Námořní bitva u Actia předznamenala nejen dvojitou sebevraždu Kleopatry a Marca Antonia, ale potažmo i pád tisíciletého egyptského království. Drtivá prohra božskou královnu a její lásku dohnala až do Anubidovy říše. Po jejich smrti tak Egypt padl pod nadvládu Říma a císař Augustus z něj udělal pouhou římskou kolonii.
Antonius a Kleopatra
Díky Elizabeth Taylor a Richardu Burtonovi ten příběh všichni známe, jak to ale s Kleopatrou a Marcem Antoniem bylo doopravdy? Dnes už víme, že legendy o nadpozemské kráse egyptské královny jsou přehnané, a že to byl spíš její intelekt, šarm, charisma a oduševnělost, co dostalo na kolena i samotného Caesara. Že se ale Caesarův někdejší nejlepší přítel do Kleopatry vášnivě zamiloval, to je pravda. Jak bouřlivý byl jejich vztah, tak jejich láska také dopadla. A jak vyhasl jejich život, skončila i éra egyptské říše.
Když zákeřní senátoři chladnokrevně zavraždili Julia Caesara, velký Řím upadl v bezvládí. Dva jediní lidé v celém Římě, kteří zůstali Caesarovi a jeho ideálům věrní, byli Octavius, jeho prasynovec a adoptivní syn, a Marcus Antonius, voják a Caesarův dlouholetý přítel a důvěrník. Ačkoliv se ti dva nenáviděli a byli každý z jiného těsta, věděli, že musí vytvořit spojenectví, mají-li vydržet. Aby dohodu stvrdili, vzal si Antonius Octaviánovu sestru Octavii. Rozdělili si území patřící Římu a mohlo to fungovat. Jenže...
Jenže zaprvé si Octavius začal brzy nárokovat jakési následnictví po Casearovi a zadruhé – Marcus Antonius potkal Kleopatru. Jejímu kouzlu propadl natolik, že s ní zůstal v Egyptě a zplodil s ní dvojčata. S Octavií se rozvedl, rozhodně si to tak usmyslel, a oženil se s Kleopatrou, která mu pak porodila ještě třetí dítě, syna Ptolemaia. Marcus Antonius začal silně lobbovat za větší moc pro svou manželku a jejich potomka. Kleopatra toužila obnovit ptolemaiovskou rodovou linii a vrátit Egypt do centra dění, což pod podrážkou kovaného římského sandálu určitě nešlo. Pak ještě navíc začal prohlašovat Caesariona, syna Kleopatry a Caesara, za jediného právoplatného Caesarova následníka. To byla pro Octaviána poslední kapka a nechal Senát vyhlásit Kleopatře válku.
Předem prohraná bitva
Zlomovým bodem války o nadvládu nad tou částí světa, které vládl Řím, byla námořní bitva. Ta proběhla 2. září roku 31. př. n. l. nedaleko mysu Aktion. Z otevřeného moře připlul Octavius a s ním 250 lehkých liburnských lodí. Na pobřeží tábořilo vojsko Marca Antonia, jenž měl k dipozici 140 velkých bitevních veslic a k tomu 60 Kleopatřiných lodí. Problém byl ale v jeho mužstvu. Vždy věrní římští vojáci trpěli malárií, vedrem, nedostatkem zásob, horečkami. Část z nich zemřela ještě před bitvou, část z nich se krátce před střetem vzbouřila s tím, že nebude bojovat pod vlajkou s Kleopatřinou podobiznou a přeběhla k Octaviánovi.
Kvůli přesile musel Marcus Antonius pozměnit taktiku a své lodě držet u pobřeží. Octaviánovo loďstvo ale zůstávalo příliš daleko na dostřel, a nakonec tak tedy Antonius musel vyrazit dál od pobřeží. To přesně Octavián chtěl, protože jeho menší lodě ty Antoniovy celkem jednoduše obklíčily. Ze situace nebylo úniku, což si jako první uvědomila rovněž přítomná Kleopatra. Vzala svých 60 lodí a proplula bitvou přímo a směrem k jihu, což znamenalo, že Antonius má rovněž ustoupit a setkat se s ní v jejím paláci. Marcus Antonius se s několika muži nepozorovaně nalodil na člun a odplul na pevninu. I to přispělo k tomu, že se ho jeho zbývající vojáci rozhodli opustit a přidat se k druhé straně.
Marcus Antonius a Kleopatra byli poraženi a oba moc dobře věděli, co to znamená. Zajetí, odvlečení do Říma, velmi pravděpodobně veřejná poprava a zároveň smrt pro jejich děti i Kleopatřina Caesariona. Dál už je to legenda, která se ale skutečně stala, i když samozřejmě trochu méně romanticky, než jak ji líčí dějiny umění. Ale jen trochu. Kleopatra poslala Marcu Antoniovi zašifrovaný dopis, který si ale on špatně vyložil a v domnění, že je mrtvá, nalehl na vlastní meč. Kleopatra ale místo toho byla v úkrytu, odkud poslala Antoniovi druhý vzkaz s tím, kde ji najde, a ještě jeden Octaviánovi, v němž se pokusila vyjednávat o kapitulaci. Octavián smlouvání nehodlal akceptovat, chtěl královnu mrtvou, ale zároveň ji nechtěl zabít sám, a tak jí nechal vzkázat, že bude v poutech předvedena před římský lid. Mezitím sluhové ke Kleopatře donesli umírajícího Antonia.
Poté, co se rozloučila se svým milým podle egyptských zvyků, pozřela královna jed. Octavián nařídil jejím sloužícím, aby v případě, že se bude chtít zabít, nic nedělali a nechali ji. A tak se také stalo. Kleopatra tak odešla ze světa vlastní rukou, ale vlastně tak Octaviánovi dala vše, co chtěl – zbavil se jí s čistýma rukama. Jejího syna Caesariona stejně nechal popravit, děti, které měla s Antoniem, pak vychovávala Antoniova odvržená žena Octavia a pro Egypt jako mocnou říši to znamenalo konec. Poté, co zemřela Kleopatra, padla i poslední bašta diadochů Alexandra Velikého, která se v Egyptě udržela téměř 300 let. Z Octaviána se stal Augustus, první císař římský, a z tisíciletého egyptského království pod nadvládou Říma se stala pouhopouhá kolonie.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
