Přesně před 815 lety dobyli evropští křižáci Konstantinopol. Stalo se tak v rámci čtvrté křižácké výpravy, kterou vyhlásil papež Inocenc III. v roce 1198. Zorganizovat podobnou výpravu nebylo vůbec jednoduché. Podívejte se, s jakými potížemi se toto tažení už od svého počátku potýkalo.
1. Křížová výprava papeže Inocence III.
Na sklonku 12. století byl za nového papeže zvolen italský aristokrat Lotario, hrabě de Segni. Záhy poté, co usedl na Petrův stolec jako Inocenc III., začal nahlas zvažovat o vyslání další, v pořadí již čtvrté křížové výpravy do Svaté země. Jejím cílem mělo být znovudobytí Jeruzaléma. Pontifik si přál, aby měl nad výpravou plnou podporu. Ostatně jako hlava katolické církve se považoval za nadřazeného všem světským panovníkům.
Objevil se jeden problém, za to ale zásadní. Na papežovu výzvu nejprve nikdo nereagoval. Inocenc III. vyzval k připojení ke křížové výpravě v roce 1198. Tažení pak mělo zažít v březnu 1199, ale v té době byl jen minimální počet přihlášených. Výprava se dala dohromady až rok po apelu. Šik bojovníků sestával převážně z rytířů a vojáků ze severní Francie, Flander a italské Lombardie.
2. Nedostatek finančních prostředků
Když už byly počty křižáků dostatečné, vyvstal další problém: kvůli neúčasti králů se výpravě nedostávalo finančních prostředků. Z toho důvodu nebylo také k dispozici loďstvo, které by bojovníky na místo střetu dopravilo.
Těžko říct, jak by to s touto výpravou dopadlo, kdyby nepodali pomocnou ruku bohatí Benátčané. V dubnu 1201 došlo k dohodě s benátským dóžetem Enricem Dandolem. Už to vypadalo skvěle. Křižáci budou přepraveni na Východ, navíc Benátčané přislíbili zajistit zásobování i účast vlastních bojovníků. Za pomoc se dožadovali 85 000 marek ve stříbře a poloviny válečné kořisti. Brzo se však ukázalo, jaký je benátský dóže intrikán a všemi mastmi mazaný politik.
3. Benátčané a jejich vlastní zájmy
Za seřadiště křižáků byl určen ostrov San Niccolo di Lido, který leží nedaleko Benátek. Nedorazili však všichni bojovníci, někteří vyrazili na vlastní pěst, další si to rozmysleli. Neúplný počet křižáků měl za následek, že nebyli schopni splatit svou pohledávku. Benátčané chtěli zaplatit za původní počet dohodnutých křižáků. Navíc dluh postupem času rostl. Protřelý Dandolo dokonce hrozil, že od dohody úplně ustoupí. Nakonec přišel s návrhem, že vojákům část pohledávky odpustí, když mu pomohou dobýt přístav Zadar na dalmatském pobřeží. O ten před časem Benátky přišly.
Zadar byl katolický a papež Inocenc III. jeho obléhání křižákům rázně zakázal. Ti však Svatého otce pod tlakem událostí neuposlechli a na Zadar přesto vyrazili. Výprava se vůbec nevyvíjela podle původních plánů. Zadar se podařilo dobýt v listopadu 1202, následně došlo i k jeho vyplenění. Inocenc III. křižáky nejprve exkomunikoval, později jim však odpustil. Benátčané je k útoku přeci jen přinutili.
4. Na Konstantinopol!
Do pokračování křižácké výpravy zasáhl další faktor – útěk mladého byzantského prince z vězení v Konstantinopoli. Princ Alexios Angelos si činil nároky na trůn, z kterého byl předtím sesazen jeho otec Izák II. Angelos. Pomoci mu mělo právě vojsko křižáků, za což byla přislíbena pohádková odměna.
Velká část křižáků s vojenským tažením na Cařihrad nesouhlasila a část vojska se rozhodla pokračovat do Svaté země na vlastní pěst. Jenomže to se nehodilo Dandalovi, a tak přišel s dalším obratným tahem. Poukázal na to, že na další tažení nejsou peníze a je proto nutné přijmout nabídku a vydat se jako první na Konstantinopol. Nakonec se mu větší část bojovníků podařilo přesvědčit. Peníze vládnou světu odjakživa.
5. Dobytí byzantské metropole
Loďstvo zakotvilo v asijské části Bosporské úžiny v červnu 1203. Vládnoucí byzantský císař Alexios III. Angelos se snažil křižáky uplatit, ale trůnu se vzdát nehodlal. A tak byla dne 17. července 1203 svedena bitva o Konstantinopol, z které vzešli jako vítězové křižáci.
Po fiasku císař Alexios III. Angelos uprchl do exilu a na jeho místo byl dosazen svržený císař Izák Angelos. To se nelíbilo velitelům křižácké výpravy, kteří se dožadovali toho, aby trůn připadl jeho synovi, jak bylo původně dohodnuto. O několik dní později se stal mladý princ Alexios spoluvládcem svého otce. Záhy se však ukázalo, že slibované pohádkové bohatství se v byzantské pokladně nenachází. Křižáci tak nadále zůstávali na Benátčanech finančně závislými a utábořili se v Konstantinopoli, z čehož nevzešlo nic dobrého. Docházelo ke konfliktům s místním obyvatelstvem, které bylo už tak nespokojeno, protože muselo platit vysoké daně, aby mohla být křižákům vyplacena slibované odměna.
O dalších útrapách čtvrté křížové výpravy si budete moci přečíst příště.
A zde si přečtěte o dámách ve stínu: 5 významných, ale opomíjených žen starověkého Říma.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
