Jasně; guláš se šesti na stojáka nebo smažák v housce jen tak do ruky, to jsou prostě klasiky, kterých se my Češi nikdy nevzdáme. Zhruba před 10 lety jsme začali chápat, že junk a street food se dá dělat i dobře, a i když si za něj pak člověk musí připlatit, stojí to za to. Už jsme se naučili, jak má vypadat správný burger a že kobliha nemusí být šizená. Co přijde příště?
Mňam do bříška
Když k nám v 90. letech přišel Mekáč, desítkami let totality utlačovaní Češi byli z téhle zápaďácké fast foodové vymoženosti naprosto u vytržení. Roky plynuly, jedno tisíciletí skončilo, druhé začalo... Všude jinde se jídelní kultura proměňovala, jen u nás se to zaseklo, jako řada jiných věcí, právě v devadesátkách. Ale ne definitivně!
Někdy v roce 2010 se v Berouně objevil stánek, který inzeroval, že dělá tak trochu jiný fast food. A opravdu. Jistý Scott Van Wegenen, rodilý Newyorčan žijící v Česku, ukázal Berouňákům a jejich blízkým sousedům, jak doopravdy vypadá burger – že to není jen mražený polotovar ve dvou kouscích polystyrenu, ale regulérní způsob servírování masa, a to i toho vysoce kvalitního. Rozkřiklo se to a o rok později už to bylo na otevření bistra, do kterého se postupně začali sjíždět lidé ze všech koutů republiky. A nějak tak odstartoval burger-boom u nás.
Jistě si sami vybavíte, a rozhodně, pokud žijete v Praze, že jeden čas jako by se s burgrárnami roztrhl pytel. Některé restaurace se zaměřovaly prostě celkově na americkou, případně mexickou kuchyni, jiné vyloženě na hamburgery. Za chvíli si na „karbanátek v housce za dvě stovky“ rád zašel i váš táta kolenovrt, viďte? Ano, my víme, že ano.
Díky tomu Češi objevili kouzlo street foodu a pochopili, že si můžou kousek Ameriky, země neomezených žrádelních možností, ukousnout, aniž by kamkoliv cestovali. Po burgerech se úspěchu dočkaly hot dogy, což byl ještě větší risk, když uvážíte, že v našich končinách jsme zvyklí na tukáč nacpaný vlažným párkem a zalitý plnotučnou hořčicí maximálně za 25 kaček. Ale vyšlo to, a i když hotdogáren je výrazně méně než hamburgráren, „horký pes“ se dostal do stálého menu řady i ryze českých podniků.
Ale dost bylo slaného! Poté, co se české hospodyňky naučily péct muffiny a zdobené cupcaky, přišel čas představit cimrmanovskému národu donuty. Koblihy velké jako vaše hlava, v jejichž prostředku je díra, a které místo ošizené dávky přeslazené marmelády zdobí třeba přeliv ze slaného karamelu a oříškový posyp, se staly dalším úspěšným jídelním trendem, který se k nám dostal ze Západu.
Posledních pár let ale tato scéna spíše tápe. Sice tu byly menší nadšenecké vlny třeba v podobě belgických hranolků, na další velký hit se ovšem ještě čeká. My jakožto zkušení jedlíci máme pár znaleckých tipů. Zajímá vás, čím si podle nás budeme všichni již brzy houfně cpát pupky? Podívejte se do galerie tady:
Souhlasíte s námi? Nesouhlasíte s námi? Dali byste si raději něco jiného? A co dnes budete obědvat či večeřet? Napište nám do komentářů ideálně na Facebooku. My si o jídle povídáme velmi rádi.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
