5 důkazů, že nikdo v Evropě momentálně netočí lepší filmy než Poláci

Polsko, to není jen vodka a Kristus - to jsou filmy o vodce a o Kristu! Ne, to si děláme trochu srandu, ale vlastně ne zas tak moc. U našich pobožných sousedů jsou dost pozadu ve spoustě věcí, vynahrazují si to ale filmovou tvorbou, která zejména v posledních několika letech nabízí opravdu vynikající kousky. Tady je pět těch, co nás osobně zaujaly nejvíce.

1. Tvář (2018)

Co mají společného největší socha Krista stojící u polské vesnice Swiebodzin, Grzegorz, Polák, který podstoupil vůbec první transplantaci obličeje v Evropě a režisérka Małgorzata Szumowska? První dvě události třetí jmenovanou inspirovali při tvorbě snímku Tvář. Hlavní hrdina Jacek při stavbě obřího pomníku přijde o tvář a když se pak do rodné vesnice vrátí s novým obličejem, zjišťuje, jaká je (nebo není) síla lásky jeho nejbližších. Baladický, přesto jízlivý komentář pokryteckých poměrů na polském venkově vás strhne, a to i díky netradičnímu rozostření.
Doporučuje 9 z 10 diváků, kteří jsou po zhlédnutí filmu nesmírně rádi, že nežijí v polské vesnici.

2. Dětské hřiště (2016)

Vražda dvouletého Jamese Bulgara, kterého na začátku 90. let v podstatě z nudy brutálně ubili dva desetiletí spolužáci, ve své době otřásla celou Velkou Británií. O dvacet let později se k látce vrátil polský režisér Bartosz M. Kowalski, který si námět zvolil pro svůj celovečerní debut. Snímek je zločinem volně inspirován a spíše se zabývá tím, co tak bestiální vraždě může předcházet a z jakých poměrů vzešli tak brutální dětští vrahové.

3. Jsem vrah (2016)

Zdzislaw Marchwicki byl Polák v 70. letech odsouzený a popravený za vraždu čtrnácti a pokus o vraždu dalších šesti žen. Pravděpodobně byl ale nevinný. Napínavý snímek Jsem vrah sleduje vztah mezi zadrženým potenciálním pachatelem a vyšetřovatelem, který nemá dostatek důkazů, zároveň se ale bojí o vlastní pozici v rámci socialistické státní mašinérie.

4. Studená válka (2018)

Za Idu získal režisér Pawel Pawlikowski Oscara, za Studenou válku cenu za nejlepší režii v Cannes. O této hořkosladké romanťárně jste určitě slyšeli. Je to příběh osudové lásky mezi zpěvačkou Zulo a hudebním skladatelem Wiktorem, která se táhne napříč roky, státy i režimy. Ti dva nemůžou žít spolu, ani bez sebe. Nedoporučujeme sledovat s partnerem, pokud vám to zrovna skřípe.

5. Muž s magickou krabičkou (2017)

S tímto filmem malinko vybočíme, ale líbil se nám tolik, že ho uvést nemůže. Rok staré polské sci-fi Muž s magickou krabičkou kombinuje love story s cestováním v čase a komunistickým režimem v Polsku. Zní vám to jako maglajz? Ale není! Je to velice dojemná podívaná, kterou ukoukají obě pohlaví, takže tohle naopak párům doporučujeme velmi.

A tady se podívejte, jaké zajímavé premiéry nás čekají letos na podzim.


Komentáře