Na začátku devadesátých let otřásl Velkou Británií případ vraždy, jaký nikdo nepamatoval. Oběť, dvouletý James Bulger, byla unesena, dovedena k opuštěnému vlakovému nádraží, brutálně zbita a mučena a nakonec položena na koleje, kde ji rozpůlil projíždějící vlak. Co ale šokovalo ještě víc než brutalita činu, byl věk těch, kdo za ním stáli. Byli to dva desetiletí chlapci, kteří se toho tragického dne prostě jen tak znuděně flákali za školou.
Když děti vraždí děti
Robert Thompson a Jon Venables z Merseyside v Anglii byli v roce 1993 dva relativně normální desetiletí chlapci z relativně normálních rodin. Trochu zakřiknutí, trochu neposlušní, ale nic, co by se výrazně vymykalo průměru klukovin dvou desetiletých chlapců. Dva přátelé na kraji puberty se spolu flákali po venku, často za školou, sem tam něco ukradli. Jistě, někdo by řekl, že už tehdy rostli pro kriminál, ale asi nikoho by nenapadlo, čeho budou nakonec schopni.
Během jednoho ze záškoláckých výletů si Venables a Thompson vyrazili do obchodního centra New Strand v Bootle. Ukradli několik malých hraček a modelářskou barvu, žvýkačky a trochu sladkostí. Brzy je to ale přestalo bavit, a tak je napadlo trochu „pozlobit“ – rozuměj chvíli šikanovat – někoho menšího a slabšího. Do oka jim padl teprve dvouletý James Bulger, který byl v nákupním středisku se svou matkou Denise. Když v nestřežené chvíli Denise Bulger spustila ze syna oči, Venables ho chytil za ruku a řekl mu, že když s ním půjde, dostane něco dobrého. A ten dvouletý klučina prostě šel. Místo odměny ho Thompson s Venablesem plánovali odvést na druhý konec obchoďáku a tam ho zmateného strčit do proudícího davu lidí. Thompson ale nakonec vymyslel něco zábavnějšího.
Dva desetiletí chlapci vzali malého Bulgera a odvedli ho ven. Vedli ho celé 4 kilometry přes Liverpool až k Leedsko-Liverpoolskému průplavu. Bulger po cestě začal plakat, a tak ho jeden z chlapců vzal do náruče, ale vypadl mu, přičemž se poranil na hlavě a odřel si obličej. Zřejmě, aby dítě zastrašili a umlčeli, donutili chlapci Bulgera kleknout si na okraj kanálu a vyhrožovali mu, že ho shodí do vody a on se utopí. Nakonec ale pokračovali dál. Po cestě potkali asi 38 lidí, později očitých svědků, nikdo nic neudělal. Až na dva lidi, kteří se zeptali, kam ubrečené a zraněné děcko Thompson a Venables vedou. Jednomu ze zvědavců Thompson řekl, že je to jeho mladší bratr, a tak nemusí mít obavy, druhému zas, že Bulgera našli ztraceného na ulici a vedou ho na nejbližší policejní stanici.
Ta ležela v nedaleké obci Walton naproti nepoužívané železniční stanici, což chlapce a jejich oběť dovedlo k trochu zastrčené boční koleji. A začala jatka.
Jeden z chlapců nejprve polil Bulgera v obchodě ukradenou modrou modelářskou barvou, která dítěti zatekla do očí, a tak začalo hystericky plakat. Na to jeden z desetiletých do dvouletého vší silou kopl, takže ho odhodil stranou. Potom po Bulgerovi oba házeli cihly a kamení. Policejní vyšetřování později ukázalo, že mu bůh ví proč strkali baterie do úst a zřejmě i do konečníku, což naznačila posmrtná prohlídka ostatků malého chlapce. Nakonec vzali Thompson a Venables desetikilovou železnou tyč a přetáhli jí Bulgera po hlavě. Nebohé děcko pak konečně ztratilo vědomí, načež jej útočníci odtáhli na kolej s myšlenkou, že až ho najdou, bude vše vypadat jako nehoda. Pak odešli. Mrtvé tělíčko bylo nalezeno za dva dny a ve dvou kusech. Rozpůlil jej projíždějící vlak, jak ale odhalila pitva, Bulger byl mrtvý dávno předtím.
Šokující nález odstartoval intenzivní pátrání, které přineslo výsledky, ale také mediální pozornost a zájem rozlícené veřejnosti. Na základě záběrů z bezpečnostních kamer z nákupního střediska, kde je zachycen Venables, jak vede Bulgera za ruku někam pryč, police zadržela jednoho teenagera. A ačkoliv ho po výslechu okamžitě pustila, za tu krátkou dobu jeho rodina obdržela tolik výhrůžek smrtí, že se museli odstěhovat. Vyšetřovatelé pracovali i s variantou, že se jednalo o sexuálně motivovaný útok, to kvůli těm bateriím v konečníku a také kvůli tomu, že měl Bulger pohmožděný penis. Nakonec do případu vnesla světlo sousedka Venablesových, která Venablese poznala na bezpečnostních záběrech a zároveň věděla, že se ten den poflakoval za školou spolu s Thompsonem. Oba chlapci byli zadrženi a odvedeni k výslechu.
Na oddělení byli všichni v šoku, když strážníci přivedli dva vykulené desetileté chlapečky. Důkazy, které byly následně nalezeny, ale nenechaly nikoho na pochybách, že to udělali ti dva. Oba měli na oblečení stejnou modelářskou barvu, která Bulgera před vraždou oslepila, a na Thompsonově botě našli Bulgerovu krev, jak ukázal test DNA. Během několikahodinového výslechu se oba přiznali s tím, že se Thomspon policistů ptal, jestli „toho malého chlapce v nemocnici dokázali oživit“. 20. února 1993, osm dní po vraždě Jamese Bulgera, byli Robert Thompson a Jon Venables obviněni z jeho vraždy a 22. února stanuli navzdory nízkému věku před regulérním soudem, který jim hrozil doživotním trestem.
Rozdíl mezi dobrem a zlem
U soudu Thompson a Venables seděli každý na jedné straně místnosti na vyvýšených židličkách, aby viděli na soudce, každý měl po boku sociálního pracovníka. Chlapci skoro nemluvili, hlavním materiálem byl v tomto případě záznam z jejich výslechu. Z toho mimo jiné vyplynulo, že zatímco Thompson vymyslel celou věc s únosem nehlídaného dítěte, byl to Venables, koho napadlo odvézt ho na odlehlé nádraží. Venables nicméně projevoval značnou lítost nad celým činem, což o Thompsonovi neplatilo. Rozdílu v reakcích mladíků využil Venablesův obhájce Laurence Lee, který prohlásil, že nikdy neviděl děsivější dítě než Thompsona a přirovnal jej k postavě pohádkového Krysaře. Byl označen za „vůdce operace“.
Soudní patolog hned první den líčení strávil 33 minut jen samotným popisováním zranění, která Bulger utržil. Bylo jich celkem 42. Dítě mělo zpřelámané kosti v nohách a silně poškozenou lebku, smrt pravděpodobně způsobilo krvácení do mozku. Slovo dostali i psychiatři, kteří s viníky pracovali, a to bylo na celé věci možná vůbec nejděsivější. Eileen Vizard, jež vyslýchala Thompsona, uvedla, že Thompson po činu trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Soud zajímalo taky to, zda jsou obvinění desetiletí hoši schopni rozlišit dobro od zla, a tedy zda chápou, že to, co udělali, bylo špatné. Vizard i doktorka Susan Bailey, která pracovala s Venablesem, se shodly, že ano. Ale ani jedna z lékařek nepřišla na skrytou psychickou poruchu, trauma nebo jiný důvod, který mohl být příčnou tak brutálního chování. Jako by Thompson a Venables dvouletého Bulgera umučili prostě jen tak z nudy. Bulgerovi rodiče posléze usilovali o opětovné nezávislé prošetření, které by ukázalo, zda Thomspon není nediagnostikovaný psychopat. Ale bez úspěchu.
To vše vyústilo k odsouzení pachatelů na doživotí. Problém byl v tom, že bylo třeba vymyslet, jak to u tak malých zločinců provést prakticky. Ve skutečnosti se po vynesení rozsudku stali Venables a Thompson vůbec nejmladšími odsouzenými vrahy v historii země a celý jejich případ otevřel diskuzi o věkové hranici trestní odpovědnosti. Kriminálníci byli posláni každý do jiného zařízení, kde nakonec strávili osm let, a po dovršení dospělosti byli oba propuštěni na svobodu. Ve snaze zabránit rozdmýchání veřejné diskuze byli Thompson a Venables zařazeni do programu podobnému tomu na ochranu svědků. Pod novými identitami byli umístěni na neznámá a hlídaná bydliště. Už dospělým mužům bylo zakázáno vstoupit do Merseyside, kontaktovat svou rodinu, jeden druhého nebo rodinu Jamese Bulgera. Pokud by vyzradili svou pravou totožnost, skončili by zpět ve vězení. Je to řešení, ke kterému se úřady uchylují jen v případě, že je opravdu velmi pravděpodobné, spíš téměř jisté, že by odhalení totožnosti chráněné osoby vedlo k její smrti.
Další osud brutálních vrahů byl tak trochu nejasný, a to až do roku 2017, kdy se ukázalo, že Venables skončil znovu ve vězení. Tentokrát to bylo kvůli tomu, že měl v počítači fotky s týráním a zneužíváním dětí a také „návod pro pedofily“. Roku 2018 byl odsouzen ke třem letům vězení a před dvěma lety mu zamítli předčasné propuštění.
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
Martin Miko
