Ještě dnes můžeme slyšet dohady, zda se mělo Československo útoku nacistického Německa bránit. Ve Frýdku-Místku nezůstalo jen u dohadů, posádka zdejších kasáren se okupantům postavila na odpor.
O nás bez nás
Dne 30. září 1938 se Francie, Británie a Itálie rozhodly ustoupit Hitlerovi a přenechat mu pohraničí, tzv. Sudety. Německý problém však v Československu nenastal až nástupem nacismu, již po vzniku první republiky bylo možno vycítit nevoli v u nás velmi početné německé menšině. Němci nevěřili novému státu ani jeho životaschopnosti. Nemůžeme říct, že by Němci nebyli loajálními občany, ale národnostních rozdílů často využívali politici ke svým cílům. Za příklad stojí třeba vleklý spor o insignie Univerzity Karlovy, zvaný insigniáda (počíná rokem 1934). Po zabrání Sudet je národ rozzloben a zklamán svými politickými představiteli. 14. března 1939 se vyplnila noční můra mnohých generálů, kteří tušili, že se Hitler se Sudety nespokojí. Německá vojska začala obsazovat Československo.
Bitva o Czajankova kasárna
Spor o to, zda jsme se tenkrát měli bránit neskončil ani dnes, vedou se debaty a diskuze v televizi. Je pravda, že naprostá většina armádních špiček se bránit chtěla. Za Benešem došla také delegace, ve které se spojili jinak nesmiřitelní nepřátelé – křesťané, komunisté, demokraté, a žádali jej, aby dal povel k obraně. Jak víme, nestalo se tak.
Wehrmacht a část Liebstandarte SS Adolf Hitler vtrhla na severní Moravu. Velice spěchali, báli se, aby současné situace nevyužilo Polsko a neobsadilo další část Slezska. Hladce obsadili Moravskou Ostravu. Na odpor narazili až ve Frýdku-Místku. Pojďme si nejdříve představit hlavní velitele odporu proti Němcům v Czajankových kasárnách. Kapitán Karel Pavlík se narodil 19. října 1900 v Hradových Střímelicích do učitelské rodiny. Sám chtěl být nejdříve také učitelem, vystudoval jeden rok učitelského ústavu, ale táhlo ho to k vojenství. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, nejdříve nastoupil do pěšího pluku 5 „T. G. Masaryka“, pro kázeňské přestupky byl však přemístěn na Slezsko do Frýdku. Druhý z aktérů se jmenoval Karel Martínek. Narodil se 19. prosince 1910 v Bohumíně. Oba se poté účastnili odboje, první byl popraven v Mauthausenu, druhý koncentrační tábor přežil a bojoval proti komunistům – za což si vysloužil 15letý žalář.
Kolem 18. hodiny se okupační síly dostaly před Czajankova kasárna. Okupaci ve Frýdku-Místku místní očekávali – ten den ráno vyvěsili všude nacistické prapory a henleinovci obsadili okresní úřad. Když se němečtí okupanti dostali před vrata kasáren, byl uvnitř klid – část vojáků byla zrovna na kurzu polského jazyka. Německý důstojník vykročil směrem k vojínovi Saganovi držícímu stráž. „Stůj!“, důstojník se nezastavil a vojín začal střílet. Po krátké přestřelce padá důstojník k zemi mrtev. Střelba zalarmovala ostatní vojáky. Velitel praporu plk. Štěpina se pokoušel spojit s velitelstvím, mezitím již byly vojákům vydány zbraně, obránci zaujali pozice a začali po Němcích střílet. Výzbroj obránců byla omezená – 40 pušek, 2 kulomety a bedna granátů. Nacisté proti nim použili i tři minomety a protitankové dělo. Marně. Boje skončily, až když jim začalo docházet střelivo a dovolali se na štáb, kde jim řekli, ať se vzdají. Celý boj trval půl hodiny. Podle rozkazu se vzdali, nebyli od Němců později nikterak perzekvováni – většina se ovšem ihned poté začala angažovat v odboji. Obrana se obešla bez ztrát na českých životech – byli jen zranění. Na německé straně to bylo horší – v boji padlo 18 německých vojáků.
Poprava mladých partyzánů
Okolí Místku se partyzány jen hemžilo. Jedna z jejich akcí byl útok na koleje poblíž lískoveckého nádraží. Trhavina zdemolovala koleje a vykolejila vlak. O celé akci se dozvěděl K. H. Frank. Ten požadoval přísné potrestání všech viníků, a to exemplární. Gestapu se je však nepodařilo vypátrat. Byli tedy z brněnské věznice přivezeni partyzány, kteří byli zatčeni dlouho předtím a s útokem neměli nic společného. Na místě výbuchu trhaviny byli oběšeni, viseli zde pro výstrahu dva dny, vlaky musely v tom místě zpomalit a měly zákaz zatáhnout závěsy. Josef Drozd, Jan Ermis, Bohumil Janáček, Zdeněk Žáček a Josef Lichnovský jsou jména těch, kteří připomínají kamenné monolity na místě šibenic.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Czajankova_kasárna
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A1_okupace_%C4%8Cech,_
Utajené příběhy českých dějin (2019, dokumentární série)
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
