1. F-16 Falcon

www.fas.org Americký bestseller od Lockheed Martin, který se vyrábí od roku 1973. Ve službě je od konce sedmdesátých let a momentálně létá v pětadvaceti zemích světa. Lockheed má prý dost objednávek na to, aby se výrobní linka nezastavila do roku 2017. V čem tkví kouzlo tohohle jednomotoráku (většina moderních amerických stíhaček je vybavena dvěma motory)? Původně byl navržen jako bojová stíhačka, ale nakonec se proměnil ve víceúčelový stíhací letoun, který je schopen vzlétnout za každého počasí a má celou řadu variant pro nasazení v různých bojových scénářích. Americké letectvo už šestnáctky pár let nenakupuje, ale pořád jich má ve výbavě dost. Právě F-16 teď letěla na evropské „soustředění" do Polska. Je to sice béčko, ale upgradované nejnovější elektronikou a výzbrojí.  

2. F/A-18 Hornet

Wiki Commons (Seržant Aaron Allmon, letectvo Spojených Států) Hlavní letecká síla americké armády. Hornet byl vyvíjen jako bojový a útočný (Fighter/Attack... F/A) stíhací letoun. Není o moc mladší než F-16 a primárně měl nahradit v mnoha ohledech nevyhovující F-14 Tomcat, hvězdu filmového Top Gunu. Horneti jdou na dračku i mimo USA, což dokazují objednávky z Austrálie, Finska, Španělska, Švýcarska nebo Malajsie. Hornet byl mnohokrát modernizován až do verze F/A-18 E/F SuperHornet, kterou si americké letectvo schovává pro sebe a nenabízí ji na export. Hornet není rychlejší než Falcon, ale při stejném doletu a dynamice uveze víc raket.  

3. SU-27 Flanker

www.prideaircraft.com Ruská chlouba, která momentálně v modernizované verzi bloumá nad Evropou. Je to svým způsobem větší, výkonnější a nebezpečnější MiG-29. Od svého uvedení v roce 1985 Sukhoi vyrobil řadu vylepšených verzí (SU-30, SU-33 a konečně i SU-35, o tom ale za chvíli). Tuhle hračku najdete ve výzbroji Angoly, Číny, Kazachstánu, Indonésie, Vietnamu nebo Ukrajiny. Je to ovšem jen pár kusů, zdaleka největším odběratelem je samotné Rusko. Co se týče maximální rychlosti, stoupavosti, doletu nebo nosnosti, překonává Flanker ve všech ohledech jak Falcona, tak Horneta. Modernizované Hornety ovšem disponují lepší elektronikou.  

4. SU-35

asitimes.blogspot.com Po všech stránkách vylepšená SU-27. Pětatřicítka je posledním Flankerem a hlavně vytěžením původní platformy až do dna. Je páteří ruského letectva a zároveň stíhačkou generace 4++ (pátou generací se rozumí nejnovější stíhačky, třeba F-22 Raptor). Stoupavost, maximální rychlost i dolet jsou mírně vylepšeny oproti sedmadvacítce, ale především je tu nová elektronika, menší radarový odraz (tj. radary uvidí pětatřicítku mnohem později než sedmadvacítku) a řada dalších vylepšení.  

5. JAS-39 Gripen

Saab Švédská hitovka, která během svého vývoje málem zbankrotovala tamní armádní rozpočet. Naštěstí se po uvedení Gripenu koncem osmdesátých let našlo i pár zákazníků, kteří byli ochotni vzít Gripeny na milost. Mezi nimi i Česko, Maďarsko nebo Jižní Afrika (kde ovšem většinu času tráví v hangárech). Švédsko si vývojem Gripenu ukouslo hodně velký krajíc, protože chudší země na vlastní letku nemají (takže sice o Gripeny zájem mají, ale jen koukají skrz výlohu) a ty bohatší si vybírají dražší stroje. Švédi se samozřejmě snaží stroje modernizovat, takže ve vzduchu Gripeny bez problémů stíhají modernizované Hornety nebo Su-27.  

6. Eurofighter Typhoon

www.eurofighter.com Společný porevoluční projekt evropských zemí, který stál fůru peněz a málem ztroskotal na těžkostech jednotlivých partnerů. Nakonec se přes mnohé překážky podařilo Eurofightera dostat do produkce. Co k němu říct? Technologicky i dynamicky překonává všechno z našeho žebříčku, s výjimkou Su-35, která už byla vyvíjena s ohledem na jeho existenci. Piloti, kteří vyzkoušeli Eurofighter i americkou superstíhačku F-35, se sice srovnání brání, ale označují Eurofighter za extrémně agilní, dokonale ovladatelnou a moderní stíhačku, na kterou může být NATO pyšné. Radarový odraz je minimální, rychlost, dolet a stoupavost bezkonkureční. Typhoon navíc umí nadzvukový let i bez použití přídavného spalování a má nejmodernější kokpit z popisovaných strojů. Najdete ho ve výzbroji Velké Británie, Itálie, Rakouska, Německa a Ománu, tedy především zemí, které financovaly jeho vývoj. Další tucet států na něj momentálně stojí frontu.  

7. Rafale

www.worldwide-military.com Nebyli by to Francouzi, kdyby neměli něco vlastního. O Dassault Rafale se začalo mluvit už v sedmdesátých letech, ale vzhledem k rozpočtovým škrtům, několika změnám ohledně role stíhačky na bojišti (z jednomístného stroje se stal prioritně dvoumístný) a dalším okolnostem nedošlo k jeho nasazení do služby dřív než v roce 2001. Do francouzského letectva se tak dostal až typ Rafale M, značně modernizovaný původní prototyp. Zatím ho provozuje pouze Francie, ale pár zemí má zájem o jeho odkoupení. Navzdory neustálé nutnosti upgradovat některé systémy se totiž jedná o agilní stíhačku za slušné peníze. A na to hodně států slyší. Rafale je extrémně lehký stroj, což se příznivě projevuje ve stoupavosti a doletu. S moderní elektronikou a novým typem radaru, který se do něho montuje právě nyní, půjde o mimořádně schopnou zbraň.