Prezident u Smrčné na Jihlavsku slavnostně otevřel naučnou stezku v lese. Na tom by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby ji neprojel autem, ze kterého navíc na jednotlivých zastávkách ani nevystoupil. Na většinu té lesní stezky se podle zákona autem nesmí. Aby navíc byla pro prezidentskou kolonu průjezdná, obec na ni snaživě narychlo navezla štěrk. Proč tu lesní stezku rovnou nevybetonovali?
Takhle nějak to dnes chodí v Severní Koreji, takhle nějak to chodilo v Česku za Husáka. Prostě papalášské manýry a Potěmkinovy vesnice. Přijede Vůdce, a tak se zuřivě štěrkuje, betonuje a natírá, jen aby to na těch deset minut vypadalo jako ze škatulky a bylo to pohodlné, krásné a pohádkově bezproblémové. Jen aby papapáš náhodou nemusel jít kousek pěšky. Ten narychlo navezený štěrk připomíná scénu ze slavné Mňačkovy knihy Jak chutná moc. V zimě se v mrazu narychlo asfaltuje ulice, aby tam mohla projet slavnostní kolona s rakví komunistického potentáta.
„Mám bolavou nohu,“ vysvětloval Zeman. Ano, je to starý nemocný muž s omezenou pohyblivostí. Cesty autem bychom mu proto gentlemansky odpustili a nepřipomínali to, kdyby nebylo dvou „ale“.
Prezident si svou nemohoucnost přivodil nezřízenou životosprávou a nestřídmostí, kterou je nejen smutně proslulý, ale bohužel se jí ještě chlubí. Nezřízeně se cpe jitrnicemi a bůčkem, nezřízeně hulí a nezřízeně chlastá. Všichni máme podobné osobní slabosti, a všichni se za ně v duchu stydíme. Zeman ale svou děsivou životosprávu provozuje zcela veřejně a vydává ji div ne za ctnost. A pak se diví, že ve svém věku nemůže na nohy.
Ctíme staré lidi, omezené svým věkem. Jenže Zeman prostě není případ starce, slábnoucího kvůli přibývajícímu věku. Připomíná spíš americké děcko obalené tukem z požírání hamburgerů a popíjení přeslazené coly, které funí, potí se a mává omluvenkou na tělocvik. Prostě žádná ctihodnost, ale směšnost a trapnost.
Hlavně si ale Zeman nechává vozit zadek tam, kam normální lidé dojdou pěšky, protože se tam autem zkrátka nejezdí. Lesní naučná stezka na Jihlavsku není ani první případ. V srpnu 2013 se prezident nechal vyvést autem na Sněžku, kde se tehdy konala Vavřinecká pouť. Autem se tam nesmí s výjimkou případů, které jsou přesně vymezeny v zákoně o ochraně přírody 114/1992 Sb. O turistech, kteří na Sněžku nevylezou po svých, se v zákoně nepíše nic. Prezident přitom nestojí nad zákony, ale je občan jako každý jiný.
Statisíce starých lidí mají bolavé nohy, ale ti se prostě nevozí autem po lese ani nevyjíždějí na vrchol Sněžky. V Zemanově chování je okázalé nadlidství – přezíravost a porušování zákonů a vyhlášek. On je prostě prezident a basta fidli. Jenže z hlediska českých zákonů má i prezident stejná práva a povinnosti jako poslední bezdomovec. Není král, ale jeden z nás. Respektive byl by – kdyby se nejmenoval Miloš Zeman a nechoval se jako nafoukaný komunistický papaláš.
A TADY si přečtěte, jak pro Zemana neplatí žádný zákaz.