrana díky narychlo spíchnuté legislativě odkoupila za směšnou částku a využila několik desítek hektarů pro urychlenou výstavbu hřbitova.

2. Pohnutá historie

img_2322.jpg

Tahle klička v zákonech se ovšem vládě nevyplatila. O deset let později ji totiž o vlastnictví pozemků zažaloval Custis Lee a u Nejvyššího soudu to těsně vyhrál. V té době však už šest stop pod zemí ležely desítky tisíc vojáků. Lee proto o pár let později vládě hřbitov prodal, tentokrát už ovšem za tržní, zhruba desetinásobnou sumu.

3. Vojáci, sestry, manželky, vdovy a prezidenti

img_2345.jpg

Na hřbitově jsou pohřbeni primárně vojáci a jejich manželky či děti, pokud si to výslovně přejí (jakmile má nárok manžel či manželka, viz bod č. 5, má nárok i zbytek rodiny). Do této sekce ovšem spadají i prezidenti, kteří nikdy v aktivní službě nebyli. Z moci prezidentského úřadu totiž zastávají zároveň post nejvyššího velitele, což je vojenská hodnost. Svým způsobem tedy šéfují armádě a to z nich dělá vojáky. Proto je na arlingtonském hřbitově pohřbeno celkem pět prezidentů, včetně Johna F. Kennedyho, jeho manželky, dětí a bratra Roberta. Jejich hrobka je symbolizována věčným plamenem.

4. Orientační plánek

img_2312.jpg

Na hřbitově je celkem sedmdesát oddílů. Jsou řazeny podle válečných období, včetně toho posledního - globální války proti teroru - ale také podle jednotlivých profesí. Je tu kopec vyhrazený armádním kaplanům, je tu louka armádních zdravotních sester a doktorů, je tu oddíl určený otrokům, kteří bojovali v občanské válce (jejich jména jsou uvedena bez hodnosti, ovšem s hlavičkou, na které stojí "občan"). Mapu si lze samozřejmě zdarma vyzvednout v informačním stánku. Ohromná rozloha Arlingtonu vás rozhodně překvapí.

5. Kdo má vlastně nárok?

img_2330.jpg

V podstatě každý, kdo kdy sloužil v americké armádě, s výjimkou těch, kteří se během služby provinili hrdelním zločinem nebo jiným závažným trestným činem (to platí i mimo službu). Aktivní službou se rozumí nasazení v akci, nikoliv pouze trénink. A pro uložení do země musíte mít odsloužen minimální počet let, být držitelem vyznamenání nebo být zabit v boji. Jsou tu ovšem také obrovské urnové háje, pro které platí podstatně mírnější kritéria. V podstatě každý aktivní voják, který se během služby či mimo ni nějak zásadně neprovinil, má v Arlingtonu místo předplacené.

6. Slavnostní pohřeb

immf.jpg

Pohřeb s plnými vojenskými poctami má své náležitosti. Rakev je zabalena do americké vlajky, která je poté složena a předána pozůstalým. Velitel zesnulého pronáší projev a členové jeho jednotky nesou rakev ve smutečním průvodu. Na závěr zazní salva a tklivé sólo trubky. Přesně jako jste to určitě už někdy viděli ve filmu. Zdaleka ne všechny pohřby v Arlingtonu však vypadají takhle.

7. Druhý nejvytíženější hřbitov ve Státech

img_2338.jpg

Každoročně se tu pohřbí 6900 lidí. To je víc než dvacet pohřbů denně! Jedná se samozřejmě nejen o vojáky zabité v akci (těch je velmi málo), ale především o zesnulé válečné veterány. Ti mají často pouze civilní pohřeb, při němž je ale vlajka tradičně spuštěná na půl žerdi.

8. Neustálé rozšiřování

img_2316.jpg

Arlingtonský hřbitov leží na strategicky výhodném místě - relativně vysoko nad řekou, tak aby byl odolný povodním, a hlavně na stabilním podloží. Problém je v tom, že hrobů neustále přibývá a vláda už vykoupila všechny myslitelné pozemky. Nedávno se odhodlala k vysoce kontroverznímu kroku a vybagrovala několik hektarů lesního staletého porostu. Co bude dál? Možnosti prý jsou, ale bude to hodně drahé.

9. Hrobka neznámého vojína

img_2335.jpg

Jeden ze zmíněných oddílů arlingtonského hřbitova je plný neoznačených bílých hrobů. Neznámí vojíni ovšem mají i svou vlastní velkou hrobku - sedmdesátitunový monument z coloradského mramoru byl slavnostně odhalen ve třicátých letech minulého století. Od té doby ho také střeží třetí pěchotní regiment - ve dne v noci se tu jeho vojáci střídají a pochodují v pečlivě nacvičeném vzorci. 21 kroků podél hrobky, prudká otočka směrem na východ a jedenadvacetisekundová pauza, totéž s otočkou na sever, a následuje mašírování 21 kroků zpátky na výchozí bod.

10. Nekonečné mramorové moře

img_2334.jpg

Když se po arlingtonském hřbitově procházíte, nemůže na vás nepadnout zvláštní směs smutku a obdivu. Především ale očima bloudíte po nekonečných bílých lánech stejných mramorových náhrobků. Na hřbitově najdete i bohatě zdobené a podstatně větší náhrobky, ale oproti mramorovým deskám o rozměru 13 x 42 palců jsou v drtivé minoritě. Bílý mramor o standardizovaném rozměru je totiž, stejně jako celý armádní pohřeb, poskytován zdarma. Cokoliv jiného je za příplatek. Celkem je těchto bílých válečných vykřičníků v Arlingtonu na 400 tisíc. A další přibývají každým dnem.

Zajímá vás, kde se všechen ten mramor vzal? Natěžili ho ve Vermontu, v obřím dole Rock of Ages, kde byl autor pro změnu loni na podzim.