Alfons Mucha, český malíř, grafik a také designér je neodmyslitelně spojený s obdobím secese. Jeho životním cílem byla snaha zpřístupnit krásu umění pro každou společenskou třídu, nejen pro elitu. To, že byl uznávaný umělec je všeobecně známé. Jeho jméno je ale kromě umění výrazně spojené ještě s něčím úplně jiným – se svobodným zednářstvím. V této, stále tajemnem opředené, organizaci byl respektovaný a v rámci její hierarchie stál velmi vysoko. Svobodné zednáře u nás v jistém období dokonce řídil.
Bez Muchy by nebyla secese
S tvorbu Alfonse Muchy, od jehož úmrtí si dnes připomínáme již 81 let, se setkal v nějaké formě každý z nás. Pro jeho tvorbu jsou charakteristické stejně tak symboly, jako dekorativní prvky. Právě ty ve svých dílech Mucha vyzdvihoval. Vyvinul vlastní estetické ideály a samostatný originální styl, který nese jeho jméno – říká se mu „styl Mucha.“ Dílo Alfonse Muchy můžete celkem snadno identifikovat i díky květinám, které často a rád vyobrazoval v neurčitých neoklasických róbách. Typické pro něj je také používání bledých, pastelových barev. Bez Alfonse Muchy by prostě secese nebyla.
Slavný malíř za svoji kariéru spolupracoval s celou řadou známých osobností a mezi jeho přátele a zákazníky patřily lidé z podnikatelských kruhů, zástupci šlechty, ale také z řad umělců napříč světem. Konkrétně vyzdvihněme jeho spolupráci s tanečnicí Sarah Bernhardt. Nenavrhoval pro ni jen plakáty k vystoupením, ale také výpravu, a to včetně kostýmů.
Trable se Slovanskou epopejí
Za vrchol Muchovy tvorby je ale považovaná, a plným právem, Slovanská epopej, soubor celkem dvaceti velkoformátových obrazů, kterým malíř shrnul dějiny slovanských národů, což byl jeho velký sen, a který vznikl v letech 1912 - 1926. S myšlenkou vytvořit toto velkolepé dílo si Mucha pohrával delší dobu, údajně již od Světové výstavy v Paříži v roce 1900. Problémem byly ale finance, které tehdy na takto náročný projekt neměl.
To se změnilo až díky setkání s americkým průmyslníkem Charlesem Richardem Cranem, který se uvolil, že náklady spojené se vznikem takto unikátního díla výhradně ponese. Crane byl známý mimo jiné tím, že ho vše kolem východní Evropy zajímalo. V roce 1900 se díky Muchovi setkal s TGM a právě toto setkání mělo sehrát významnou roli v tom, že se rozhodl vznik Slovanské epopeje finančně zaštítit. V květnu roku 1918 pak tento muž pomáhal Masarykovi v Americe v otázkách pomoci československým legiím a také se založením samostatného státu. A k propojení došlo i v čistě osobní rovině – Masarykův syn Jan si později vzal Craneovu dceru Frances. Na druhou stranu se Charles R. Crane proslavil bohužel také tím, že byl obdivovatelem Adolfa Hitlera a také stoupencem antisemitismu.
V momentě, kdy měl Mucha zajištěné potřebné finance, začal hledat vhodný prostor, kde by mohl velkoformátové obrazy začít tvořit. Rozměry jednotlivých pláten byly skutečně velmi monstrózní. Běžně dosahovaly délky přes osm metrů a na výšku pak přes šest. Ideální místo pak našel na zámku Zbiroh, kde si na téměř dvacet let pronajal sál s prosklenou střechou, který mu sloužil jako ateliér.
Nejjasnější svrchovaný commander
Ale ještě jednou zpět k Charlesovi Craneovi. Kromě toho, že byl významným podnikatelem, byl také respektovaným svobodným zednářem, stejně jako Alfons Mucha. Mucha byl velmi váženým členem této organizace, měl vliv na její chod a do jisté míry i na dějiny naší země. Zbiroh se tak po dobu jeho působení na něm stal významným centrem tohoto hnutí u nás a zámecké stěny tak byly němým svědkem celé řady setkání a ceremonií. Slavný malíř byl totiž mezi lety 1922 až 1938 takzvaným Grand Commanderem, tedy nejvyšším představitelem českých zednářů. Mucha byl také držitelem 33. skotského ritu, což je nejvyšší stupeň zasvěcení, kterého mohou zednáři dosáhnout. Přátelil se s americkými i francouzskými zednáři, a tak vlastně právě zednářům může lidstvo děkovat za vznik Slovanské epopeje.
Mucha stál také u zrodu hned několika zednářských lóží, a to včetně té, která nese jméno Jana Ámose Komenského, a která patřila k těm u nás nejvýznamnějším. Zednáři samotní jej ale vnímali rozporuplně. Část ho uznávala, Jiná naopak nenáviděla. Pře vznikaly například kvůli získávání financí, kdy někteří zednáři Muchovi vyčítali, že například projekt výzdoby Obecního domu nebyl dostatečně lukrativní, že mohl Mucha chtít víc. On chtěl naopak národu věnovat i touto formou nějaký dar. Alfons Mucha stál také u zrodu zednářské lóže Josefa Dobrovského, která funguje až do současnosti.
Bylo to ale právě svobodné zednářství, které významně přispělo i ke smrti malíře. Když do republiky vtrhli v roce 1939 nacisté, byl Mucha kvůli svým zednářským aktivitám ihned v jejich hledáčku. V nacistickém Německu totiž bylo zednářství zakázané. Totalitní režimy jako je stalinismus, fašismus nebo národní socialismus zednáře nepodporují. Jedinou zemí ze socialistického tábora, ve které nebylo zednářství zakázané, byla Kuba – jen tak pro zajímavost. Nelze se tedy divit, že se Němci o Alfonse Muchu zajímali, a ne kvůli jeho umění. Jako jeden z prvních byl vyslýchán. Krátce po výslechu 15. července 1939 umřel na zápal plic.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
