1. Renault Clio V6

Začneme Renaultem, protože ten už si jednou pořádného zabijáka vyzkoušel. Nutno dodat, že tohle extrémní Clio jste si na krámě rozhodně nespletli. Bylo mnohem širší a svalnatější než sériový model a chyběly mu zadní sedačky. Na jejich místě byl totiž silný šestiválec o výkonu 230 koní, který přenášel výkon na zadní kola. Krátký rozvor, koncepce MR (mid-rear: motor uprostřed, pohon vzadu) a vysoký výkon. To je trojčlenka, která vyžaduje zatraceně pohotové ruce, protože jakmile vám auto v zatáčce uletí – odborně se tomu říká snap-oversteer – v podstatě už nebudete mít šanci ho „chytit". Stačí přijet do zatáčky příliš rychle, náhle pustit plyn, a díky motoru uprostřed se začnete točit jako káča.  

2. Peugeot 205 GTI

Sehnat dnes zachovalého malého Peugeota je opravdový kauf. Přitom to donedávna byl jediný artikl téhle automobilky, který upomínal na slavné rallyové úspěchy. Důvodem vyhynutí slavné rodové linie není rez, která schvátila tolik jiných aut (třeba většinu Escortů), ale mladí, nezkušení řidiči, co si koupili tohle GTIčko za babku, a pak s ním přepálili nájezd do zatáčky. Neuvědomili si, že prudkým dupnutím na brzdy přenesou u lehkého vozu všechnu váhu na předek, takže se zadek odlehčí a z poslušné předokolky se stane regulérní zadokolka. Pokud v tu chvíli špatně zareagují, s největším pravděpodobností končí ve stromě a svět má zase o jedno GTIčko méně. Přitom je právě tenhle zlozvyk u 205 široce zdokumentovaný, a když jste na něj zvyklí, můžete jezdit zatáčky krásně bokem.  

3. Toyota MR2

A znovu tu máme snap oversteer, zákeřné přetočení, kterým byla Toyota MR2 (pojmenována právě podle koncepce mid-rear) vyloženě pověstná. Na trh přišla zhruba ve stejné chvíli jako konkurenční Mazda MX-5. Jenže zatímco bestsellerová MX-5 je krotká jako štěně labradora a o přetáčivosti vám dá vědět několik dnů předem, Toyota je nevycválaná. Stačí přepálit nájezd do zatáčky nebo podřadit bez meziplynu a auto se prudce láme do smyku. Do smyku, který nestihnete vyrovnat, protože příliš surové kontra vás vystřelí opačným směrem takovou silou, že už se stihnete jen modlit a počítat stromy u silnice.  

4. Lancia Stratos

Krátký rozvor, velké převisy, nula posilovačů a mizerný výhled všemi směry. Stratos byl od začátku designován jako závodní auto a do prodeje se dostal jen proto, že to vyžadovaly směrnice FIA. Nikdo vám ho ale neprodal s životní pojistkou a nevyplněnou závětí, což byla chyba, protože existence běžného smrtelníka v tomhle autě se dala po otočení klíčku v zapalování počítat na minuty. Jedno z nejnevyzpytatelnějších aut historie bylo v rukou expertů neuvěřitelně schopnou zbraní. V rukou zelenáčů plnilo tutéž funkci, ovšem s hlavní namířenou proti nim. Stratos uměl být trpělivý. Pětkrát s vámi projel tutéž zatáčku stejným stylem, aby vám pošesté za sebemenší pochybení urval ruce a narval je do očních důlků. V tom lepším případě.  

5. Porsche 911 Turbo (930)

Legendární poršák, který si vysloužil přezdívku Ovdovovač (Widow Maker). Důvod je jednoduchý. Obří turbo, které se do tří tisíc otáček tváří, že neumí do pěti počítat, a pak vás nakopne takovým způsobem, že se z toho sbíráte dalších pár dnů. Z dnešního hlediska není 930 Turbo nijak zázračně rychlá, ale nástup výkonu od turba je tak masivní, že pocitově řídíte mnohem dynamičtější auto. Jenže pokud turbo nastoupí v zatáčce a ještě na mokru, zažijete jaké to je být kuličkou vystřelenou z praku. Problém je, že v nízkých otáčkách působí 930 tupě, takže na to dupete bez rozmyslu a dřív nebo později se vám to vymstí.  

6. Porsche Carrera GT

A nesmí tu chybět ani ovdovovač číslo dvě. Porsche si na svém supersportu dalo opravdu záležet. Technologicky se až do nedávného příchodu hybridního 918 Spyder jednalo o nejrychlejší, nejvýkonnější a nejpokrokovější Porsche všech dob. A také bylo nejblíž závodnímu speciálu. U těch se musí přistoupit na trochu přísnější pravidla hry. Bez zahřátých gum byste se např. neměli pouštět do žádných větších experimentů a vždycky byste měli mít na vědomí, že jde o bojové plemeno. I samotný kmotr vozu, německý über řidič Walter Röhrl kdysi prohlásil, že Carrera GT umí být na limitu pěkně zrádná. Když to říká tenhle chlapík, měli byste to brát vážně. Tohle auto už vykopalo hrob mnoha lidem, naposledy hollywoodskému herci Paulu Walkerovi. Média po jeho smrti Porsche nesmyslně démonizovala, což je samozřejmě nesmysl. Tohle auto samo od sebe své řidiče nezabíjí, musí k tomu získat nějaký ten podnět. Když se k němu chováte s respektem a nevyskytne se technická závada, může z toho být celkem idylický vztah. Jenom nesmíte zapomenout, kdo v něm má koule (Nápověda: vždycky to musíte být vy).  

7. Shelby Cobra

Nádherná mašina s neuvěřitelně znějícím osmiválcem. Velká škoda, že dneska existuje víc replik než originálů. Shelby moc dobře věděl, co dělá, když Cobru stavěl. Její závodní úspěchy o tom jasně vypovídají. Opět však platí, že auto nepatří do ruky lidem s těžkou nohou a úplným začátečníkům. Výkonný, ale těžký motor se na rozložení hmotnosti neprojevil zrovna ideálně. Záď se velmi rychle odlehčovala a ani extrémně široké gumy si nedovedly poradit se značným přívalem koní. Pokud jste na to dupli a auto vám šlo rychle do smyku, to nejhorší, co jste mohli udělat bylo prudce ubrat během kontra. V tu chvíli totiž gumy chytly značný grip, auto se kouslo na opačnou stranu a hodilo s vámi o protější zeď tak neuvěřitelnou silou, že se většinou na tisíc kousků rozsypal nejen vůz, ale i jeho posádka. S Cobrou nejde zacházet ani v rukavičkách (na to není stavěná), ani příliš hrubě (protože pak kouše). Musíte prostě najít tu zlatou střední cestu. A pokud se chcete dožít druhého dne, musíte ji najít rychle.  

8. Dodge Viper RT/10

Motor prvního Vipera vážil tři a půl metráku. Značná část auta byla outsoursována z náklaďáku. Chyběla kontrola trakce, chybělo ABS, chyběla klimatizace, chybělo vlastně úplně všechno. Co rozhodně nechybělo byl výkon. Jeden americký motoristický magazín přirovnal řízení Vipera k ping-pongu s baseballovou pálkou. Viper je rychlý, ale zároveň dost neobratný a na extrémně širokých gumách se ve vysoké rychlosti umí roztancovat tak, že to nikdy nekončí dobře. Speciální edice v průběhu let přidávaly koně po stovkách, ale auto bylo pořád stejně nevycválané. Ve výsledku to znamenalo, že vás zvládalo zabít se stále vyšší účinností. Není divu, že prodeje jeho nové generace váznou. I automobilka je přesvědčená, že se ho lidi prostě bojí, a proto nutí lidem zadarmo zkušební jízdy. Nebojte se ho, on je úplně ochočenej, klidně si ho pohlaďte. Ale bacha, od včerejška nežral... Článek vznikl ve spolupráci s www.ifaster.cz