Že při letecké havárii zemřel jeden z nejplodnějších skladatelů filmové hudby, už oběhlo včera všechny weby a ostatní sdělovací prostředky. A všude se připomíná pouze Titanik, Avatar, Spider-man a Vetřelci. James Horner má ale na kontě daleko více a podle mě i daleko povedenějších kousků.
Děs přichází z hlubin (1980)
Jenom ve zkratce – James Horner (jehož otec byl Rakušan narozený v Holíči, městě dnes ležícím u západních hranic Slovenska s Českem, takže do češtiny – byť se tak ve skutečnosti nikdy nemenoval – by se jeho jméno dalo přeložit jako Jakub Roháč) se hudbě věnoval odmalička, chtěl dokonce prorazit coby regulérní skladatel klasické hudby, ale veřejnost ani kritika jeho hudební pokusy neocenila.
Ruka (1981)
A tak se dal na skládání filmové hudby, přičemž alespoň zpočátku je očividně (nebo spíše ‚uchoslyšně‘) v jeho dílech slyšet inspirace od jeho někdejšího učitele, maďarsko-rakouského skladatele židovského původu Györgye Ligetiho, mimo jiné autora hudby ke Kubrickově filmu 2001: Vesmírná odysea – v jistých pasážích skutečně originální (technicky i melodicky) a smrtelně děsivé muziky.
Brainstorm (1983)
Ten pravý „temný nářez“ začíná cca od první minuty.
Jméno růže (1986)
Podle mého názoru asi nejpovedenější Hornerův soundtrack vůbec, mísící dovedně prvky moderní atonální hudby se středověkými chorály i mainstreamovou komorní lyrikou.
Miláčku, zmenšil jsem děti (1989)
Jakoby cirkusově nabubřelý ‚kabát‘ s množstvím divných cetek – bláznivá komedie s temným nádechem.
Případ Pelikán (1993)
Jedna z nejlépe zfilmovaných „Grishamovek“, mimo jiné i díky Hornerově hudbě podtrhující atmosféru strachu na temném pozadí korupce, vražd a konspirací v americké politice srostlé s vysokým byznysem a prorůstající do ‚nezávislého‘ soudnictví.
Jumanji (1995)
Klasická multižánrovka (rodinný, dobrodružný, fantasy, thriller), kterou od možného propadu zachránil snad hlavně Robin Williams a Hornerův soundtrack.
Čistá duše(2001)
Film o matematikovi, který se před měsícem také jako James Horner zabil při nehodě, i když automobilové – prapodivná náhoda.
Apocalypto (2006)
A na závěr už jen krátká ukázka – děsivý film a k tomu příslušně děsivá hudba.
A na úplný závěr z trochu jiné, ale přece podobné oblasti – 10 nejlepších soundtracků z počítačových her.