Britský Vietnam
Po druhé světové válce začalo být Britům pomalu, ale jistě jasné, že obrovské koloniální panství, které země spravovala, je z ekonomických, sociálních, a především politických důvodů neudržitelné. Ostrovní království, vyčerpané světovou válkou, se tak brzo ocitlo v množství povstání a koloniálních válek, které nebylo schopné vyhrát. Kolonie Britské Malajsko, jak se tehdy území dnešní Malajsie nazývalo, se stalo dějištěm jedné pozapomenuté války z toho poválečného období, kdy se střetly britské koloniální síly s místními komunisty, kteří se rozhodli svrhnout britskou vládu v oblasti skrze promyšlený guerillový boj v místní neprostupné džungli. Z tohoto důvodu (a geografického umístění války) se této válce občas přezdívá „britský Vietnam“. Britům se ale, na rozdíl od francouzského a později mnohem většího amerického tažení ve Vietnamu, podařilo v Asii obstát. V čem se tyto konflikty liší?
Rozdílů bylo překvapivě mnoho – zaprvé, místní povstalci nikdy nezískali tak širokou podporu obyvatelstva jako vietnamští komunisté. Většina podporovatelů Malajské komunistické strany pocházela od místní čínské menšiny, která se cítila být utlačována na úkor většinového obyvatelstva. Britové museli kvůli nátlaku místních Malajců zacházet s Číňany jako s obyvateli druhé kategorie, což zvyšovalo polarizaci společnosti. Navíc místní komunisté neobdrželi ani zdaleka tak velkou podporu ze strany socialistických zemí jako Vietnamci a v podstatě se tak museli spolehnout sami na sebe. Mimochodem, britská válka malajský konflikt nikdy za válku oficiálně neoznačila, a to z ryze ekonomických důvodů – majetek místních Britů byl totiž hromadně pojištěn u britských pojišťoven, které ale nepokrývaly škody způsobené válkou. Z toho důvodu byl konflikt označován za „Malajský výjimečný stav“ či „Malajské povstání“.
Mladí kluci v džungli
Konflikt oficiálně započal zastřelením tří evropských plantážníků malajskými komunisty v červnu 1948, což vedlo britskou správu v Malajské federaci právě k vyhlášení již zmíněného výjimečného stavu. Z počátku to vypadalo, že Britové nemají šanci komunisty porazit – špatně vyzbrojené a početně malé jednotky mladých britských vojáků vybavené zastaralými mapami nebyly vůbec připravené na boj v nepropustné džungli proti nepříteli, který dokonale znal místní terén. Právě tato počáteční fáze války tak ze všeho nejvíc připomínala americké fiasko z Vietnamu. S tím se pojil i odpor místního obyvatelstva. To brutální britské tažení, které častokrát končilo zbytečným ničením majetku místního obyvatelstva, naopak přimělo k větší spolupráci s komunistickými partyzány, kterým tak vesničané poskytovali jak jídlo, tak i přístřeší.
Teprve až v roce 1951 se začala situace zlepšovat, jelikož došlo ke dvěma klíčovým událostem. První byl atentát na místního britského správce Henryho Gurneye, což vyděsilo Malajce, pro které se z povstalců stali prostí vrazi. To vedlo ke snížení už tak slabé podpory ze strany místních. Druhou pak bylo povolání generála Harolda Briggse, zkušeného veterána z britského tažení v Barmě, který přišel s tzv. Briggsovým plánem. Ten byl nakonec pro jeho úmrtí o rok později implementován bez něj.
Stačí na to jít chytře
Plán byl v podstatě jednoduchý – vesnice, které byly podezřelé ze spolupráce s komunisty, byly zničeny a jejich obyvatelé byli přestěhováni do nových, přísně střežených vesnic, které byly důkladně kontrolovány. Díky tomu měli Britové dokonalý přehled o tom, kdo v jakém domě žije a vzhledem k centrálnímu rozdělování potravin nemohli vesničané komunistům dodávat jídlo ani jinou materiální pomoc. Ty nejlepší vesnice pak připomínaly spíše malá městečka s kinem, divadlem a všudypřítomnou zdravotní pomocí, ty nejhorší pak jen vylepšený internační tábor. Velká část z nich přitom dodnes poskytuje ubytování více než milionu Malajců. K tomu probíhala obrovská propagandistická kampaň, která dokázala Britům získat velkou podporu veřejnosti.
Když pak Britové těsně před udělením nezávislosti Malajsku zrovnoprávnili Číňany se zbytkem obyvatelstva, ztratili oslabení komunisté i poslední zbytky podpory. V roce 1960 tak malajské povstání končí jasným britským vítězstvím – průkopnické vojenské taktiky pak posloužily jako vzor začínající americké válce ve Vietnamu, která ale skončila (i vlivem špatné implementace) zcela opačně…