Jak snadno oklamat psychiatra?

Amerického profesora psychologie Rosenhana k experimentu vyprovokovali branci vietnamské války, kteří předstírali různé duševní choroby, aby nemuseli narukovat. V řadě případů simulovali příznaky chorob tak přesvědčivě, že se dokázali odeslání na bojiště opravdu vyhnout. Rosenhan se zamyslel, jestli jsou vůbec psychiatři schopní určit skutečný duševní stav pacienta.

Rozhodl se provést experiment, ve kterém si vzal za cíl určit, jak snadné je dostat se do psychiatrické léčebny. Do pokusu bylo zapojeno celkem 8 osob, včetně Davida Rosenhana. Nutno poznamenat, že všichni zúčastnění byli duševní zdraví, někteří dokonce pracovali jako psychiatři či psychologové.

Úkol zněl jasně. Zanedbávat po nějakou dobu osobní hygienu a poté se dostavit na psychiatrickou kliniku. Každý z účastníků měl jít na jinou a při příjmu tvrdit, že slyší vnitřní hlasy. Tak všech 8 pseudopacientů učinilo. Představili se pod jiným jménem, vymysleli si jiné povolání, protože uvést, že jsou sami psychiatři by bylo podezřelé, dále už měli odpovídat pravdivě.

GALERIE Rosenhanův experiment

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Ačkoliv bylo všech osm lidí duševně v pořádku, všichni do jednoho byli přijati k další léčbě. Sedm z nich mělo podle psychiatrů schizofrenii a jeden trpěl maniodepresivní psychózou. I s tímto vývojem experimentu Rosenhan počítal a instruoval všechny, aby se v případě hospitalizace zmínili, že jsou v pořádku. Měli se chovat naprosto normálně, nepředstírat žádnou duševní chorobu, aby mohli jít domů. Jenomže domů nešel nikdo z nich. Jakákoliv jejich slova lékaři přisuzovali mylné diagnóze, kterou stanovili.

Rosehnan to přisoudil tomu, že došlo k uplatnění teorie nálepkování. Podle jeho slov, pokud někoho z něčeho podezíráme, tak se tím nakonec stane, nebo to udělá. Lékaři si je zaškatulkovali podle toho, že přišli zanedbaní a že slyší vnitřní hlasy. To jim stačilo, dál nic vědět nepotřebovali a měli jasno.

A jak dlouho nedokázali lékaři rozpoznat, že „léčí“ zdravé jedince? První pseudopacient byl propuštěn po 6 dnech, poslední až po dlouhých 52 dnech. Průměrná doba hospitalizace činila 19 dnů. Zajímavé je, že psychiatři nic neodhalili, ale spolupacienti věděli hned, že se jedná o podvodníky. Ale to pro lékaře nebyl samozřejmě věrohodné.

Výsledky experimentu zveřejnil Rosehnan v časopise Science v článku nazvaném „Jak být zdravým na nezdravých místech,“ za který se dočkal ostré kritiky. Lékaři se ohradili, že simulovat se dá leccos. Dotčené kliniky vyjádřily nevoli nad způsobem provedení experimentu. Cítily se oklamané. K lékaři chodí lidé se skutečnými problémy a nikdo nepředpokládá, že si budou své trable vymýšlet. Rosehnan však poukázal na to, jak lze psychiatrů zneužít a vyhnout se třeba branné povinnosti. Věrohodnost psychiatrického oboru byla silně nalomena.

Zde si můžete přečíst první díl tohoto seriálu: Zlo je v každém z nás: nechvalně proslulý experiment profesora Zimbarda musel být předčasně ukončen.