Podobné dotazy se mi ze strany mého okolí i rodiny postupně hromadí a já už začínám být unaven na ně odpovídat, protože odpověď je fakt na dlouho. Právě proto jsem se rozhodl, že to tak nějak sesumíruju do článku. Tento článek je tedy pro mou rodinu a moje okolí, aby věděli, čím se vlastně živím. Jo a taky může být pro ty z vás, kteří jste se z nějakého sebemrskačského důvodu rozhodli, že se budete živit psaním.

Začneme hezky obsáhle a procítěně. Co to je psaní? Websterův slovník definuje psaní jako… Ale co, srát na to. Nezačneme procítěně. Jak se vůbec dá živit psaním? Je spousta možností.

1. Novinář

journ.jpg

Klasický novinář. Nějak takhle musíte vypadat, když se chcete živit novinařinou. (Foto: http://www.huffingtonpost.com)

Tak asi každý tak nějak ví, co to znamená novinář. Pracuje s fakty, popisuje události tak, jak se staly, shání zdroje (tedy v ideálním případě), pídí se po pravdě a podobně. Investigativní novinář rozkrývá kauzy, které hýbou společností a samotné psaní je pouze částí jeho práce.

Já nejsem novinář, takže pro vás žádné tipy nemám. Asi bych možná doporučil, abyste vystudovali žurnalistiku.

Novináři nosí klobouky, za kterými mají propisku a neustále u sebe nosí notýsek, aby si mohli zapisovat zjištěná fakta. Teda aspoň podle filmů. Já tomu věřím, že to tak je.

2. Magazíny

A tady už nepotřebujete být žurnalista. Tady prostě stačí, že umíte psát a vymyslet si téma. Musíte umět psát tak, aby to zaujalo nejen čtenáře, ale i šéfredaktora magazínu. Jinak vám spolupráci samozřejmě nenabídne.

Magazínů je nespočet jak tištěných, tak těch online. Tam se dá upíchnout poměrně lehce. A pozor. Dokonce nemusíte ani ovládat dokonale gramatiku. V drtivé většině magazínů fungují otroci přikovaní řetězy k topení, kteří za hrst rýže texty opravují. Říká se jim korektoři.

Takže pokud jste jako já gramatické netáhlo s náběhem na dysgrafii, pořád máte šanci živit se psaním.

Potom buď v magazínech pracujete jako redaktoři anebo jako externisti. Magazín vám za každý článek smrkne něco peněz a všichni jsou spokojeni.

3. Knížky

odkarla.cz_.jpg

I psaním knih se dá uživit (Foto: odkarla.cz)

Inu, tohle je celkem tenký led. Uživit se psaním knížek u nás zvládá jen hrstka lidí. Takové ty žvásty typu: „Psaním knih se u nás uživit nedá“ jsou ale úplně mimo mísu. Uživit se tím dá. Akorát musíte mít hodně velikou kliku. Můžete napsat sebelepší knížku, ale pokud nemáte zvládnutou propagaci, tak máte smůlu.

V nakladatelství mi pořád omlacují o hlavu: „Piš pro svojí cílovku.“ Já třeba vůbec nevím, že mám nějakou cílovku, ale oni na tom lpí. Pokud totiž máte jasně stanovenou početnou cílovku, tak je možnost, že se těch knížek prodá hodně. Inu, hodně. V našich končinách se pět tisíc prodaných knížek považuje za malý zázrak a deset tisíc je posléze honosně označeno za bestseller. Jestliže prodáte víc než dvacet tisíc knížek, tak v nakladatelství bouchnou šáňo a pořádají oslavné orgie a obětují kozla.

Jestliže se chystáte napsat román o chovateli ještěrek, který bude mít celospolečenský přesah a celý bude metaforou zvěrstev druhé světové války, tak s největší pravděpodobností bude vaše cílovka čítat sto chovatelů ještěrek, dvacet literárních nadšenců a komisi, která udílí literární ceny. Jako možná i nějakou tu cenu vyhrajete, ale tu cenu potom budete muset i sníst, protože nebudete mít na jídlo.

Pokud chcete vytěžit děsný love, tak musíte napsat recepty z kuřecích kůžiček anebo zbouchnout manželku a až se vám narodí syn, tak o tom psát ufňukané články.

Taky můžete celý svůj život přesunout na Facebook, sbírat fanoušky a těm potom knížky prodávat. A to je pak jedno, jaký to bude žánr.

Jo a ptáte se, jak vydat knížku? Různě po sociálních sítích kolují kurzy nebo rovnou i příručky či knížky o tom, jak napsat knížku. Za pár tisíc vám dotyčný poradí, jak na to.

Chcete vědět, jak na to? Napište prostě knížku. Až ji napíšete, pošlete ji do všech nakladatelství, která si vygooglujete. Oni vám stejně nejspíš neodpoví, ale třeba jo. Tahle rada je zadara.

4. Blogy

Tady se bavíme o jiných blozích, než si myslíte. Ten váš blogísek, kde píšete o kosmetice anebo se se čtenářem podílíte o svoje názory, ten vám nevydělá nic. Možná, když máte kliku a vysokou čtenost, tak vám Avon pošle krém na křečový žíly zadarmo, když ten krém v článku pořádně vychválíte. To je terno jak hrom. Můžete žrát krém na křečový žíly. Konečně se to začíná rentovat. Teď už bude dobře.

Nechme ten váš blogísek stranou (i když takový blogísek může být ideálním portfoliem vaší práce a na jeho základě potom získáte nabídku psát opravdu pro někoho za prachy, a ne za krém).

Pokud se bavíme o blozích a výdělku, tak je řeč o firemních blozích. To teď z nějakého důvodu hodně frčí. Různé firmy mají na svých stránkách i záložku „blog“. Tam si platí pisálky, aby jim vytvářeli obsah, který posléze ona firma sdílí přes sociální sítě a tahá si tak na stránku návštěvníky.

A pozor, tyhle firemní blogy bývají často honorovány lépe než články do časopisů. Pro pisálky je to zlatý důl. Nicméně je asi složité se do takového firemního blogu nominovat. Musíte čekat, až vás sami osloví. A pokud nemáte za sebou žádnou odvedenou práci, tak vás jako nýmanda osloví těžko.

5. Copywriter

To může být v podstatě cokoliv. Prostě někdo, kdo píše texty. Máme tu klasické nosiče vody. Tedy nádeníky, co za pár šupů píší firmám třeba popisky u zboží na e-shopech (nepromokavá bunda vhodná převážně do deště, ale dá se v ní i létat letadlem), na webu přepisují například historii firmy, no prostě všechny ty nudný kecy, který nikdo nečte.

Pak tu máme kreativní copywritery. Ty už mívají občas dovolenou i vlastní vůli a sem tam jim bývá dovoleno napsat třeba slogan anebo nějaký PR článek. Tahle sorta většinou spolupracuje s nějakou reklamkou anebo PR agenturou. Když jste hodně dobrý copywriter, tak vás firmy samy oslovují a žije se vám dobře. Pokud píšete za kilo na normostranu unylé texty bez nápadu, tak se radši jděte zabít. Lepší už to nebude a kurvíte ceny ostatním copywriterům, kteří to myslí vážně a něco umí.

6. Rady na závěr

Hodilo by se to samozřejmě nějak hezky zakončit. Například nějakou motivační větou typu, že píle se vám vyplatí a pokud budete na sobě hodně pracovat, budete se mít dobře a psaní vás uživí.

Já na motivační věty kašlu, ale můžu vám říct, že živit se psaním je často docela řehole. Pokud nejste někde na hlavní pracovní poměr v redakci, ale makáte na volný noze, musíte se otáčet, brát, co se namane a doufat, že ten váš román o chovateli ještěrek vydělá balík, abyste nemuseli už posté psát článek o uspávání dítěte.

A TADY máte 9 slavných spisovatelů, jejichž díla odmítla nakladatelství vydat.