Všichni se bojíme smrti - jediné jistoty. Zůstává jedním z mála tabuizovaných témat, přestože lidé umírají jako na běžícím pásu. To ale náš strach spíše umocňuje. Navíc je v globalizovaném světě, kdy na nás minimálně jedna mrtvola denně vyskočí z obrazovky, smrt poněkud devalvována. Pokud neprojde těsně kolem nás. Fotograf Walter Schels spolu s novinářkou Beate Lakotta strávili více než rok v německých hospicích a dokumentovali poslední krůčky na životní cestě nevyléčitelně nemocných lidí. Všichni souhlasili, že budou vyfotografováni krátce před a bezprostředně po smrti. Všichni ti, kteří se v těchto místech nenávratně ocitnou, si plně uvědomují, že jejich život se chýlí ke konci. Přesto jen málokdo z nich postrádá tváří v tvář smrti naději v důstojný odchod z tohoto světa, a zároveň většina z nich doufá, že blížící se konec nebude definitivní. Více informací o projektu naleznete zde.

1. Heiner Schmitz (52 let) v listopadu a následně v prosinci roku 2003

2. Maria Hai-Anh Tuyet Cao (52 let) v prosinci 2003 a po své smrti v únoru 2004

3. Wolfgang Kotzahn (57 let) v lednu a únoru 2004

4. Ursula Appeldorn (57 let) v listopadu 2003 a o měsíc později

5. Barbara Gröne (51 let). Fotografie pořízené v listopadu 2003 od sebe dělí 11 dní

6. Walter Wegner (81 let) vyfocený v prosinci 2003 a v březnu 2005

7. Edelgard Clavey (67 let). První portrét byl pořízen v prosinci 2003, druhý o měsíc později.

8. Michael Lauermann (56 let). Tyto portréty pořízené v lednu 2003 dělí pouhé tři dny.

9. Gerda Strech (68 let) byla vyfotografována v lednu 2003. Zemřela 8 dní po pořízení prvního portrétu.

A TADY máte 29 fotek, které vám vrátí víru v lidskost.