Americká hamburgerová válka!

Obrázek uživatele Vaclav Rybar
14.2.2014, 01:02
Máte pocit, že je to jen karbanátek v housce? Česká burgerová kultura je oproti té americké ještě v plenkách. Jen nesmíte pro hambáč chodit do nejbližšího McDonaldu. To totiž v Americe dělá jen chudina a křováci z řad evropských turistů. V Americe se válčí jiná liga!
Česká burgerová komunita (pokud něco takového mimo obskurní facebookové komunity vůbec existuje) vytrvale řeší, jestli je Beroun ještě součástí Prahy, aby mohla do nabídky stověžatky zahrnout kultovní Black Dog Cantinu, která zvládá dělat burgery přijatelné kvality za cenu rozumnou, tedy nikoliv třicet a nikoliv tři sta korun, ale někde uprostřed. Mediálně promrskaní gurmáni zas nahlas šíří pohrdání nad kusem masa v housce, zřejmě pořád vystrašení kvalitou sekané v žemli, kterou nabízí devadesát procent nádražních bufetů. Ve skutečnosti jsme někde na půli cesty. Hamburger tu není ani náboženstvím, ani prašivou znouzectností. Zkuste ale vyrazit do Ameriky a jít do opravdu kultovního burgerového podniku. Zjistíte, že ještě máme co dohánět.

Východní pobřeží: Shake Shack

Obě americká pobřeží od sebe dělí tisíce mil, a tak není divu, že tu panují kulturní rozdíly a přirozená řevnivost se line jako červená niť úplně vším, jídlo nevyjímaje. Přiletíte do New Yorku a pošlou vás do parku. Ovšem nikoliv do romanticky profláknutého Central Parku. Pro nejlepší burger ve Státech (sic!) musíte do Madison Square Parku, jen pár bloků od Empire State Building. Tady stojí historicky úplně první pobočka podniku, co se jmenuje Shake Shack. A je to opravdu shack (bouda), protože je to vlastně prosklená kukaň s několika lavičkami. Američané mají pro podobné podniky označení „hole in the wall", prostě české výdejní okénko. Tohle je trochu větší, ale rychle zjistíte, že v parku je minimum pejskařů a maximum hladových magorů, co kvůli hamburgeru klidně vystojí stohlavou frontu. shakeee Foto: Václav Rybář Ne, nedělám si legraci. Většina poboček Shake Shacku má vlastní webkameru. Není to kvůli počasí, ale prostě abyste se podívali, jak dlouhá je fronta, a jestli ji stihnete vystát během polední pauzy. Většinou to nedopadne, protože ve všední dny se tu stojí čtyřicet, o víkendu až osmdesát minut. Nabídka burgerů je celkem jednoduchá – single, double, s extra čízem nebo bez, pak je tu ještě speciální Smoke Shack s papričkami a extra slaninou nebo houbový Shack pro gurmány, co toho chtěj mít nejvíc. Pak vroubkované hranolky s hustou sýrovou omáčkou, shake s všeříkajícím názvem Asfalt a to je vlastně všechno (skoro stejně dobré hot dogy vynecháme, to je na jiný článek). A stejně tu den co den stojí nekonečná fronta, stejně jako na dalším tuctu poboček (všechny na východním pobřeží). Proč vlastně? Těžko se to vysvětluje, zvlášť když si řeknete, že na blbej burger přece nebudete stát hodinovou frontu. Shake Shack je fast food a za normálních okolností byste svůj hambáč dostali během pěti minut. Jakmile se dostanete na řadu, objednáte si, dostanete bzučák a čekáte opravdu těch pět minut. Jakmile zabzučíte, je vaše objednávka ready a můžete jí(s)t. Takhle nějak to ovšem vidí těch 99 lidí, co přišli před vámi. shakeshack2 Foto: Václav Rybář Vlastní zkušenost místo slibů? Přišli jsme s přítelkyni do Madison Square Parku asi v půl desáté večer, hned první noc v New Yorku, vyzbrojeni informací o nadpozemské chuti Shake Shacku, ale nikoliv tím, že se tu stojí obří fronty. Překvapivě tu bylo asi jen patnáct lidí v zástupu, což se rychle vysvětlilo. Konec objednávek během deseti minut. Nakonec jsme byli poslední, kdo přišli na řadu. Při pětiminutovém čekání na vyřešení objednávky nás oslovili tři různí lidé a chtěli objednávku odkoupit. Cheeseburger stojí u Smoke Shacku nějakých pět dolarů. Já ho mohl prodat za pětinásobek. Moje blbost. Burgerovému panicovi (jo, mluvím o vás) se těžko popisuje, co je vlastně Shake Shack zač. Je to v tom spojení ideální, extrémně lepivé housky, kvalitního masa z několika různých krav, výběrového čedaru a hlavně omáčky s tajným receptem (zkoušeli ho napodobit mnozí, ale marně...). To všechno stačí pořádně stisknout, aby se to navzájem propojilo, a pak začíná chuťové rodeo. Burger je architektonicky dobře vyřešen, takže nikde nic neprosakuje. Dostanete ho v papírové žaketce, má rozumnou velikost (dva dáte bez problému, třetí už jen z obavy, že je to možná naposled), a stejně jako po rychlém sexu se s posledním soustem dostaví lítost, že už je po všem.

 

Západní pobřeží: In-N-Out Burger

Jakmile se Newyorčan začne v L.A. ohánět Shake Shackem, pošlou ho místní okamžitě do pr... no do nejbližšího In-N-Out Burgeru. Jde o celkem starý řetězec, který ovšem získal neochvějnou pověst až s pátou generací majitelů (pořád jedna rodina). Jak název napovídá, žádné sezení uvnitř ani venku se tu nekoná. Přijď, objednej, zaplať a vypadni. A pak se rychle vrať, protože to nebudeš moct vydržet. I tady platí, že nabídka je střídmá, ale zákazník je náš pán. Chcete obyč, číz nebo animal? Jednu, dvě, čtyři placky masa? Nebo radši Bludnýho Holanďana? A co takhle nějakou podpultovku? Nechápete? To je dobře... u In-N-Out burgeru si totiž cení štamgastů, zejména těch, kteří vědí, že se správnou šifrou se můžou dostat k tajnému menu. Stačí znát kouzelné slůvko a dostanete něco, co na vývěsním štítu není. in_out Foto: Václav Rybář Animal styl – tedy burger pečený v marinádě z několika druhů hořčice – je v základu, Holanďan – dvě masa a dva sýry na přeskáčku, bez housky a dressingu – už je veřejným tajemstvím, ale pak jsou tu i další bizarní kombinace, jejichž nabídka se každý týden mění. Je na vás, jestli je zjistíte z oficiálních stránek, Facebooku nebo je vyškemráte z obsluhy. Ještě nedávno jste si mimochodem mohli nadiktovat libovolně velký burger, ale po objednávce stovkového burgeru (sto hamburgerů, sto čedarů, sto housek... naskládaných cik cak do jednoho kompletu), se oficiálně od monstrburgerů odstoupilo a oficiální maximum je 4x4. Jak už jsem ale řekl, zákazník je tu pán, takže pořád tu a tam najdete na Instagramu fotky obří 20x20. inout1 Foto: Václav Rybář Burger z In-N-Out je trochu hutnější, chuťově neotesanější, ale oproti tradičním řetězcům (Wendy´s, Carl´s Jr., Burger King) o dost plnější a tak nějak echtovnější. Na první kousnutí cítíte, že to za těch pět dolarů stojí. Je větší než Shake Shack, ale ani u doublu si nemusíte vykloubit čelist. Konzistence je vynikající, omáčka trochu povědomější a maso méně kořeněné, takže cítíte víc zeleninové oblohy. Shake Shack to není, ale člověk chápe, proč Angelinos zrovna tenhle burger vysílají do otevřeného souboje s Východem. Je totiž opravdu na úrovni a přitom bez zbytečného čekání. In-N-Out má na západním pobřeží 140 poboček, jen v Los Angeles je jich tolik, že nikdy nečekáte dýl než patnáct minut. A protože se v drtivé většině případů jedná o drive-in, sedíte při tom čekání v autě a jste v klidu. Samozřejmě je ideální zkusit obojí, ale teprve až s opravdovým americkým burgerem pochopíte, že tenhle kus žvance má svoje pravidla. Ublinkávat nad nabídkou McDonaldu a posílat všechny burgery do jednoho pytle je asi jako pomlouvat všechny svíčkové po jedné hororové zkušenosti ze čtvrté cenové. A pokud Americe ukazujete prostředníček, je tu pro vás jedna mnohem dostupnější varianta. Shake Shack totiž loni otevřel v Londýně první evropskou pobočku. Je na tržnici v Covent Garden. Osobně ozkoušeno. Čeká se tam stejně dlouho jako v Americe, ale naštěstí je to velmi, velmi, velmi podobné i chuťově, při drobných změnách vynucených dostupností lokálních surovin. Je to nejlepší burger na planetě? Možná... Je lepší než vychvalovaný burger z Black Dog, předražený hambáč v Hard Rock Café nebo hovězina z Dish Burgeru? Tak to si pište! P.S. Update - evidentně už mají i pobočky v Moskvě, Istanbulu, Dubaji, Kuvajtu a chystají další. Burgerová expanze jak se patří!

Komentáře