Atomová bomba je problematická věc: extrémně ničivá zbraň, která sice ukončila druhou světovou válku, ale ve špatných rukách může nadělat paseku – takovou paseku, která by mohla ukončit všechen život na Zemi. Tato stále aktuální obava trápí člověka současnosti, ale stejně tak dělala vrásky vědcům z proslulého projektu Manhattan, jenž první atomovou bombu zkonstruoval a na němž bylo možné ji také otestovat. Když Američané v červenci 1945 dovezli zkušební bombu do Nového Mexika, sázeli se, co se stane. Některé nápady byly naprosto šílené, ale rozhodně ne nereálné...
Z Manhattanu do Nového Mexika
Manhattan – hlavní obvod města New York, lahodná zmrzlina, ale také název slavného projektu, v jehož rámci Američané pod vedením doktora Roberta Oppenheimera sestavili atomovou bombu. Nebo konkrétně plutoniovou jadernou zbraň, jíž pak srovnali se zemí japonská města Nagasaki a Hirošimu, čímž uspíšili konec druhé světové války. Ale zároveň dali světu hrozivý a ničivý nástroj, který čím déle je člověku znám, tím nebezpečněji se jeví (a to obzvlášť představíte-li si jej v rukou nějakého zmateného, do oranžova zbarveného šílence, například).
Výzkum využití atomové energie ve zbrojním průmyslu byl předmětem zkoumání už od začátku 30. let 20. století. S nástupem fašismu v Evropě a velkým posunem ve výzkumu atomu se američtí vědci nořili hlouběji a hlouběji do toho, jak nakládat s uvolněným jaderným štěpením jako zdrojem zničující síly. Ze strany chlebodárců a politiků na výzkumníky nebyl kladen výraznější tlak ani po začátku druhé světové války, všechno se ale změnilo 7. prosince 1941 přepadením Pearl Harboru. Japonci zaskočili Američany a pro ty útok znamenal jasný vstup do konfliktu, kterého se až do té doby stranili. V ten den to zkrátka začalo být osobní. Už v červnu 1942 dostal prezident Roosevelt na stůl zprávu se čtyřmi možnými způsoby, jak vytvářet a využívat jaderné zbraně.
Projekt Manhattan jako takový oficiálně vznikl 13. srpna 1942. Název dostal podle místa sídla jeho štábu. Vůdčími osobnostmi projektu byli plukovník ženijní služby James C. Marshall v pozici hlavního inženýra, brigádní generál ženijních vojsk Leslie Groves se stal ředitelem projektu a trojlístek uzavíral teoretický fyzik Robert Oppenheimer, který řídil přímo vývoj atomové bomby a je přezdíván jako její „otec“. Oppenheimer se se svým týmem zavřel v pevnosti Los Alamos v Novém Mexiku a tam několik let detailně zkoumal štěpný materiál ke spuštění řetězové jaderné reakce i design samotných jaderných zbraní. O tři roky později se mu jednu takovou srmtící hlavici skutečně podařilo sestavit. Už ji zbývalo jen otestovat.
Akce Trinity
Historicky první jaderný test se odehrál 16. července 1945 na severním konci střelnice mezi městy Carrizozo a Socorro v Jornada del Muerto. Neví se přesně, od čeho je odvozen název Trinity, je ale známá věc, že Oppenhaimer měl slabost pro mystiku a duchovní záležitosti – ostatně, i jeho legendární citát, který údajně pronesl po výbuchu atomové bomby, je známý: „Now I am become Death, the destroyer of worlds“ má původ v hinduistické legendě – takže mohl prostě a jednoduše symbolicky odkazovat ke Svaté Trojici. Jiná teorie praví, že název odkazuje na dílo anglického básníka Johna Donna, Oppenheimerova oblíbeného autora.
Už 13. července byla sestavena 20 metrů vysoká ocelová věž, na jejíž vrchol byl umístěn tzv. the gadget – plutoniové jaderné zařízení. Zkušební výbuch v takové výšce měl vědcům přiblížit představu o tom, jak bude výbuch vypadat při shození bomby z letadla. Samotný test byl naplánován na 16. července 4:00, ale předpověď počasí hlásila bouřky, takže byl nakonec odložen na 5:10 ráno. Tehdy začalo dvacetiminutové odpočítávání. Nervózní pozorovatelé byli na místě nastoupeni s časovým předstihem a snad i pro uvolnění napjaté atmosféry se sázeli, jak to celé dopadne. Někdo si myslel, že to bude totální fiasko a nálož vůbec nevybouchne. Jiní předpovídali, že bomba zničí Nové Mexiko, a ti nejdramatičtější to dokonce odhadovali na to, že zbraň zapálí atmosféru a dojde ke spálení celé planety. Ta poslední předpověď byla téměř zcela nepravděpodobná, ale strach měli všichni.
Nakonec to dopadlo tak, že v 5:29 bomba explodovala tak, jak měla. Exploze Trinity byla ekvivalentní výbuchu 20 kilotun TNT. To pro zajímavost znamená, že onu sázku vyhrál fyzik I. I. Rabi, který to odhadoval na 18 kilotun. V oficiální zprávě generál Thomas Farrell, jenž pokus sledoval z bunkru spolu s Oppenheimerem, napsal: „Světelné efekty jsou nepopsatelné. Celá země byla osvícena spalujícím světlem s intenzitou mnohokrát vyšší než polední slunce. Bylo zlaté, purpurové, fialové, šedé a bílé. Osvítilo každý vrchol, rozsedlinu a vyvýšeninu blízké hory s jasem a krásou, kterou nelze popsat, ale musí se vidět, aby ji bylo možné si představit...“ Jiní výbuch popsali jako obrovskou ohnivou kouli, která barvou i svou jasností přípomínala východ slunce.
Test byl nicméně považován za úspěšný a jeho výsledky byly neprodleně oznámeny prezidentu Trumanovi. Veřejnost o akci Trinity nevěděla nic, a to až do náletu na Hirošimu. Nicméně, oficiální žurnalista projektu Manhattan William L. Laurence měl předem připraveno několik článků a vysvětlení pro různé varianty průběhu testu, včetně falešné příčiny úmrtí vědeckých pracovníků při nehodě.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
