Člověk má jenom jedny nervy.
Můžete si stokrát říkat, že to chce klid, vždyť je to přeci jenom dítě, ale stejně vás ten malej sígr nakonec dokáže neskutečně rozčílit.
1. Je děsně pomalý
Všechno mu strašně dlouho trvá. Nechám ho, ať si nazuje botičky. Nazouvá si je půl hodiny a pak mu je musím stejně sundat, bo je má obráceně. Nebo u jídla. Stačí pozorovat tu jeho marnost. Nabere si lžičkou například rýži a než vloží lžičku do pusy, poloviny rýže rozsype na zem a druhou na sebe. Tím pádem si pochutnává na prázdné lžičce. Jedení s ním je jeden nekonečnej zpomalenej film.
2. Cesta autem
To je úplně samostatná kapitola. Za cestování autem s dětmi by se měl dávat nějaký diplom (za účast. Vyhrát nikdy nemůžete. Jenom se zúčastnit).
Stokrát ho necháte vyčůrat. Nad mísou ho ždímete úplně do sucha. Stejně, po pár ujetých kilometrech potřebuje čůrat.
Při prvním: „Kdy už tam budeme?“ s grácií odpovím, že za chvíli. Při desátém „Kdy už tam budeme“, s menší grácií se zvýšeným hlasem oznamuju, že jsem říkal, že za chvíli. Při stém dotazu, kdy už tam budeme, začínám křičet, že nikdy a při pětistém dotazu hledám u silnice nějaký příhodný strom, do kterého bych to napálil, abych našel klid.
A úplně nejvíc mě fascinuje, jak při jízdě autem chce vždycky přesně to, co zrovna nemám. Mám s sebou pro něho svačinu, on má žízeň. Mám pro něho pití. On má hlad. Mám pro něho pití i jídlo, on chce čůrat.
3. Procházka
Jakýkoliv pohyb po venku s ním může být rizikový.
Vytáčí mě, když si sedne na zem, že ho bolí nožičky a odmítá vstát. Vytáčí mě, když ho potom zvednu ze země, seřežu, bo dělá scény a vždycky se najde nějaký uvědomělý bezdětný chytrák, který radí, jak mám vychovávat dítě.
Rozčiluje mě, když někam jdeme, spěcháme a mladej se zastaví a povídá: „Taťko, podívej, to je ale hezký klacek.“.Pak tam stojíme dvacet minut a díváme se, jak je ten klacek děsně moc hezkej.
Rovněž mě poměrně rozladí, když ten děsně hezkej klacek ze země nakonec vezme a začne s ním mlátit do věcí či živočichů v okolí včetně mě.
4. Spánek
Rozčiluje mě, jak nespí. Když má spát, tak neusne.
Naopak pokaždé, když potřebuju, aby byl vzhůru, tak usne. Z toho by jednomu jeblo.
5. Jídlo
Vytáčí mě, když se ho zeptám, co by chtěl k večeři a on řekne, že nic.
Irituje mě, když chce k obědu kuřátko, já ho udělám a on pak řekne, že kuřátko nechce, že chce jogurt.
6. Společné hraní
Rozčiluje mě, když chce, abych si s ním hrál nějakou hru, kterou si on vymyslí, já tu hru nechápu, nevím, co přesně po mě chce, tak improvizuju a on začne řvát, protože takhle se ta hra nehraje.
Irituje mě, když chce, abych mu něco nakreslil, já mu to v dobré víře nakreslím a on se potom vzteká, že jsem to nakreslil špatně.
Ono toho je samozřejmě mnohem víc, čím mě můj syn rozčiluje, ale ve finále mě může nasrat úplně do nepříčetna, ale pak vždycky vychladnu. Dítě mě občas sere, ale i tak ho mám rád (většinou). Je to přeci můj syn.
A tady máte 12 příšerných vět, kterými děti děsí své rodiče.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
