1. Lidice jako náhodná oběť

Když zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zemřel na následky atentátu, bylo jasné, že se nacisté budou mstít. Dopadení a smrt výsadkářů operace Anthropoid ale Němcům nestačilo. Nacisté v čele s K. H. Frankem a Heydrichovým nástupcem Kurtem Daluegem rozhodli o demonstrativním vyhlazení celé jedné obce jako varování před německým hněvem. Na malou obec Lidice na Kladensku padla volba nešťastnou náhodou. Cílem Němců bylo pomstít se místu, které má spojitost s někým z výsadkářů. Strůjcem tragédie je jistý Václav Říha, který se při rozchodu s dělnicí Annou Maruščákovou vydával za odbojáře a jeho dopis byl odhalen gestapem. Nacistům stačilo, že se údajný odbojář Říha Maruščákové v minulosti zeptal na rodinu Horákových z Lidic, jejichž syn byl v Británii u RAF. I takto slabá záminka stačila k tomu, aby nacisté vynesli nad Lidicemi ortel smrti.

2. Z mužů přežil jen jediný

Do Lidic vtrhlo gestapo a začalo zatýkat všechny obyvatele. Ženy s dětmi byly převezeny do budovy kladenského gymnázia. Několik málo dětí bylo postupně vybráno k poněmčení, zbylé byly s matkami poslány do vyhlazovacích táborů, kde většina byla zplynována v koncentračním táboře Chelmno v Polsku. Válku přežilo 143 lidických žen a v německých rodinách bylo vypátráno 17 dětí, jejichž život byl ušetřen výměnou za převýchovu v Říši. Z mužů zásah nacistů přežil jen jeden, Jiří Tůma ze sousedních Makotřas, který obcí náhodou projížděl na kole a dostal se do spárů gestapa. To, že nebyl občanem Lidic, mu zachránilo život a mohl popsat, jak celkem 173 mužů a chlapců starších 15 let bylo shromážděno v Horákově statku, kde nacisté ověřovali jejich totožnost. Tůmu gestapo propustilo, ale výstřely, které slyšel na cestě domů, svědčily o jediném. Lidičtí muži byli do jednoho popraveni. Nejmladšímu bylo teprve 14 let, o svém věku lhal. Nejstarší zastřelený muž byl starý 84 let.

GALERIE Lidice

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

3. Snaha o totální vymazání z mapy

Lidice měly být demonstrací nacistické síly a zlovůle. Němci rozhodli, že po obci nezůstane ani památka a bude zcela zničena. Po masakru u Horákova statku bylo vypátráno dalších 26 obyvatel obce, kteří v době zásahu gestapa nebyli doma. Ty čekala smrt na střelnici v Kobylisích. Ještě hůře než lidé dopadlo místo, v němž žili. Domy příslušníci SS nejprve zapálili a následně obvodové zdi odpálili trhavinou a vykopali ze základů. Se zemí byly srovnány všechny budovy včetně kostela. I to bylo ale nacistům stále málo. Esesáci dokonce i vykopali rakve z místního hřbitova a znesvětili těla mrtvých obyvatel Lidic. Došlo i na překopání koryta potůčku, který obcí protékal, vytrhání všech stromů z kořenů a zasypání rybníka sutí. Nic nesmělo zůstat jako předtím, Lidice musely být zcela vymazány z map. Likvidace obce zabrala Němcům téměř rok a půl. O obludnosti jejich jednání se můžeme dnes přesvědčit z dochovaných filmových záznamů, které sami příslušníci SS hrdě natáčeli.

4. Nejznámější obec na světě

Do osudného 10. června byly Lidice prakticky bezvýznamnou vesnicí. Žilo zde něco málo přes 500 obyvatel, většina mužů pracovala v nedalekém Kladně jako horníci či na hutích, většina žen byla v domácnosti. O existenci Lidic věděli tak leda jejich sousedé v blízkém okolí, pro ostatní byla obec jen jednou z mnoha teček na mapě. Tragédie ale vše změnila. Lidice se staly obcí, o které slyšel celý svět. Lidickým masakrem se sami Němci chlubili, takže se o něm mohli dozvědět i lidé po celé Evropě, ale i v Severní či Jižní Americe. V těch všech zvěrstva napáchaná nacisty rezonovala a svorně se shodli na tom, že osud Lidic nesmí být zapomenut. Slávu padlé obci provolávali ve Velké Británii, ve Francii, v USA, ale i v Mexiku nebo Brazílii. Na počest Lidic bylo přejmenováno několik městeček a dokonce se našli i lidé, kteří své děti narozené bezprostředně po tragédii pojmenovali Lidice.

5. Jako fénix i Lidice povstaly z popela

Bezprostředně poté, co bylo Kladensko na konci války osvobozeno, bylo místo, na němž stály Lidice, alespoň provizorně upraveno do pietní podoby. Ihned bylo vládou rozhodnuto o vybudování památníku i o výstavbě obnovené obce poblíž té původní. Dostálo se tak heslu, které bylo již za války s Lidicemi spojeno: Lidice shall live! (Lidice budou žít!). Na přelomu čtyřicátých a padesátých let v nových Lidicích vyrostlo 150 nových domů. Do obce se postupně vracely ženy, které přežily koncentrační tábory a děti, které se vrátily z Německa. Území starých Lidic bylo s náležitým respektem přetvořeno v národní kulturní památku s památníkem v podobě celoročně otevřeného muzea. Smrt 82 lidických dětí připomíná působivé sousoší Marie Uchytilové. O Lidicích bylo natočeno několik úspěšných snímků. Lidice žijí dál a jejich odkaz nikdy nezemře. Ať už dnes po 80 letech nebo za dalších 80 let, malá obec na Kladensku svým temným osudem bude navždy připomínkou těch nejhorších hrůz, které člověk napáchal. Nezapomeňme a nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo.

Zde si můžete připomenout atentát na Reinharda Heydricha, který byl nacistům záminkou pro vyhlazení Lidic.