Jedním z vrcholů vědeckotechnické revoluce byl dozajista vynález filmové kamery, možnost zaznamenat pohyb a přenést jej na velké plátno našla široké uplatnění. Ohlas byl celosvětový a první natočené snímky se brzy dostaly i k nám. Z některých nadšených diváků se rekrutovali naši první filmaři. Podívejte se na 5 zajímavých momentů z počátků filmu u nás.
1. Vše odstartovalo ve Varech
V Karlových Varech se každoročně koná největší tuzemský filmový festival, který se těší mezinárodnímu věhlasu. A právě zde to všechno 15. července 1896 začalo. V tento slavný den se tu objevil jako na prvním místě na našem území putovní kinematograf. Do Karlových Varů dorazil zástupce kinematografu Augusta a Louise Lumièrů. O tři dny později se promítalo v nedalekých Mariánských lázních, v srpnu pak v Brně a v říjnu v Ústí nad Labem, Litoměřicích a Moravské Ostravě.
2. Promítalo se po hospodách
Na počátku byla kina součástí hospod a šantánů, filmy se promítaly také například jako součást kabaretních představení. Postupně se však přesouvaly projekce do prostor určeným přímo této atrakci. V éře němého filmu byla promítání doprovázena živým hudebním doprovodem. Některé filmy byly dodávány přímo s notovým zápisem, při jiných hudebníci improvizovali. A protože ne všechna kina by dokázala hudebníky zaplatit, občas byly filmy doprovázeny reprodukovanou hudbou z gramofonu.
3. Předpisy a pravidla
Stejně jako dnes bylo třeba při založení kina splňovat řadu předpisů a nařízení. I když samozřejmě maličko odlišných. Vyberme namátkou: promítací stroj musel být ozkoušený komisařem a při představení musela být v sále přítomna požární hlídka. Navíc si k promítacímu stroji nemohl stoupnout jen tak někdo. Jeho obsluhu musela vykonávat odborně kvalifikovaná osoba.
4. První velký česky filmař
Nelze nezmínit prvního českého kameramana a filmaře, kterým byl zcela jistě Jan Kříženecký. Původním povoláním byl sice pomocníkem technika Stavebního úřadu hlavního města Prahy, když však navštívil představení prvního kočovného kinematografu u nás, byl tak nadšený, že neváhal a spolu se svým spolužákem Josefem Pokorným rozhodl zakoupit multifunkční Lumièrovu kameru Cinematographe. A pak začal s filmařinou. Co natočil? Například několik veseloher s komikem a kabaretiérem Josefem Švábem-Malostranským, dále pak celou sérii dokumentárních filmů (tzv. aktualit), jako například Polední výstřel na Mariánských hradbách, Staroměstští hasiči, Cvičení s kuželi Sokolů malostranských apod. Jeho dílo čítá pět desítek filmů.
5. Filmařina po první světové válce
Když dozněla válečná vřava, došlo u nás k rychlému rozvoji kin. Začaly vznikat stavovské svazy výrobců, distributorů a kinařů. Velké biografy mohly promítat filmy v plné délce, neboť byly již vybavené dvěma projektory. Pokrok šel kupředu, ruční pohon postupně nahrazoval elektrický a projektory byly osazeny obloukovými lampami. Prodloužila se metráž hraných filmů a začaly vznikat žánrové snímky. Zrodily se také první filmové hvězdy, což mělo motivovat publikum k opakované návštěvě kinosálů. A co se nejvíce promítalo? V kinech dominovala především americká tvorba, evropská kinematografie byla do značné míry zasažena světovou válkou a potřebovala k rozvoji více času.
A zde si přečtěte o tom, že v současné době nikdo v Evropě netočí lepší filmy než Poláci.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
