Tyhle sladké akty má na svědomí losangeleský fotograf Blake Little, který se běžně zabývá hlavně fotkami pro reklamu, film a televizi, ale dělá i umělecké série publikované stále ještě ve formě starých, dobrých, kvalitních knih.

Jeho nejnovější projekt má název Preservation, což se dá přeložit jako konzervace ve smyslu zachování či ochrany. Asi nejlépe pro nás vystihne skutečný význam srovnání dvou sousloví v anglické a české verzi: environmental preservation = ochrana životního prostředí, self-preservation instinct = pud sebezáchovy.

Právě proto jsou zde modely polévány „tekutým jantarem“, který je „konzervuje“, „chrání“ a „zachovává“ v jejich čisté podobě i v toku času. Navíc „medový obal“ rozostřuje, zamlžuje a zastírá charakteristické prvky a křivky obličeje, čímž fotografované objekty „demokratizuje“ do podoby univerzální lidské bytosti.

1. Sladké mámení

1.jpg

Na jedno kilo medu musejí včely v průměru nalétat 150 tisíc kilometrů a sebrat nektar z bezmála šesti milionů květů (TADY máte podrobnou a přehlednou kalkulaci).

2. Medometka

3.jpg

V úlech je med tekutý, protože v něm včely udržují stálou teplotu. Jakmile ho však včelař stočí do sklenic, začne zcela přirozeně tuhnout a krystalizovat. Pokud ne, je do něj s největší pravděpodobností přimíchána voda.

3. Pevné tekuté pouto

2.jpg

Med je vhodný na hojení ran. Ostatně podobně jako cukr, který z rány vysaje vlhkost a zacelí ji, čímž znemožní rozvoj mikroorganismů a následného zánětu. V pravém medu jsou navíc i antibakteriální látky a také ty, které přirozeně uklidňují kožní tkáně.

4. Snesitelná těžkost medu

8.jpg

Med nesbírají pouze včely medonosné, ale i jejich další příbuzné plus čmeláci a některé druhy vos, ale pouze včely člověk chová a část jejich snůšky si bere pro sebe výměnou za jejich ochranu a většinou i plnohodnotnou náhradní výživu.

5. Medobolos

4.jpg

Lidé prokazatelně znají a sbírají med už nejméně patnáct tisíc let, poprvé však začali včely cíleně chovat až před nějakými čtyřmi a půl tisíci lety.

6. Venuše médská

7.jpg

Jedním z prvních lidmi vyrobených alkoholických nápojů byla spolu s pivem a vínem medovina – zkvašený roztok medu. Med sám nezkvasí, musí se smíchat s vodou, aby pro kvasinky nebylo prostředí příliš toxické. Tím zároveň ztratí i svou charakteristickou barvu, proto je pravá, ničím nedobarvovaná a ani jinak modifikovaná medovina vždy jen lehce nažloutlá, někdy téměř i bezbarvá.

7. Tohle je ... sladká Sparta!

9.jpg

Úly a včelíny většinou vnímáme jako stacionární objekty, ale existuje i včelařství kočovné. V Kalifornii například objíždějí včelaři v době rozkvětu mandlové háje, v Rumunsku se vydávají na úbočí hor nejprve na akáty, a pak pokračují dál podle toho, co se postupně dostává do rozpuku. Díky tomu si třeba právě v Rumunsku včetně velkých supermarketů můžete koupit nejrůznější druhy pravých medů, které v Česku potkáte maximálně při brouzdání internetem.

8. Královna matka

5.jpg

Med nemusí pocházet pouze z květů. Ten tzv. lesní, tmavý až černý, získávají včely sběrem exkrementů mšic, které jsou díky zvláštnímu metabolismu těchto (pro nás) škůdců plné cukrů (ale také látek, které způsobují ono charakteristické zabarvení). Stejně tak ale včely dokážou sesbírat třeba i sladké průmyslové odpady, které jsou kromě cukru bohaté i na umělá barviva, a to pak může vzniknout třeba med červený, zelený či modrý (viz ZDE). A do třetice, některé květy (například rododendronů a azalek) produkují nektar s obsahem jedu. Přesněji řečeno látky jedovaté pro člověka, ne však pro včelu. Prý se toho kdysi využívalo na panovnických dvorech, kdy vrchní královský/sultánský včelař nechal včely v létat v prostoru s těmito kvetoucími rostlinami a vzniklý med se pak použil na lstivé sprovození politického protivníka ze světa.

9. Ten je úplně medovej

6.jpg

Světově největšími producenty medu jsou Čína (436 000), Turecko (81 115) a Argentina (75 500), následují je Ukrajina (70 134) a Spojené státy (66 720). Čísla v závorkách znamenají roční produkci v metrických tunách.

10. Člověk povstal z prachu, včela z medu

10.jpg

Včela je výsledkem evolučního procesu zvaného symbiotická adaptace. Z květů rostlin a včel se staly tzv. mutualisté, tedy že se vzájemně využívají ve svůj prospěch. Květy produkují sladký nektar, jen aby nalákaly včely, kterým slouží za potravu, ale zároveň při jeho sběru poslouží k rozmnožování dané rostliny. Těžko se dopátrat toho, kdo z nich začal tomu druhému nabízet jako první určitou výhodu. Je to podobná otázka, jako zda byla první slepice, nebo vejce.

A jak takovéhle fotky medové akty vznikají? Voní to, lepí to?