Uplynul půlrok od návratu Antonie Chrástecké a Hany Humpálové ze zajetí v Pákistánu. Za celou tu dobu jsme o nich neslyšeli, protože se důsledně vyhýbaly kontaktu s médii. A dělaly dobře – čím dál víc se totiž ukazuje, že česká veřejnost je smrdutá stoka.
Už ve chvíli, kdy byly obě dívky na jaře 2013 na pozemní cestě do Indie uneseny, se doma na jejich hlavy snesla smršť urážek, nadávek a odsudků. „Měly sedět doma na prdeli, krávy pitomý,“ volala česká lůza, jejíž příslušníci byli nejdál v Bulharsku, a to ještě s cestovkou někde v resortu. „Proč do toho muslimskýho pekla vůbec lezly?!“
Další lavina zaprděné čecháčkovské sprostoty Hanu s Antonií zaplavila po návratu. Bizarní přitom bylo, že autoři nadávek argumentovali přesně stejně jako radikální muslimové wahhábitského střihu. „Žena není svobodná a samostatná bytost a bez povolení a doprovodu manžela nesmí nikam jezdit,“ četli jsme mezi řádky webových diskusí.
A teď je tu třetí vlna domácího hnusu, asi nejsilnější, nejsmrdutější a nejprimitivnější. Ukázalo se totiž, že Hana v zajetí konvertovala k islámu. Z temných hlubin internetu vybírám:
Český maloměšťák prostě nemůže překousnout, že si jedna z dívek svobodně zvolila, čemu bude věřit. Slovo „svobodně“ je klíčové. Kdyby se z ní totiž stala muslimka pod tlakem únosců, bezpochyby by po návratu vnucenou víru už dávno opustila. Neudělala to. V islámu prostě našla něco, co ji vnitřně naplňuje. A to česká lůza neodpouští.
Motivy, které Hanu ke konverzi vedly, neznáme. Fašistoidní antiislamista a xenofob Martin Konvička za tím ale vidí tzv. stockholmský syndrom – psychologický mechanismus, díky kterému si oběť únosu paradoxně zamiluje své únosce. To je ale velmi krátké spojení už proto, že obě dívky jsou psycholožky. Už z hlediska své profese by tedy vůči podobným psychologickým pochodům měly být imunní.
„To, co označujeme za Stockholmský syndrom, se bude nadproporčně vyskytovat u osob se submisivními psycho-sexuálními sklony,“ píše Konvička. „Půjde o situace, kdy tyto sklony u dané osoby nebyly v před-únosovém životě naplněny a prožitek únosu, zajetí, mučení a podobně, je naplnil...“ Tohle je hypotéza člověka, který se ve svém pracovním životě zabývá motýly. Coby amatérský psycholog je asi stejně směšně pitomý, jako kdyby skutečný psycholog spekuloval o příčinách přemnožení běláska zelného.
Všimněme si ale Konvičkovy obsesívní fascinace údajným sexuálním rozměrem celé věci. Ten člověk bude mít nejspíš sám se sexem nějaký problém. Nechává se snad Konvička bičovat dominami v hidžábu? Trpí homoerotickou fixací na penisoidní tvary minaretů? Má erekci, kdykoli zaslechne hlas muezzína? Nevíme, jde jen o povrchní spekulace analogické těm jeho. Hledat za náboženskou konverzí sex je velmi podivné a o autorovi bizarní hypotézy to hodně vypovídá.
Skutečnost je přitom zcela prostá. Dívka z ateistického Česka se v zajetí dva roky den co den setkávala s nějakým náboženstvím. Rovnala si v hlavě jeho přednosti a zápory a rozhodla se pro něj rozumem. Případně prožila spontánní konverzi, ale to je nakonec jedno. Hana Humpálová každopádně našla Boha, byť Boha, jehož jméno je Alláh. Víra je vysoce intimní záležitost, takže po tom nikomu nic není. Je to čistě a jen věc Hany Humpálové a nám ji nepřísluší hodnotit.
Antiislamisté, kteří unesenou dívku za konverzi odsuzují, se tedy chovají úplně stejně netolarantně a pitomě, jako kdysi komunisté. Chtěli by jí to náboženství vymýt z hlavy a víru v Alláha z ní „vymlátit“. Náboženství považují za nemoc, úchylku, stigma, chybu v programu.
I s takovými lidmi musíme bohužel sdílet Českou republiku…
A TADY si přečtěte, že Hanka a Tonča cestou přes Pákistán zbytečně neriskovaly, jak jim bylo následně podsouváno.