Poté, co na přelomu září a října 1849 Poe na týden zmizel a nikdo nevěděl, kde se nachází, byl nalezen v 5 ráno na ulici před hospodou v Baltimoru, jak se válí v bahně v potrhaných šatech, které mu pravděpodobně nepatřily a nesrozumitelně mumlá v deliriu. Z tohoto stavu už se prakticky neprobral až do své smrti o několik dní později. Jedna z mála věcí, které víceméně střízlivě pronesl v těchto posledních dnech, byla odpověď ošetřujícímu lékaři. Poe na lékařovu povzbudivou větu: "Možná se za vámi zastaví nějací vaši přátelé" odvětil suše: "Kdyby to byli opravdoví přátelé, vystřelili by mi mozek z hlavy." Musíte uznat, že si zachoval styl až do konce. Edgar Allan Poe zemřel ve stejné temnotě, v jaké se topí i většina jeho literárních děl. Pojďme si připomenout 7 jeho nejmrazivějších hororových příběhů.  

1. Zrádné srdce

Zásadní manuál každého paranoika. Povídka o muži, co nesnese pohled na "zlé oko" starce, co s ním z nějakého záhadného důvodu bydlí. To jistě není nic příjemného, na druhou stranu nakvartýrovat si do bytu strašidelného důchodce - možná to mohlo hlavního hrdinu napadnout. Věci dojdou tak daleko, že muž starce zavraždí, rozseká na kousky a ukryje pod podlahu. Trochu extrém, ale budiž. Stačí se sem tam projet ranní tramvají a myslím, že podobné choutky přepadnou každého. Hlavním motivem Zrádného srdce je ale samozřejmě ono tlukoucí srdce, které v mysli hlavního hrdiny prozrazuje jeho hrůzný čin. Poe velice dobře věděl, že možná i spoustě z nás bijí pod podlahou srdce našich metaforických (nebo i skutečných) obětí.  

2. Jáma a kyvadlo

rhythmcircus.co.uk Klaustrofobický příběh odehrávající se na několika metrech čtverečních. Španělská inkvizice, svazování, pouta, kyvadlo snášející se ze stropu, rozšmelcované krysy, obří díra a přibližující se stěny kobky. Ne, nejedná se o každodenní realitu života v Ústeckém kraji, jak by se mohlo zdát. Jde o mistrně ztvárněný horror, ve kterém Poe využívá pouze děs vstřebávaný smysly bez použití jakýchkoliv nadpřirozených jevů. Výsledek je o to tísnivější a hrůzně realističtější. Autorovi budiž odpuštěno i to, že hlavní kladný element v příběhu je francouzská armáda, tedy ne zrovna symbol hrdinství. Výsledek stojí stejně za to.  

3. Berenice

Bizarní, až trochu zvrhlý příběh o takovém normálním mladém páru. Mladík Egaeus se chystá oženit se se svojí sestřenicí. Normálka. Nejvíc ho na ní přitahují její bílé zuby a začne jimi být posedlý. Potud všechno v pořádku samozřejmě. Berenice onemocní smrtelnou chorobou a zemře. Egaeus je místo truchlení naplněn zdravou mladickou zvídavostí a v mysli je pořád fascinován Bereničiným chrupem. Jedné noci již po pohřbu má náš hrdina okno. Probudí se ve své pracovně, oblečení od hlíny a krve a před ním na stole leží krabička s vytrhanými zuby jeho snoubenky. Vrcholem krásného romantického příběhu je zjištění, že Berenice trpěla katalepsií, při které její tělo nevykazovalo známky života, nicméně ve chvíli tohoto posledního zubařského zákroku stále žila. Ne nadarmo byl Poe oslavován pro svou všední a normální povahu, zdravou mysl a veselou náturu.  

4. Skokan

Příběh královského šaška přezdívaného pro jeho tělesnou deformaci Skokan. On i jeho láska Trippeta jsou ponižováni králem i jeho ministry. Aby se jim pomstil, navrhne šašek, aby se při maškarním bále převlékli do kostýmů orangutanů. Při samotném plese pak Skokan využije hořlavosti kostýmů a krále i s jeho ministry upálí před zraky celého sálu. Trochu Carrie od Stephena Kinga, trochu fantazie každého šikanovaného žáka základní školy, každopádně velký pocit zadostiučinění už ze samotné četby. Pomsta je sladká, i když možná trochu zakrslá a zdeformovaná.  

5. Maska červené smrti

deviantart.com Povídka o nevyhnutelnosti smrti. Když se princ Prospero zabední před morovou epidemií spolu se společenskou smetánkou v odlehlém opatství, uspořádá bál na oslavu své vlastní nedotknutelnosti. Vysmívá se moru. Záhadný cizinec v masce červené smrti se ale ukáže být právě poslem záhuby a mor tak nakonec pronikne i k princi a jeho snobské společnosti. Příběh přináší tak trochu útěchu sociální rovnosti. Před smrtí jsme si rovni všichni. Možná až se "prezident" Zeman opevní na Pražském hradě, nebude mu to nic platné a ebola ho stejně dostihne. Ha!  

6. Černý kocour

Pravděpodobně nejděsivější z Poeových děl. Příběh o černém kocourovi, který coby posel ze záhrobí připomíná vypravěči jeho hříchy a i poté, co jej hlavní hrdina oběsí na stromě, vrací se zpět se bílou skvrnou ve tvaru šibenice na srsti. Poté co vypravěč zmítaný paranoiou a alkoholismem v návalu vzteku ubije sekerou svou manželku, zvíře se mu stane osudným a prozradí jeho zločin podobně jako tlukot srdce ve Zrádném srdci. Dodnes mám v živé paměti, jak jsem povídku četl poprvé v dětství a jaké mrazení, ale i morbidní fascinaci ve mně vyvolala poslední věta Černého kocoura: "Zazdil jsem obludu ve sklepě." No řekněte sami, umíte si představit hororovější větu? I 165 let po smrti nás Edgar Allan Poe nepřestává fascinovat, strašit a napínat. Zároveň jsou však jeho díla i daleko hlubší analýzou temnoty lidské duše. Nevím, jak vy, ale i ve srovnání se všemi nejlépe natočenými japonskými horrory o děvčatech, co lezou z televize a americkými slasher snímky o bandách naivních puberťáků, stále na mě nejsilněji působí právě Poeovo dílo. Stačí si přečíst jednu z jeho povídek a o noční můry je postaráno.