Pozor, tuhle prastarou obuv vyhlásil časopis Vogue v tomto roce (2016) jak „must have“ věc a do letošních jarních kolekcí ji zařadilo několik význačných návrhářů. Pro Marokánce představují papuče „must have“ věc už dlouhá léta – jsou lehké a vzdušné, ale zároveň dobře izolují nohu od rozpáleného písku a jiných povrchů. 

 

Chůze v dřevácích není možná úplně přirozená a pohodlná (proto se taky Hurvínek furt tak klátí), ale mají jednu nespornou výhodu – dají se vyrobit doma ‚na koleni‘ a když doslouží, poslouží ještě jako zdroj tepla, šoupnete-li je do kamen.

 

Nenosí ho pouze ženy v Nigérii, ale v dalších zemích na jiho a západě Afriky. Všude ale musí pokrývat celou hlavu s vlasy i ušima, čouhat ven by měly jen náušnice. Podle odkrytých maleb se zde podobné pokrývky hlavy nosí už odnepaměti.

 

Termín „bunad“ zahrnuje jak tradiční venkovský oděv z 18. století, tak lidovou módu z 20. století inspirovanou romantickým nacionalismem (či nacionálním romantismem), který ve své době ‚postihl‘ nejen Norsko, ale i Dánsko či Německo, naše země s jejich „národním obrozením“ a hledáním kořenů svého národa nevyjímaje.

 

Čepice z kožešiny s typickými klapkami na uši (u nás též zvaná beranice) není ruský ‚vynález‘ – pokrývky hlavy se stejným designem se už staletí předtím nosily vedle Ruska i na Ukrajině, v Srbsku, Bulharsku i německých zemích, naše nevyjímaje.

 

Původně to byl oděv pastevců z hor v 16. století, který zpátky do hry a k širšímu publiku přineslo až skotské ‚národní obrození‘ v 19. století. Kilt se zapíná pomocí řemínků a přezek. Řemínky jsou připevněny jak na vnitřním konci (jeden řemínek) a otvory procházejí ven, kde se zapínají do přezek na vnějším okraji (většinou dva řemínky). Zadní část kiltu je naskládaná do hustých skladů, tzv. pleats, takže délka materiálu použitého na výrobu kiltu šitého může měřit až sedm metrů.

 

Tradiční pytlovité kalhoty sice po první světové válce Kemal Mustafa zakázal v rámci proklamované deislamizace společnosti, ale ony si záhy našly cestu zpět mezi normální lid. V horkém podnebí jsou totiž díky svým větracím schopnostem velmi užitečné. Ale na rozdíl od podobných národních úborů v jiných zemích v Turecku podle nich nepoznáte ani původ, ani společenské postavení jejich nositele.

 

Tuhle prastarou pokrývku hlavy známe už z tisíce let starých kreseb nebo z fotek a snímků současných cestovatelů. Ale setkáte se s ní i na přehlídkových molech. Třeba v rámci posledního londýnského i pařížského fashion weeku jej ve svých kolekcích představily značky KTZ, Schiaparelli, Dimaneu a Alberta Ferretti. 

 

A tady se ještě podívejte, jak si dnes módní návrháři představují dokonalého muže.