O těchto kočičích zvláštnostech jste možná neměli ani tušení.
1. Kočky předou, i když vůbec nejsou v pohodě
Vrnění jako takové je tichý vrčivý zvuk způsobený jemnými vibracemi slizničních řas v kočičím hrtanu umístěném pod hlasivkami. Zatímco tygři, lvi a další velké šelmy dokážou příst jen při výdechu, kočky domácí předou při nádechu i výdechu, a to už pár dní po narození.
Spousta lidí si myslí, že předení je známkou kočičí pohody, ale kočky předou i v situacích, které nejsou dvakrát příjemné – třeba při porodu, když jsou zraněné, při těžké nemoci nebo dokonce i při umírání. Kočka si tak předením s nejvyšší pravděpodobností ulevuje od bolesti a trápení. Frekvence vibrací kočičího předení je 27–44 hertzů. Jemné vibrace o podobné frekvenci uvolňují svalové napětí a urychlují hojení ran a zlomenin. Proto se také mimo jiné kočičí zranění hojí mnohem rychleji než psí.
2. Zákeřné matky okusují své potomky
Hmatové fousky pomáhají kočkám orientovat se v prostoru. Na tvářích jich mají 24 (ve dvou řadách po 6 fouscích na každé straně). Další pak mají nad obočím, na bradě a na zadní straně předních nohou. Jejich kořínky sahají až k nervových zakončením. Když pak kořist svým pohybem způsobí jemné proudění vzduchu, kočka ji díky hmatovým vouskům okamžitě zaregistruje.
Hmatové vousy ale slouží i k jinému účelu. Kočky je používají jako měřítko. Jsou široké stejně jako jejich tělo, takže když se chce kočka protáhnout malým otvorem, nejdříve do něj párkrát strčí hlavu, aby se ujistila, že se do něj vejde. Poškození vousů jí zásadně snižuje orientaci. Toho využívají některé úzkostné kočičí mámy, které svým rozdováděným koťátkům bez pudu sebezáchovy vousky okusují.
3. Vnímají hlavně žlutou a červenou barvu
Kočka je dalekozraká a nejpřesněji vidí na vzdálenost 2–6 metrů. Rozlišuje i barvy, přestože vidí spíše zamlženě a šedě, nejlépe vnímá žlutou a červenou. Vidí prostorově v rozsahu až 130°. Proto má tak výborný odhad vzdáleností a její skoky, nad kterými se tají dech, jsou přesně vypočtené.
Kočičí zornice rychle reagují na změnu intenzity a množství světla a mění se z úzké štěrbiny na téměř celoplošnou zornici. V zadní vrstvě oka se nacházejí zvláštní buňky s obsahem guaninu. Ty vytvářejí lesklé políčko – v podstatě miniaturní zrcadlo – tzv. tapetum lucidum. To způsobuje, že se kočkám strašidelně blýskají oči ve tmě nebo na fotkách pořízených bleskem. Jejich hlavní funkce je ale podráždit sítnici a vyvolat tak zrakový vjem i v šeru. Jen za absolutní tmy kočka nevidí nic.
4. Mrouskající se kočka přitahuje nejen kocoury
Vůně mrouskající se kočky je vzrušující nejen pro kocoury v plné zbroji, ale i pro ty vykastrované. A dokonce i pro jiné samičky. Pokud máte doma dvě kočky, může se vám v klidu stát, že ta, která se nemrouská, zaujme funkci kocoura a šílenou „vrkající“ a mňoukající kočku bude zezadu okusovat. Ta to bude přijímat masochisticky slastně.
Podobně kočkám voní šanta kočičí a kozlík lékařský. Hračky a polštářky naplněné těmito bylinkami přivádějí kočky do extáze. Podobnou reakci mohou prý vyvolat i zelené olivy. To jsme ale zatím nezkoušeli.
5. Nesnáší hořké
reactiongifs-me.gif
Pokud se kočičí tlamička setká s hořkou chutí, okamžitě začne šíleně slinit, aby se odporné chuti zbavila. Podobný zážitek si kočka dlouho pamatuje. Proto je tak těžké vpašovat kočce do jídla léky. Většinou je odhalí i v sebelákavějším kousku uzeniny.
6. Proč neumí slézt ze stromu, na který utekla?
Rovnováha koček je pověstná. Netrpí závratí ani v nejšílenějších výškách, jsou schopny si perfektně vypočítat délku skoku a při pádu srovnají tělo tak, aby při dopadu utrpěly co nejmenší újmu. Jejich vnitřní ucho prakticky neustále monitoruje a vyhodnocuje polohu hlavy a mozek pak koriguje polohu těla v prostoru, aby bylo neustále v rovnováze. Pokud se ale kočka na tyto mechanismy nemůže spolehnout, neriskuje a je až úzkostně opatrná. Když uteče třeba před psem na strom a nedokáže odhadnout výšku, volá o pomoc. Často ji pak musí sundávat hasiči. Pokud už se k sestupu odhodlá, couvá pomalu a obezřetně pozpátku.
7. Reagují spíš na ženy a děti
Kočky mnohem lépe než psi vnímají vyšší frekvence. Proto tak dobře zaměří pištící myš. A proto také lépe reagují na vysoké ženské a dětské hlasy než na hluboké mužské. Některé kočky – hlavně ty bílé s modrýma očima – jsou od narození úplně hluché.
8. Kočky se na rozdíl od psů domestikovaly samy
Pšenice, žito a ječmen začali lidé pěstovat před zhruba 10 000 lety. Jejich sýpky si pochopitelně oblíbily myši a krysy. Proto lidé velmi uvítali pomoc koček. Na rozdíl od jiných domácích zvířat, která byla ochočena lidmi, se kočky nejspíš domestikovaly samy – popud přišel od nich samých. Z toho také pramení jejich nezávislost, pýcha a občasná ignorace „spolubydlících“.
Původně se mělo za to, že první kočky žily s lidmi ve starém Egyptě, kde byly považovány za posvátná zvířata. Skupina francouzských archeologů ale objevila ostatky kočky pohřbené se svým majitelem v neolitickém sídlišti na Kypru. Ten byl osídlen zemědělci z Turecka, kteří si s sebou tedy pravděpodobně přivezli i kočky. Tento nález značně posouvá první výskyt domestikovaných koček do hlubších dějin.
9. Jak stará je vaše kočka v přepočtu na roky lidského života?
Přepočet kočičích let na lidské definují různé zdroje nepatrně odlišně. Převod každopádně není tak jednoduchý, jak si mnozí myslí (tedy vynásobit kočičí roky sedmkrát). Hlavním důvodem je, že kočky dospívají velmi rychle – obzvlášť v prvních dvou letech života. Je možné použít metodu, při níž k prvnímu roku života přidáte 15 let, ke druhému 10 a ke každému následujícímu 4 roky kočičího života.
Tracie Hotchner, autorka knihy Kočičí Bible, ale sestavila kalkulaci mírně odlišnou:
- měsíční koťátko = půlroční mimino
- tříměsíční kotě = čtyřleté dítě
- půlroční kotě = desetileté dítě
- osmiměsíční kotě = patnáctiletý puberťák
- roční kočka dosáhla lidské dospělosti – 18 let
- 2 lidské roky = 24 kočičích let
- 4 lidské roky = 35 kočičích let
- 6 lidských let = 42 kočičích let
- 8 lidských let = 50 kočičích let
- 10 lidských let = 60 kočičích let
- 12 lidských let = 70 kočičích let
- 14 lidských let = 80 kočičích let
- 16 lidských let = 84 kočičích let
Nejdéle žijícími kočkami jsou siamky a kočky plemene Manx. Pokud kočku chováte pouze doma, její věk dožití – pokud je zdravá – se tím téměř zdvojnásobuje. Momentálně nejstarší kočkou na světě je 26letá Tiffany Two z Kalifornie. Možná není úplně nejstarší, ale každopádně je tak zapsaná v Guinnessově knize rekordů. A je to pořád celkem štramanda. Vůbec nejstarší kočka všech dob se údajně dožila neuvěřitelných 38 let.
Podobné články
Komerční článek
Martin Miko
Markéta LukáškováDoporučujeme
